2 VSPH 2161/2015-A-23
KSPL 51 INS 5683/2015 2 VSPH 2161/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní náměstí 44, Město Touškov, zahájené na návrh Společenství vlastníků Dolní náměstí č.p. 44, Město Touškov, sídlem tamtéž, IČO 75157683, zast. advokátem JUDr. Tomášem Havlem, sídlem Martinská 8, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 5683/2015-A-15 ze dne 9. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 5683/2015-A-15 ze dne

9. září 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl pro opožděnost návrh Romana anonymizovano (dále jen dlužník) na povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se Společenství vlastníků Dolní náměstí č.p. 44, Město Touškov (dále jen navrhovatel) insolvenčním návrhem ze dne 3.3.2015 domáhalo zjištění úpadku dlužníka a že dlužníkovi doručil návrh spolu s výzvou, aby se k němu ve stanovené lhůtě vyjádřil a předložil mu seznamy majetku, závazků a další listiny dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Zdůraznil, že ho současně poučil o možnosti podat návrh na povolení oddlužení a o důsledcích, neučiní-li tak ve stanovené lhůtě. S poukazem na to, že usnesení bylo dlužníkovi spolu s insolvenčním návrhem doručeno dne 10.4.2015, přičemž návrh na povolení oddlužení byl dodán do datové schránky soudu až dne 18.5.2015, dospěl-cituje ust. § 390 IZ-k závěru, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení opožděně, neboť poslední den lhůty připadl na den 12.5.2015. Proto postupoval dle ust. § 390 odst. 3 IZ a návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítal, že opakovaně žádal o prodloužení lhůty k podání návrhu na povolení oddlužení, a to až do 18.5.2015, a akcentoval, že mu soud neodpověděl, a proto v dobré víře považoval žádost, jež nebyla soudem zamítnuta, za akceptovanou. Na základě toho uzavřel, že návrh na povolení oddlužení podal v požadované prodloužené lhůtě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 390 odst. 1 věty druhé IZ může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podaného jinou osobou; o tom musí být při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle ust. § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Odvolací soud považoval v prvé řadě za potřebné poukázat na to, že právní teorie rozlišuje dva druhy lhůt-lhůty hmotněprávní a lhůty procesní. Procesní lhůty lze dále dělit na lhůty zákonné a soudcovské; lhůty soudcovské jsou stanoveny soudem a lze je soudním rozhodnutím prodloužit, zákonné lhůty jsou pak ty, jež pro provedení určitého úkonu stanoví přímo zákon. Z tohoto hlediska lze tedy lhůtu dle ust. § 390 odst. 1 IZ zařadit mezi procesní lhůty zákonné, neboť její (neměnná) délka je stanovena přímo právním předpisem.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že insolvenční návrh navrhovatele byl dlužníkovi doručen do vlastních rukou dne 10.4.2015 spolu s usnesením ze dne 13.3.2015 (č.d. A-6) obsahujícím-vedle výzvy k vyjádření k návrhu, ke sdělení stanoviska stran rozhodnutí o návrhu bez nařízení jednání a k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců-též řádné poučení dle ust. § 390 odst. 1 IZ o tom, že dlužník, jenž není podnikatelem a má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 a násl. IZ, může do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele podat návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti (www.justice.cz), a rovněž o tom, že později podaný návrh insolvenční soud odmítne.

Lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení, jež je zákonnou procesní lhůtou (a soud, resp. předseda senátu ji dle ust. § 55 o.s.ř. nemůže prodloužit), tak počala dle ust. § 57 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) běžet dnem následujícím po dni, kdy byl insolvenční návrh dlužníkovi doručen, tj. 11.4.2015, a její poslední den připadl na pondělí 11.5.2015 (nikoli na 12.5.2015, jak nesprávně dovodil soud prvého stupně). Návrh dlužníka na povolení oddlužení na příslušném formuláři však byl insolvenčnímu soudu doručen do datové schránky až dne 18.5.2015, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Protože prominutí zmeškání lhůty (jež přichází v úvahu u zákonných procesních lhůt) není podle ust. § 83 IZ v insolvenčním řízení-i pokud by o ně dle ust. § 58 o.s.ř. účastník včas požádal-přípustné, je za popsané situace nezvratný závěr, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení opožděně. Na tom nic nemění ani fakt, že opakovaně žádal o prodloužení (zákonné) procesní lhůty k podání návrhu; skutečnost, že se soud k jeho žádosti nijak nevyjádřil, nezakládá právní domněnku, že žádosti vyhověl, popř. že ji akceptoval, a dlužník se mýlí, dovozuje-li opak.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 28. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková