2 VSPH 2135/2015-A-24
MSPH 77 INS 10296/2015 2 VSPH 2135/2015-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Žanety anonymizovano , anonymizovano , bytem Vašátkova 1012/18, Praha 9, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 10296/2015-A-15 ze dne 23. července 2015,

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 10296/2015-A-15 ze dne 23. července 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil dlužnici Žanetě anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud-při zkoumání podmínek pro povolení oddlužení (od nichž se odvíjí i závěr, zda po dlužnici požadovat úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení-poznámka odvolacího soudu)-vyšel z toho, že:

1) dlužnice ve formuláři návrhu na povolení oddlužení ze dne 16. 4. 2015 (č.d. A-1) uvedla čistou výši měsíčního příjmu 7.896,-Kč a dále příjem na základě na darovací smlouvy ve výši 2.000,-Kč /šlo o darovací smlouvu (č.d. A-9), v níž je jako dárce dlužnice označen Petr Gorol /dále jen Dárce/),

2) usnesením ze dne 23. 6. 2015 (č.d. A-13) dlužnici kromě jiného vyzval, aby doložila: -(své) příjmy za poslední 3 roky, -výši čistého měsíčního příjmů Dárce za rok 2014 a leden až květen 2015, -čestné prohlášení Dárce o výši jeho měsíčních nákladů a o tom, zda má závazky vůči třetím osobám a v jaké výši,

3) v podání, jež bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 7. 7. 2015 (č.d. A-14), dlužnice doložila platební rozpis za období od 1. 1. 2012 do 1. 6. 2015, z něhož plyne, že pobírá přídavek na dítě a příspěvek na bydlení, a rozhodnutí

České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 8. 2011, z něhož se podává, že se Dárci zvyšuje invalidní důchod na 8.652,-Kč měsíčně,

4) vyjma mobilního telefonu v hodnotě 1.000,-Kč, sedací soupravy v hodnotě 2.500,-Kč a televizoru v hodnotě 1.500,-Kč dlužnice nevlastní žádný majetek,

5) dlužnice byla v evidenci uchazečů v období od 8. 1. 1998 do 7. 5. 1999, v období od 16. 10. 2002 do 5. 10. 2005 a v období od 27. 4. 2009 do současnosti.

Na základě výše uvedeného soud konstatoval, že dlužnice nemá žádný (vlastní) postiželný příjem použitelný pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že v situaci, kdy z příjmů Dárce lze srážet toliko 1.688,-Kč (soud měl zřejmě na mysli částku, která by Dárci zůstala k dispozcii z jeho invalidního důchodu po odečtení nezabavitelné částky), jsou zde pochybnosti o schopnosti Dárce poskytovat dlužnici plnění v rozsahu stanoveném v darovací smlouvě. S přihlédnutím k délce doby, po kterou je dlužnice evidována jako uchazeč o zaměstnání, dospěl soud rovněž k závěru, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, neboť se zjevně nesnaží o zajištění příjmu z vlastní výdělečné činnosti a zcela pasivně spoléhá na příjmy třetích osob. Protože dlužnice nevlastní žádný zpenežitelný majetek, nepřichází podle soudu v úvahu ani oddlužení formu zpeněžení majetkové podstaty.

Jelikož za dané situace není zřejmé, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení, a jelikož dlužnice disponuje pouze majetkem nepatrné hodnoty, uložil jí soud povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč, jež poskytne nutnou záruku budoucích nákladů řízení, mezi které (vždy) náleží odměna insolvenčního správce, jež činí nejméně 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen DPH).

Proti tomuto usnesení Městkého soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že jí měl upozornit na to, že Dárce není schopen na oddlužení přispívat částkou uvedenou v Darovací smlouvě, a vyzvat jí, aby návrh doplnila. Dále podotkla, že práci si snaží najít, ale jako Romku jí nikde nechtějí zaměstnat. Proto požadovala, aby jí oddlužení bylo povoleno.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích, a ani dlužníkovi, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat.

Odvolací soud z formuláře návrhu na povolení oddlužení a k němu připojených příloh zjistil, že dlužnice eviduje 6 věřitelů, vůči nimž má 7 závazků v celkové výši 115.730,-Kč, že pobírá dávky státní sociální podpory (jež nepodléhají výkonu rozhodnutí) ve výši 7.896,-Kč a že v darovací smlouvě se Dárce zavázal, že počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude v insolvenčním řízení dlužnice schváleno oddlužení, bude dlužnici po dobu 60 měsíců poskytovat dar ve výši 2.000 ,-Kč měsíčně.

Z uvedeného je nepochybné, že pro účely oddlužení splátkovým kalendářem lze kalkukovat (toliko) s příjmem z darovací smlouvy, z něhož by byla dlužnice za 5 let schopna uhradit 120.000,-Kč (2.000,-Kč X 5 X 12). Po odečtění přednostních nároků (odměny a hotových výdajů) insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (včetně 21 % DPH), by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů zbylo 54.660,-Kč, což představuje uspokojení v rozsahu 47,2 % (54.660,-Kč/115.730,-Kč). Za tohoto stavu dlužnice ekonomické předpoklady pro oddlužení splátkovým kalendářem splňuje.

Odvolací soud přitom nesdílí závěr soudu prvního stupně, že dlužnice sleduje (sledovala) podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť se nesnaží o zajištění příjmů z vlastní výdělečné činnosti a zcela pasivně spoléhá na příjmy třetích osob.

Je samozřejmé, a potud lze se soudem prvního stupně souhlasit, že domáhá-li se dlužník dobrodiní oddlužení, při úvaze o jeho proveditelnosti splátkovým kalendářem není s předpokladem poctivosti dlužníkova záměru slučitelné, pokud zjevně neusiluje o přiměřenou výdělečnou činnost. Jinak řečeno, poctivě se vůči svým věřitelům nechová dlužník, který pro splátkový kalendář nabízí jen příjmy ze sjednané finanční pomoci třetí osoby, aniž by se sám jakkoli snažil-ač mu v tom objektivně nic nebrání-tyto příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšit vlastní výdělečnou činností. Nicméně skutečnost, že dlužnice je evidována v evidenci uchazečů o zaměstnání (a je tedy povinna plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání) svědčí o tom, že o nalezení vhodného zaměstnání usiluje. Za těchto okolností není důvodu, proč by při nedostatečnosti příjmů dlužnice nemohl být splátkový kalendář založen na sjednaných příjmech z darovací smlouvy od třetí osoby (Dárce), pokud tyto příjmy k dosažení potřebné zákonem stanovené 30 % míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postačují.

Odvolací soud je toho názoru, že bez bližšího odůvodnění nemůže obstát ani úvaha soudu prvního stupně o tom, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti Dárce poskytovat dlužnici finanční plnění v měsíční výši 2.000,-Kč. Závazek Dárce je závazkem dobrovolným a v situaci, kdy nebylo prokázáno, že by příjem Dárce z invalidního důchodu byl exekučně (či jinak) postižen, není vyloučeno, aby Dárce poskytoval finanční plnění nad rámec nezabavitelné částky tohoto svého příjmu nebo např. ze svých úspor.

Nicméně důvody ke změně napadeného usnesení a k tomu, aby bylo vyhověno požadavku dlužnice na povolení oddlužení přesto (zatím) nejsou dány. Podpisy smluvních stran na darovací smlouvě totiž nejsou úředně ověřeny, jak vyžaduje ust. § 392 odst. 3 věty druhé IZ, a soudu prvního stupně je v tomto ohledu třeba vytknout, že dlužnici k předložení úředně ověřené darovací smlouvy nevyzval.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž dlužnici vyzve, aby předložila darovací smlouvu s úředně ověřenými podpisy. Pokud tak dlužnice ve stanovené lhůtě učiní a nevyjdou-li najevo jiné okolnosti bránící povolení oddlužení, soud povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici neuloží.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková