2 VSPH 2116/2013-A-15
KSPH 36 INS 16764/2013 2 VSPH 2116/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Františka Kuceje, bytem Ješovice 40, pošta Liběchov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16764/2013-A-10 ze dne 3. října 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 16764/2013-A-10 ze dne 3.října 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 16764/2013-A-10 ze dne 3.10.2013 odmítl insolvenční návrh, jímž se František Kucej (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že k insolvenčnímu návrhu ze dne 14.6.2013 nepřipojil dlužník všechny zákonem vyžadované přílohy, zejména doklad o výši příjmu za minulé období, doklad očekávaného příjmu a znalecký posudek s odhadem obvyklé ceny nemovitostí a majetku sloužícího k zajištění ve vlastnictví dlužníka, a této povinnosti nedostál přes výzvu soudu, když mu nepředložil doklad očekávaného příjmu ve výši nezbytné pro případné schválení navrhovaného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud proto podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal, přičemž z jeho odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. V odvolání namítal, že soudu předložil veškeré listiny dokládající výši jeho závazků a exekucí i daňová přiznání, z nichž lze dovodit výši jeho příjmů. Měl proto zato, že soud postupoval nesprávně, když jeho insolvenční návrh odmítl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona v úpadku i tehdy, je-li předlužen.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí položku č. 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

V daném případě se dlužník v položce 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek omezil jen na obecnou formulaci, že je v úpadku, neboť v současné době má několik peněžitých závazků, které není schopen splácet již delší dobu než 3 měsíců bez uvedení konkrétních věřitelů a splatnosti jejich pohledávek a tento nedostatek nezhojil ani předložením řádného seznamu majetku závazků dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, v němž by konkrétní údaje osvědčující jeho úpadek uvedl.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o seznamy majetku a závazků a o další listiny zmíněné v odůvodnění napadeného usnesení, přičemž ve výzvě podrobně popsal jejich obsah a dlužníka poučil o následcích v případě, že je nepředloží a insolvenční návrh nedoplní. V této souvislosti je nutno uvést, že dlužník této povinnosti nedostál, neboť požadované listiny soudu nepředložil.

Přestože soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávnost v tom, že insolvenční návrh odmítl, je odvolací soud přesvědčen o tom, že tak měl rozhodnout podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, a nikoli podle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona.

Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud neponechal bez povšimnutí, že dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo lze dovodit, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti či předlužení, a omezil se-jak popsáno výše-toliko na obecná tvrzení, že má více věřitelů a závazky, které není schopen splácet, aniž by uvedl konkrétní údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že je v úpadku.

Takové údaje neuvedl ani seznamech, které-jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše-spolu s insolvenčním návrhem soudu nepředložil. Za této situace tedy měl insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužníka měl bez dalšího odmítnout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení jakožto ve výroku správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužníka na to, že mu po ukončení tohoto řízení nic nebrání v tom, aby podal nový, řádný insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 17. února 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková