2 VSPH 2133/2016-A-36
MSPH 88 INS 833/2016 2 VSPH 2133/2016-A-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Vaňkova 348/28, Praha 9, zahájené na návrh Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Žitná 1478/15, Brno, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 833/2016-A-31 ze dne 17. října 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 833/2016-A-31 ze dne 17. října 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Petru Baránkovi (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení-cituje ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ)- uvedl, že navrhovatel netvrdil v návrhu nic o majetku dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník), přičemž z vyjádření ze dne 21.9.2016 následně vyplynulo, že dlužník vlastní toliko věci osobní potřeby. S poukazem na to, že dlužník nepodal ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu návrh na povolení oddlužení a že reorganizace není v jeho případě přípustná, neboť není podnikatelem, dospěl k závěru, že řešením dlužníkova úpadku bude konkurs. Vysvětlil, že v případě konkursu činí náklady řízení minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč a správcovy hotové výdaje, a protože neshledal důvod, aby tyto náklady nesl stát, uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítal, že na hrazení nákladů insolvenčního řízení by se měl primárně podílet sám dlužník, a poukazoval na své majetkové poměry, jež mu neumožňují uhradit stanovenou zálohu, aniž by se tím připravil o značnou část naspořené finanční rezervy. V souvislosti s tím zdůrazňoval, že v případě potvrzení napadeného usnesení bude nucen zvážit možnost vzít insolvenční návrh zpět, a dovozoval, že v takovém případě mu bude fakticky znemožněno hájit svá práva zákonným způsobem, jenž zahrnuje i možnost zahájení insolvenčního řízení a uplatnění přihlášky pohledávky. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Záloha na náklady insolvenčního řízení slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna dokonce i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku, neboť dlouhodobě neplní své splatné závazky vůči němu i dalšímu věřiteli (konkrétně označil Miroslava Flíbora), již mají pohledávky po splatnosti déle než zákonem požadovaných 30 dní, resp. 3 měsíce, a navrhl, aby soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Na výzvu soudu (č.d. A-29) dlužník předložil dne 30.9.2016 seznam závazků, seznam zaměstnanců a seznam majetku, v němž uvedl, že není vlastníkem jakéhokoliv majetku vyšší hodnoty a vlastní pouze věci osobní potřeby. Návrh na povolení oddlužení dlužník-ač řádně poučen (č.d. A-4)-ve stanovené lhůtě nepodal.

Za této situace lze ovšem důvodně předpokládat, že případný úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž zde není majetku dlužníka, z něhož by mohly být uspokojeny náklady řízení. Soud prvého stupně proto nepochybil, když uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 50.000,-Kč zajišťující úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení a alespoň minimální odměny insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

K odvolací argumentaci navrhovatele nutno dodat, že insolvenční řízení není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem a slouží především ke zjištění dlužníkova úpadku. Věřitel proto není nucen (ochrana jeho práv to nevyžaduje), aby podáním insolvenčního návrhu-nad rámec svého práva vymáhat pohledávku za dlužníkem v nalézacím a vykonávacím řízení-suploval povinnosti dlužníka, jenž neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podá insolvenční návrh, pak musí být srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení, včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková