2 VSPH 2161/2016-A-19
KSLB 82 INS 15324/2016 2 VSPH 2161/2016-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice Renaty Novákové, bytem Náměstí Míru 638, 468 02 Rychnov u Jablonce nad Nisou, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 15324/2016-A-14 ze dne 19. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS

15324/2016-A-14 ze dne 19. září 2016 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e; v bodě

II. výroku se zrušuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením označeným shora zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Renata Nováková (dále jen dlužnice) domáhala zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením (bod I. výroku), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením č.j. KSLB 82 INS 15324/2016-A-9 ze dne 2.8.2016 dlužnici uložil, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji dle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučil o tom, že v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě může insolvenční řízení zastavit. Dlužnice třikrát požádala o prodloužení lhůty, avšak zálohu ke dni rozhodnutí nezaplatila. Cituje ust. § 108 odst. 3 IZ řízení soud řízení zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz

V odvolání namítala, že z insolvenčního návrhu jasně vyplývá, že nemá žádný majetek, a proto není schopna požadovanou zálohu zaplatit. Uváděla, že je řádně zaměstnána a její pravidelné příjmy umožňují plnění podmínek oddlužení formou splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že insolvenční soud usnesením č.j. KSLB 82 INS 15324/2016-A-9 ze dne 2.8.2016 dlužnici uložil, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji poučil o následku nesplnění této povinnosti spočívajícím v možném zastavení řízení. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 18.8.2016, a jelikož proti němu nepodala odvolání, nabylo právní moci dne 2.9.2016. Lhůta k zaplacení zálohy tak dlužnici počala běžet následujícího dne (3.9.2016) a skončila dne 9.9.2016. Záloha v této lhůtě zaplacena nebyla. Dlužnice opakovaně požádala o prodloužení lhůty, avšak povinnost, jež jí byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, nesplnila. Soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, nelze vytknout žádné pochybení.

Jelikož dlužnice neuhradila zálohu ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil; v bodě II. výroku je však zrušil, neboť dlužnice je jediným účastníkem tohoto řízení, a proto nebylo namístě o náhradě nákladů řízení (o níž má být rozhodováno ve vztahu k jinému účastníku, popř. státu) rozhodovat.

Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení není dlužnice zbavena možnosti podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení opětovně s tím, že pokud jde o posouzení toho, které dluhy lze považovat za dluhy vzniklé z podnikání, odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 1471/2016-A-16 (MSPH 91 INS 8511/2016) ze dne 25.8.2016, z něhož by měl vycházet i insolvenční soud při posouzení nezbytnosti vyměření zálohy. V tomto řízení, za situace, kdy dlužnice proti povinnosti zaplatit zálohu nebrojila, jeho rozhodnutí revidovat nelze.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 28. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík