2 VSPH 2156/2017-A
MSPH 77 INS 16736/2017 č. j. 2 VSPH 2156/2017-A 14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Petra Vaňouse ve věci dlužníka Nierika, s.r.o., sídlem Klapálkova 2240/5, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Davidem Netušilem, sídlem Politických vězňů 911 / 8, Praha 1, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze čj. MSPH 77 INS 16736/2017 A-8 ze dne 26. září 2017 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 16736/2017-A 8 ze dne

26.2áří2017 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 16736/2017-A-8 ze dne 26.9.2017 uložil Nierika, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení citoval soud ust. Š 108 odst. 2 insolvenčního zákona, osvětlil účel a smysl institutu zálohy na nákladyinsolvenčního řízení a zdůraznil, že 2 tvrzení dlužníka a jím předloženého seznamu majetku plyne, že vlastní toliko majetek v hodnotě 2.245,82 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník nevlastní majetek, z něhož by bylo možné uhradit vplné výši náklady insolvenčního řízení, uložil mu uhradit zálohu, přičemž při stanovení její výše vyšel z toho, že v případě řešení úpadku konkursem tvoří podstatnou část nákladů insolvenčního řízení odměna insolvenčního správce, jež dle vyhlášky č. 313/ 2007 Sb. činí nejméně 45.000, Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník blanketní odvolání, jež přes výzvu soudu prvního stupně do rozhodnutí odvolacího soudu nedoplnil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 108 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím () insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli -zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož

A. V Dl'I'l LLDO/ AUI! pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Soud prvního stupně vycházel správně z toho, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdaju pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouži) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů 2 majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž iv rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužník podal dne 29.8.2017 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu plyne, že je podnikatelem, má nezajištěné závazky v celkové výši 183.242, Kč a vlastní toliko peněžní prostředky v pokladně ve výši 1.243, Kč, peněžní prostředky na bankovním účtu ve výši 582,82 Kč a pohledávku ve výši 418, Kč.

Vzhledem k tomu, že dlužník je právnickou osobou a podnikatelem, jenž nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace, není řešení jeho úpadku oddlužením či reorganizací možné; v takovém případě přichází v úvahu jako řešení jeho úpadku toliko konkurs, jehož prohlášení se ostatně domáhal. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. $ 1 odst. 5 nebo Š 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000, Kč (+ DPH). S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka (peněžní prostředky a pohledávka v celkové hodnotě 2.243,82 Kč) je zřejmé, že jeho zpeněžením nemohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního rizeni.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. Š 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P 0 u č e n i : Proti tomuto usnesení 77 e a z" dovolání přípustné.

V Praze dne 21. prosince 2017

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. / předseda senátu Za správnost vyhotovení: % ]. Vlnráréayá "