2 VSPH 2176/2015-B-26
KSCB 27 INS 32189/2013 2 VSPH 2176/2015-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Michala Hlaváčka, bytem Žižkova 381, Pelhřimov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 32189/2013-B-20 ze dne 18. září 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích v insolvenčním řízení vedeném na majetek Michala Hlaváčka (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSCB 27 INS 32189/2013-B-20 ze dne 18.9.2015 vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce JUDr. Josef Cupka (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli QI investiční společnost, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení majetku dlužníka-podílu o velikosti ideální 1/2 na pozemku parc. č. st. 1303, výměra 247 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na stavbě čp. 1304, rodinný dům na parc. č. st. 1303, a na pozemku parc. č. 1304, výměra 251 m2, zahrada, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Kraj Vysočina na LV č. 2743 pro obec a k.ú. Pelhřimov (dále jen nemovitosti), ve výši 1.173.353,60 Kč (bod I. výroku), správci přiznal nárok na odměnu z výtěžku určeného k uspokojení zajištěného věřitele ve výši 123.255,90 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku) a uložil mu, aby mu do 30 dnů ode dne právní moci usnesení podal zprávu o provedení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a splnění povinnosti podle ust. § 167 odst. 5 insolvenčního zákona (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 30.7.2015 doplněným podáním ze dne 11.8.2015 ho správce požádal o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí, které zajišťovaly pohledávku zajištěného věřitele ve výši 3.937.435,20 Kč, která byla na přezkumném jednání konaném dne 19.5.2014 zjištěna jako zajištěná co první v pořadí. Zdůraznil, že v zákonem stanovené lhůtě 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu na vydání výtěžku zpeněžení nebyla podána žádná námitka ve smyslu ust. § 298 odst. 3 insolvenčního zákona. Konstatoval, že při zpeněžování nemovitostí postupoval správce v souladu s pokynem zajištěného věřitele ze dne 31.7.2015, výtěžek zpeněžení činil 1.395.000,-Kč, náklady zpeněžení 88.027,50 Kč a náklady spojené se správou činily 10.363,-Kč, přičemž zajištěný věřitel souhlasil se zvýšenými náklady na zpeněžení. Odměna správce činí 123.255,90 Kč včetně daně z přidané hodnoty a zajištěnému věřiteli je k vydání určena částka 1.173.353,60 Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to výslovně v rozsahu bodů I. a II. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že nemovitosti byly zpeněženy za nepřiměřeně nízkou cenu a on i věřitelé byli poškozeni.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda za situace, kdy dlužník nepodal námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 30.7.2015 doplněné podáním ze dne 11.8.2015, ač byla o této možnosti vyrozuměna vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 4.9.2015 (č.d. B-19), je oprávněn podat proti shora uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 201 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ust. § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2, mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle ust. § 157 odst. 1 insolvenčního zákona uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle ust. § 230 odst. 3 insolvenčního zákona nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že legitimaci k podání odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mají z účastníků insolvenčního řízení (dle ust. § 14 odst. 1 insolvenčního zákona jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku), jen ti z nich, kteří proti návrhu správce včas brojili svými námitkami. Opačný výklad, dle něhož by měl legitimaci k odvolání i dlužník, jenž by proti návrhu správce nepodal žádné námitky, by byl dle názoru odvolacího soudu v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Ostatně stejná konstrukce se pravidelně prosazuje též při projednání a schvalování konečné zprávy (viz ust. § 304 insolvenčního zákona), když legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy mají jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno, přičemž v posuzované věci není žádný důvod odchylovat se od ní ani v případě usnesení, jímž insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Jinými slovy, odvolání proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mohou podat jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Protože odvolání proti napadenému usnesení podala osoba, jež k tomu není oprávněna, odvolací soud podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu odvolání dlužníka odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková