2 VSPH 212/2014-A-17
MSPH 91 INS 29247/2013 2 VSPH 212/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Dalibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Ke Kateřinkám 1394/8, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 29247/2013-A-8 ze dne 18. listopadu 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 29247/2013-A-8 ze dne 18. listopadu 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Dalibor Dufek (dále jen dlužník) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že jelikož v přílohách k insolvenčnímu návrhu, jenž mu byl doručen dne 18.10.2013, absentovaly některé náležitosti stanovené v ust. § 104 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), usnesením ze dne 29.10.2013 (dále jen Výzva) dlužníka kromě jiného vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení Výzvy požadované náležitosti uvedeným způsobem doplnil a současně ho poučil o tom, že pokud tak neučiní, insolvenční návrh odmítne. Dlužník na Výzvu sice předložil doplněný seznam majetku, v rozporu s ust. § 104 odst. 4 IZ ho však nepodepsal a navíc nedoplnil seznam závazků o data jejích vzniku. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 128 odst. 2 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž vyslovil přesvědčení, že soudu doložil všechny potřebné dokumenty.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení je dlužník povinen v seznamu majetku označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.

Podle odstavce třetího téhož ustanovení ve znění účinném ke dni vydání napadeného usnesení je (byl) dlužník povinen označit v seznamu závazků jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení musí dlužník předložené seznamy podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Pro označení osob v seznamech platí obdobně ust. § 103 odst. 1 IZ, jež kromě jiného určuje, že právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že v seznamu majetku, jenž byl připojen k insolvenčnímu návrhu (č.d. A-3) a jenž byl podepsán jako správný a úplný, vskutku absentoval údaj o tom, zda dlužník vlastní pohledávky a soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud dlužníka k doplnění této náležitosti seznamu majetku vyzval. Dlužník na Výzvu reagoval tak, že v podání, jenž soudu doručil dne 7.11.2013 (č.d. A-7), (čestně) prohlásil, že nevlastní žádné pohledávky, obchodní podíly či družstevní podíly, což stvrdil svým podpisem a výslovně uvedl, že seznam je správný a úplný. Závěr soudu prvního stupně, že dlužník doplněný seznam majetku nepodepsal tak nemá oporu v obsahu spisu. K dalšímu důvodu, jenž vedl soud k vydání napadeného usnesení, spočívající v tom, že dlužník v seznamu svých závazků ani základě Výzvy neuvedl data jejich vzniku, je třeba uvést, že z ust. § 104 odst. 3 IZ, jež ostatně bylo v napadením usnesení citováno, neplyne, že by nezbytnou obsahovou náležitostí seznamu závazků muselo (mělo) být uvedení data jejích vzniku.

Nicméně seznam závazků přesto není perfektní; dlužník v něm sice uvedl výši každého konkrétního závazku a splatnost poslední splátky, jež u každého závazku označil dnem 31.5.2013, nicméně neuvedl splatnost závazků, čehož důsledkem je, že seznam závazků není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 2 IZ předpokládá, že insolvenční navrhovatel byl soudem řádně vyzván k doplnění předepsaných příloh, popřípadě k doplnění náležitostí jednotlivých příloh. V dané věci se ovšem dlužníku takové výzvy nedostalo, neboť ho soud prvního stupně ve Výzvě k doplnění seznamu závazků o údaje o splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených nevyzval. V případě, že dlužník na základě této neúplné Výzvy řádně nedoplnil seznam závazků, nejsou dány podmínky pro odmítnutí návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 28. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková