2 VSPH 2148/2014-B-19
KSUL 77 INS 31525/2013 2 VSPH 2148/2014-B-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků a) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , a b) Lucie anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Touchořiny 44, pošta Lovečkovice, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 31525/2013-B-14 ze dne 14. října 2014

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem poté, co usnesením ze dne 13.11.2013 spojil ke společnému projednání řízení o samostatně podaných insolvenčních návrzích manželů Jaroslava anonymizovano a Lucie anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, resp. dlužníci), ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem (bod I. výroku) a stanovil podmínky jeho plnění. V bodě II. výroku dlužníkům uložil, aby po dobu následujících 5 let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, měsíčně platili prostřednictvím insolvenční správkyně JUDr. Jany Kudrnové, Ph.D. (dále jen Správkyně) nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že Správkyně z částky placené dlužníkem odečte soudem určené výživné pro syna dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , ve výši 1.500,-Kč, které vyplatí k rukám jeho matky Magdaleny Musilové, dále Správkyně odečte odměnu a náhradu svých hotových výdajů v měsíční výši 1.350,-Kč, navýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty v zákonné výši, je-li plátcem této daně, zbytek vyplatí k rukám matky syna dlužníka Magdaleny Musilové na úhradu dlužného výživného, a to až do jeho úplné úhrady, a poté zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele v poměru stanoveném v tomto bodě výroku.

V bodě VI. výroku dlužníkovi kromě jiného uložil, aby celou částku příspěvku na plnění oddlužení v měsíční výši 7.100,-Kč vyplácenou mu plátcem Jaroslavem anonymizovano , anonymizovano , na základě smlouvy o důchodu ze dne 29.9.2014 (dále jen Smlouva o důchodu), platil Správkyni.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podali dlužníci včasné odvolání, v němž uvedli, že syn dlužníka, jak sdělila jeho matka, ukončil učební obor a od září 2014 je výdělečně činným, pročež zanikne povinnost dlužníka platit mu soudem určené výživné, a zůstane mu (jen) povinnost platit dlužné výživné. Dále namítali, že otec dlužníka souhlasil s podpisem Smlouvy o důchodu jako příspěvku na finanční podporu rodiny dlužníka, nikoli jako příspěvku do splátkového kalendáře. V této souvislosti poukazovali na to, že pokud by byl (měl být) důchod ve výši 7.100,-Kč zasílán na účet Správkyně, bylo by za období 5 let trvání splátkového kalendáře uhrazeno 426.000,-Kč, zatímco jejich celková dlužná částka činí 617.132,-Kč.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou dlužníci oprávněni podat proti uvedenému usnesení odvolání, a-stejně jako soud prvního stupně v předkládací zprávě ze dne 30.10.2014 (č.d. B-17)-dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníků, spojená posléze ke společnému projednání pod. sp. zn. KSUL 77 INS 31525/2013, byla dne 8.11.2013 zahájena na základě jejich insolvenčních návrhů, s nimiž spojili návrhy na povolení oddlužení. Ve svých návrzích na povolení oddlužení podaných na předepsaném formuláři dlužníci nepožádali insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v příslušné kolonce č. 15 výslovně vyznačili, že takový návrh nepodávají. K jakékoli jejich pozdější žádosti o nižší splátky -pokud by byla podána, což se do vydání napadeného usnesení nestalo-by dle ust. § 398 odst. 4 IZ jako k opožděné nebylo možno přihlížet .

Z uvedeného je zřejmé, že dlužníci nejsou osobami legitimovanými k podání odvolání proti napadenému usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a jejich odvolání jako nepřípustné odmítl.

Přitom je zjevné, že (ani) odvolací argumentace nesměřuje ke snížení zákonné splátky dlužníků. K jejich námitce týkající se výživného je třeba uvést, že byla-li určena soudem výše výživného, jež má dlužník ve prospěch vyživované osoby měsíčně platit (jako tomu bylo v tomto případě), jde o přednostní nárok zakotvující přednostní postavení této pohledávky v insolvenčním řízení, a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud dlužníkovi uložil, aby z měsíční splátky platil přednostně a v plné výši toto soudem určené běžné výživné. Zanikne-li dlužníkovi povinnost platit toto výživné, jak uvedeno v odvolání, bude to důvodem pro změnu splátkového kalendáře dle ust. § 407 odst. 3 IZ.

Ke zbytkové části odvolací argumentace, podle níž otec dlužníka souhlasil s podpisem Smlouvy o důchodu jako příspěvku na finanční podporu rodiny dlužníka, nikoli jako příspěvku do splátkového kalendáře, odvolací soud konstatuje, že ve Smlouvě o důchodu (v části pod závěrečným ustanovením) je jasně uvedeno, že celá částka tohoto důchodu bude použita na úhradu insolvenčního řízení .

Nicméně dlužno poznamenat, že závazek plátce důchodu ze Smlouvy o důchodu poskytovat dlužníkovi po dobu 5 let pravidelné měsíční plnění, je závazkem dobrovolným. V této souvislosti lze soudu prvního stupně vytknout, že s plátcem důchodu Jaroslavem anonymizovano zacházel jako s plátcem příjmu dlužníka, jemuž jako plátci smluvního finančního důchodu uložil poukazovat příslušné plnění Správkyni. Závazek jmenovaného poskytovat dlužníkovi po dobu 5 let pravidelné peněžité plnění ho však nestaví do postavení osoby, jíž se týkají ustanovení OSŘ o plátci mzdy nebo jiného příjmu při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů povinného, a nelze mu adresovat příkaz dle ust. § 406 odst. 3 písm. d) IZ. Jeho závazek pravidelných peněžních darů se do splátkového kalendáře promítá (jen) tak, že z něj poskytované plnění je označeno jako další příjem dlužníka (obdarovaného), z nějž bude splátkový kalendář plněn, což v poměrech této věci lze zohlednit postupem dle ust. § 407 odst. 3 IZ.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2014

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová