2 VSPH 2115/2013-A-23
KSUL 81 INS 25756/2013 2 VSPH 2115/2013-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jany Jankové, bytem náměstí Svobody 1, Žatec, adresa pro doručování: Ostrov 2216, Žatec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 25756/2013-A-12 ze dne 25. října 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 25756/2013-A-12 ze dne 25. října 2013 se m ě n í tak, že se Janě Jankové povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 81 INS 25756/2013-A-12 ze dne 25.10.2013 uložil Janě Jankové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 17.9.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od doručení usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil, že smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá především v zajištění finančních prostředků, které by insolvenční správce mohl použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce v těch případech, kdy v majetkové podstatě není dostatek finančních prostředků nezbytných pro vedení řízení. Rozvedl, že vedle toho má záloha zajistit, aby v případě, že náklady řízení nebudou uspokojeny z majetkové podstaty, mohly z ní být uspokojeny alespoň nároky správce z titulu jeho odměny a hotových výdajů. Poukázal na to, že v daném případě bude úpadek dlužnice s přihlédnutím k jejím majetkovým a osobním poměrům zřejmě řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, a bude proto třeba uhradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, jež v rámci splátkového kalendáře hrazeny nebudou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a umožnil jí zaplatit zálohu v měsíčních splátkách po 500,-Kč. Argumentovala svízelnou ekonomickou a sociální situací, když se navíc sama stará o nezletilého syna.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 uloží insolvenční soud dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení.

V daném případě podala dlužnice na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z návrhů a jejich příloh vyplývá, že je svobodná, že vlastní toliko běžné vybavení domácnosti a jejím jediným příjmem je mzda ve výši 12.499,-Kč. Své splatné nezajištěné závazky vůči 6 věřitelům vyčíslila na 259.348,15 Kč.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat, a má-li jít o oddlužení, je významná i forma, v níž bude nejspíše provedeno. Soudu prvního stupně je proto třeba vytknout, že v odůvodnění napadeného usnesení se spokojil s obecným závěrem, že lze předpokládat, že dlužnice splňuje podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře, aniž by uvedl všechna potřebná skutková zjištění (zejména výši měsíční splátky), z nichž lze tento závěr dovodit.

Vycházeje ze zjištění, že dlužnice pobírá mzdu ve výši 12.499,-Kč měsíčně a její závazky činí 259.348,15 Kč, odvolací soud dovodil, že měsíční splátka by v daném případě měla při splnění podmínek vymezených v ust. § 279 odst. 1 občanského soudního řádu činit 3.175,-Kč a dlužnice by za 5 let měla být schopna splatit 190.500,-Kč, zatímco 30% jejích závazků činí 77.804,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 77.804,-Kč, tj. 112.606,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (1.089,-x 60) včetně daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto dospěl k závěru,

že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužnice bude schopna uspokojit pohledávky svých (nezajištěných) věřitelů minimálně v 30% rozsahu.

S ohledem na výše citovanou právní úpravu shledal odvolací soud, že nejsou dány podmínky k tomu, aby po dlužnici bylo požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 soudního řádu změnil napadené rozhodnutí a rozhodl o tom, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. února 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková