2 VSPH 2133/2015-A-23
KSLB 76 INS 4486/2015 2 VSPH 2133/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice ASTRA Investing, s.r.o., sídlem Sokolská 1365, Liberec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 4486/2015-A-15 ze dne 26. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 4486/2015-A-15 ze dne 26. října 2015 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením ASTRA Investing, s.r.o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 22. 2. 2015 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, uložil, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud nejprve reprodukoval dosavadní průběh řízení tak, že: 1) insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužnice dne 23. 2. 2015 (č.d. A-1), 2) usnesením ze dne 25. 2. 2015 (č.d. A-5) uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč, 3) k odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2015 (č.d. A-10) změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2015 tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá, neboť-v situaci, kdy dlužnice podala insolvenční návrh bez řádných příloh-nebyly dosud splněny podmínky k tomu, aby po ní bylo zaplacení zálohy požadováno, 4) usnesením ze dne 18. 9. 2015 (č.d. A-12) proto dlužnici vyzval k předložení (řádného) seznamu majetků a závazků,

5) dlužnice mu sice doručila seznam majetku a závazků; v seznamu závazků však označila toliko pohledávky, nikoli nemovitý majetek, jehož existenci (přitom) tvrdila v insolvenčním návrhu.

Cituje ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uzavřel soud na tom, že v tomto insolvenčním řízení je třeba počítat se zvýšenými náklady na prvotní úkony související se zjištěním majetkové podstaty, vymáháním pohledávek a prověření účetnictví dlužnice a právních úkonů dlužnice z hlediska jejich odporovatelnosti. Proto dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že z insolvenčního návrhu a z aktualizovaného seznamu majetku je zřejmé, že (prokazatelně) vlastní nemovitosti v k.ú. Bítouchov (dále jen Nemovitosti), jež byly znalecky oceněny na 5.000.000,-Kč. Rozvedla, že je znám zájemce o koupi Nemovitostí, což přinese potřebnou finanční částku pro insolvenčního správce. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží rovněž soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud mimo jiné zjistil, že dlužnice v seznamu svého majetku (č.d. A-2) uvedla, že vlastní Nemovitosti v hodnotě 4.700.000,-Kč, jež jsou zatížené zástavním právem, což potvrdila i v podání označeném jako vysvětlení (č.d. A-18).

Za těchto okolností je (bylo) třeba při úvaze, v jaké výši dlužnici uložit povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přihlédnout k tomu, že dlužnice má reálně zpeněžitelný majetek (Nemovitosti), jehož výtěžek zpeněžení může být, byť v dílčím rozsahu, použit k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jinými slovy, s ohledem na rozsah a skladbu dosud zjištěného majetku dlužnice lze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů spojených s jeho správou a zpeněžením včetně odměny správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele (srovnej ust. § 298 odst. 2 IZ).

To ovšem neznamená, že by z výtěžku zpeněžení Nemovitostí byly uspokojeny všechny předpokládané náklady insolvenčního řízení (např. náklady spojené se správou a zpeněžením případně dodatečně zjištěného nezajištěného majetku dlužnice včetně odměny správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího k rozdělení mezi nezajištěné věřitele) a náklady nutné pro výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně poté, co bude do funkce ustanoven.

S ohledem na uvedené postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po ní zaplacení zálohy v maximální možné výši, a k zajištění úhrady budoucích prvotních nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 15.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková