2 VSPH 217/2018-B-14
č. j. MSPH 95 INS 16573/ 2017 2 VSPH 217 /2018- B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a ]UDr. Petra Vaňouse v insolvenční věcí dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano bytem Sokolovská 14/324, 190 00 Praha 9 o schválení oddlužení o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2018, č. j. MSPH 95 INS 16573/2017-B-8 takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2018, č. j. MSPH 95 INS 16573 / 2017-B 8, se vbodě IV. výroku mění jen tak, že dlužníku se ukládá, aby po dobu pěti let, počítaných od 31. ledna 2018, platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně jmt insol, v. o. s., IČO 05276454, na úhradu jejich pohledávek vždy ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, maximálně však částku ve výši 10.000 Kč.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2018, č. j. MSPH 95 INS 16573/2017 B-8, se v bodě V. výroku mění jen tak, že plátci příjmů dlužníka Pražské služby, a. s., IČO 60194120, a všem budoucím plátcům příjmů dlužníka se přikazuje, aby po doručení tohoto rozhodnutí prováděli z příjmů dlužníka srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, maximálně však částku 10.000 Kč, a aby takto sražené částky nevypláceli dlužníku, ale ustanovené insolvenční správkyni vždy v příslušném měsíci v termínu určeném výrokem IV. tohoto rozhodnutí, poukázáním na účet insolvenční správkyně (účet insolvenční správkyně jmt insol, v. o. s. IČO 05276454: číslo 4211161435 / 6800, vedený u Sberbank CZ, a. s.).

Odůvodnění:

1. Ve výroku označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) mimo jiné:

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.



[1] Schválil zprávu o přezkumu insolvenčního správce jmt insol, v. o. 5. (dále jen správce ) ze dne 1. 11. 2017 ve znění doplněném podáním ze dne 11. 12. 2017 zveřejněném dne 14. 12. 2017 (bod I. výroku).

[2] Schválil oddlužení Jana Zderadičky (dále jen dlužník ) plněním splátkového kalendáře (bod II. výroku).

[3] Povolil správci vyplacení zálohy ve výši 9.377,50 Kč odpovídající jeho odměně, včetně daně z přidané hodnoty, z počtu přezkoumaných pohledávek, s uspokojením z částky, která mu bude poukázána dlužníkem v rámci plnění splátkového kalendáře (bod III. výroku).

[4] Uložil dlužníku, aby po dobu 5 let, počítaných od 31. 1. 2018, platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím správce na úhradu jejich pohledávek vždy ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při pohledávek věřitelů tak, jak je uvedeno ve zpravě pro oddlužení, ve znění případných změn provedených správcem podle 5 398a odst. 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a to po odečtení částek specifikovaných v tomto bodě výroku

(bod IV. výroku). na účet správce specifikovaný v tomto bodě výroku (bod V. výroku).

Insolvenční soud vyšel při posuzování žádosti dlužníka o stanovení nižší než zákonem určené měsíční splátky zejména z toho, že:

[1] Dlužník v návrhu na povolení oddlužení ze dne 8. 8. 2017 (č. d. A-1) požádal o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek, a to ve výši 11.000 Kč, s odůvodněním, že při této částce dojde kuspokojení 100 % jeho závazků vyčíslených dlužníkem ve výši 590.059 Kč, í včetně odměny a nákladů správce, přičemž dlužník si je vědom, že na tyto splátky není nárok, avšak při této částce zcela uhradí veškeré své závazky?

[2] Usnesením ze dne 5. 9. 2017 (č. d. A-8) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.

[3] Dne 6. 11. 2017 (č. d. 82) předložil správce zprávu pro oddlužení včetně záznamu o jednání s dlužníkem, kdy dlužník modifikoval žádost o stanovení nižší splátky na 9.000 Kč, aby byl schopen pokrýt veškeré své pravidelné měsíční vydaje, tj. náklady na bydlení, stravu, ošacení, léky, hygienické potřeby, dopravu, telefon apod., s tím, že snížená splátka by postačovala

;. k uspokojenijeho nezajištěných věřitelů v rozsahu 57 %.

Na tomto základě insolvenční soud konstatoval, že dlužník neuvedl a nedoložil žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly poskytnutí výhody nižších splátek, a uzavřel, že naopak s ohledem na dlužníkem přiznanou výši 590.059 Kč jeho dluhů a oproti tomu výši 897.887,56 Kč přihlášených pohledávek a v době tohoto rozhodnutí výši 814.794,33 Kč zjištěných pohledávek by soud tuto výhodu dlužníka shledal zcela nepřiměřenou zájmu věřitelů a účelu insolvenčního řízení, co nejvyššího uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů .

Proti bodu IV. výroku tohoto usnesení podal dlLIZIllk včasné odvolání, v němž zrekapituloval, že do úpadku se dostal svou lehkomyslností zejména proto, že byl od října 2014 do října 2016 ve výkonu trestu odnětí svobody za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle 5 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Vdobě od 5. 10. 2016

Shodu s prvopisem potvrzujejana Vlasáková.

10.

2 VSPH 217 / 2018 do 1. 5. 2017 pak byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce a od 2. 5. 2017 má již stabilní zaměstnání, v němž pobírá průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši 20.774 Kč. Připustil, že si je vědom toho, že v návrhu na povolení oddlužení neoznačil všechny své závazky, nicméně zdůraznil, že se tak nestalo úmwlně, když vzhledem ke své minulosti neměl šanci převzít veškeré poštovní zásilky.

K žádosti o povolení nižších splátek dlužník uvedl, že zákonná měsíční splátka pro oddlužení z jeho čistého příjmu by činila cca 11.512 Kč a kvýplatě by mu tak zůstalo cca 9.300 Kč; pokud by insolvenční soud akceptoval jeho návrh na snížení měsíční splátky na 9.000 Kč, k výplatě by mu zůstalo cca 11.700 Kč, z čehož by byl schopen uhradit více jak 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Zdůraznil, že pokud by přistoupil na odůvodnění napadeného likvidačního rozhodnutí, tak není schopen za současné situace přežitíí Poukázal přitom na své vysoké náklady na bydlení ve výši 7.700 Kč měsíčně, které není vzhledem k cenám bydlení v Praze schopen snížit (případné dojíždění z bydliště mimo Prahu by vedlo k dalším výdajům) a na výdaje za jídlo, léky, oblečení a drogerii. Proto požadoval, aby odvolací soud změnil napadené usnesení v bodu IV. výroku tak, že mu stanoví nižší splátku v maximální výši 9.000 Kč.

Vrchní soud v Praze podle Š 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by podle 5 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům:

Podle Š 391 odst. 2 insolvenčního zákona dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení Š 395 tím není dotčeno.

Podle Š 398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, nebo vodůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle Š 410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z posledně citovaného ustanovení a z judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 53/2012, uveřejněném pod číslem 10/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je zřejmé, že pro účely posouzení, zda a vjakém rozsahu stanoví insolvenční soud dlužníku nižší než zákonem určené měsíční splátky, jsou rozhodné tyto skutečnosti: 1) dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50 % hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužníka s věřiteli o jiné výši plnění, 2) důvody které vedly k dlužníkovu úpadku, 3) celková výše dlužníkových závazků, 4) dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů, 5) opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a 6) doporučení věřitelů.

Úprava obsažená v Š 398 odst. 4 insolvenčního zákona tedy patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení vkaždém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují.

Shodu s prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

2 VSPH 217/ 2018

Odvolací soud se tudíž se zřetelem k výše popsaným kritériím zabýval tím, zda nabídka dlužníka je se zřetelem k zákonem předepsané 50 % hranici uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dostatečná, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Při dlužníkem navrhované měsíční splátce ve výši 9.000 Kč by bylo za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře možné srazit částku 540.000 Kč, přičemž po odečtení částky připadající na uspokojení odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 65.340 Kč včetně 21 % daně z přidané hodnoty by na úhradu zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů měla být k dispozici částka ve výši 474.660 Kč, což by postačovalo k úhradě těchto pohledávek v rozsahu cca 58,25 % (474.660/814.794,33).

Pokud jde o kritérium označené výše pod bodem 2 (důvody, které vedly k dlužníkova úpadku), toto nevyznívá ve prospěch dlužníka, nebot, dlužník se dostal do úpadku především v důsledku předchozí trestné činnosti a následného výkonu trestu odnětí svobody. Pokud jde o další kritéria označená výše pod body 3 až 6, nevyšly ohledně nich vínsolvenčním řízení najevo žádné mimořádné skutečnosti, které by vybízely ke stanovení nižší než zákonné splátky.

Odvolací soud nicméně přihlédl k tomu, že smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek i těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky vedly k sociální situaci řešitelné v konečném důsledku pouze konkursem. Za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů je proto třeba dát přednost zachování základního sociálního statutu u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze. se vhmotné nouzi považuje každého, u něhož je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek, jelikož jeho příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky na živobytí. Podle 5 9 odst. 2 zákona se za přiměřené náklady na bydlení pro účely tohoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení ($ 34), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob. Částka na živobytí je mimo jiné stanovena v 5 24 odst. 1 písm. g) zákona tak, že činí nejméně částku existenčního minima, které je v 5 3 nařízení vlády č. 409/2011 Sb. stanoveno ve výši 2.200 Kč.

.

Ačkoliv sociální a majetkové poměry, které dlužník uplatnil v žádosti o stanovení nižších než zákonem určených splátek, nejsou těmi důvody, které zákon stanoví jako kritéria pro posuzování žádosti, nelze v daném případě odhlédnout od skutečnosti, že při zákonné srážce, k dispozici částka 9.340 Kč, ocitl v neudržitelné sociální situaci. Dlužníku by totiž po uhrazení měsíčních nákladů na bydlení v měsíční výši 7.700 Kč, které doložil smlouvou o podnájmu ze dne 4. 11. 2017 připojenou k odvolání (č. d. 8 10) a které činí cca 37 % jeho příjmu, zbyla na živobytí částka 1.640 Kč (9.340 - 7.700), jež nedosahuje ani částky existenčního minima (2.200 Kč).

Tato situace se jeví dlouhodobě neudržitelnou a jejím důsledkem by reálně mohlo být snížení dlužníkových příjmů, např. z důvodu přestěhování dlužníka z Prahy, kde by měl sice nižší životní náklady, ale pravděpodobně rovněž nižší příjmy, popř. zvýšené výdaje na dojíždění do zaměstnání v Praze. Tím by mohlo dojíti k poškození věřitelů, kteří by na úhradu svých pohledávek nemuseli obdržet plnění ani v rozsahu 50 %.

Nelze ani přehlédnout, že nezajištění věřitelé návrhu dlužníka o stanovení nižších splátek neoponovali, když svého práva hlasovat proti návrhu žádný z nich nevyužil. Vzhledem ke shora popsaným okolnostem má odvolací soud za to, že z hlediska zájmů věřitelů i za účelem zachování nezbytného životního standardu dlužníka bude namístě vyhovět návrhu dlužníka potud, že stanoví měsíční splátky ve výši 10.000 Kč umožňující úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši cca 65 % [(600.000 65.340)/814.794,33].

Shodu s prvopisem potvrzujejana Vlasáková.

2 VSPH 217 / 2018

18. Odvolací soud podle Š 220 odst. 1 a 5 167 odst. 2 o. s. ř. změnil napadené usnesení v bodě IV. výroku a na něm závislém bodě V. výroku způsobem shora uvedeným.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Praha 13. února 2018

Mgr. Tomáš Braun v. r. předseda senátu





Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková. !

ť