2 VSPH 2110/2014-B-16
KSUL 70 INS 5070/2014 2 VSPH 2110/2014-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hornická 1464, Jirkov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 5070/2014-B-6 ze dne 1. října 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 5070/2014-B-6 ze dne 1. října 2014 se v bodech I., II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením v bodě I. výroku rozhodl o tom, že neschvaluje oddlužení dlužníka Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník), v bodech II. a III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, v bodě IV. výroku jmenoval členy prozatímního věřitelského výboru, v bodě V. výroku uložil insolvenčnímu správci Ing. Romanu Světlému (dále jen správce) podávat jednou za 3 měsíce zprávy o průběhu řízení a v bodě VI. výroku deklaroval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 11.6.2014 (č.d. A-15) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a současně nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů; na jednání konaném dne 28.7.2014 pak ověřil, že dlužník je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, je vlastníkem bytové jednotky č. 1464/8 v k.ú. Jirkov zapsané na LV 4657 (dále jen byt) v odhadní ceně 250.000,-Kč a pobírá starobní důchod ve výši 8.929,-Kč. Při rozhodování o schválení oddlužení vyšel z toho, že závazky dlužníka činí 1.132.239,67 Kč, takže při řešení oddlužení formou splátkového kalendáře by ze zabavitelné části jeho příjmu ve výši 1.826,-Kč byly pohledávky věřitelů uspokojeny pouze do 3,9 % jejich výše. Vedle toho dovodil, že byla-li by zpeněžením bytu po odečtení nákladů s tím spojených získána částka 200.000,-Kč, nebylo by ani při kombinaci obou způsobů oddlužení možno předpokládat, že budou pohledávky věřitelů uspokojeny v rozsahu 30 % isir.justi ce.cz

(získaná částka 244.220,-Kč tvoří 21,56 % pohledávek). Podotkl přitom, že dlužník ani v dodatečně poskytnuté lhůtě nedoložil dostatečnou výši příjmů. Proto uzavřel, že dlužník neprokázal, že je schopen věřitelům nabídnout uspokojení jejich pohledávek alespoň ve výši 30%, oddlužení dle ust. § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ) neschválil a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že navýšení příjmů formou smlouvy o důchodu se ukázalo jako nereálné, a proto požádal věřitele JUDr. Ilju Školu o prominutí, resp. o snížení jím přihlášené pohledávky. Zdůraznil, že JUDr. Škola následně souhlasil se snížením závazku o 200.000,-Kč a zaslal soudu částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky, čímž se snížila celková výše závazků na 932.239,67 Kč. Soudu přitom vytýkal, že tuto skutečnost nevzal při rozhodování v potaz, a ozřejmil, že za takového stavu je schopen ze svých příjmů a ze zpeněžení majetkové podstaty uspokojit pohledávky svých věřitelů minimálně do výše 30 %.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dle ust. § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 395 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Přípustnost oddlužení ve smyslu ust. § 389 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v ust. § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (ust. § 402 odst. 3 IZ), a nepřijmou-li takové rozhodnutí, pak insolvenční soud (ust. § 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje jednu formu oddlužení před tou, kterou zvolili věřitelé (nebo insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 91/2013 ze dne 30.1.2014).

Z ust. § 398 odst. 1 IZ a z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že oddlužení se může provést toliko jedním ze stanovených způsobů, a to buď zpeněžením majetkové podstaty, které je postaveno na postihu-zpeněžení-majetku dlužníka (nesloužícího k uplatněnému zajištění), náležejícího do jeho majetkové podstaty v době schválení (nastolení účinků) tohoto oddlužení, nebo plněním splátkového kalendáře, jež je postaveno na postihu budoucích příjmů dlužníka (srov. ust. § 398 odst. 3, § 409 a § 406 odst. 3 IZ). Odvolací soud však konstatuje, že judikatura insolvenčních soudů připustila možnost kombinace obou způsobů oddlužení, avšak toliko v případě, že dlužník nabídne věřitelům, že je uspokojí i z té části svého majetku, jež by při schválení oddlužení jen jednou z předjímaných forem oddlužení jinak zůstala v jeho dispozici (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 101/2012-B-22 ze dne 30.1.2012, či usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 24 INS 4176/2008-B ze dne 21.1.2009).

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že na jednání konaném dne 2.6.2014 (viz č.d. A-12) dlužník uvedl, že s ohledem na své majetkové poměry je srozuměn s tím, že oddlužení bude provedeno kombinací obou jeho forem, tedy jak splátkovým kalendářem, tak zpeněžením majetkové podstaty. Ve smyslu výše uvedených judikatorních závěrů tedy nabídl věřitelům, že je uspokojí i z té části svého majetku, jež by při schválení oddlužení jen jednou z předjímaných forem oddlužení zůstala v jeho dispozici.

Soud prvého stupně přitom při rozhodování o schválení oddlužení zahrnul do celkové sumy dlužníkových závazků rozhodných pro posouzení přípustnosti oddlužení veškeré přihlášené pohledávky věřitelů, aniž zohlednil, že pohledávka věřitele č. 3 Ing. Proška ve výši 3.630,-Kč byla přihlášena a zjištěna jako zajištěná, nevykonatelná pohledávka věřitele č. 1 PROFI CREDIT Czech, a.s., ve výši 38.100,-Kč byla správcem popřena, přičemž věřitel žalobu na její určení ve stanovené lhůtě nepodal, a věřitel č. 14 JUDr. Ilja Škola vzal podáním ze dne 14.8.2014 svou pohledávku v části 200.000,-Kč zpět. Soud proto nepostupoval správně, když tyto pohledávky zahrnul do sumy zjištěných nezajištěných pohledávek a vyšel z toho, že závazky dlužníka rozhodné pro posouzení oddlužení činí 1.132.239,67 Kč.

Po zohlednění uvedených změn činí-stejně jako v době vydání napadeného usnesení-suma závazků rozhodných pro případné oddlužení dlužníka 890.509,67 Kč, přičemž 30 % této sumy představuje 267.152,901 Kč. Ze zprávy správce ze dne 5.4.2016 (č.d. B-13) se přitom podává, že příjem dlužníka od 1.1.2016 tvoří starobní důchod ve výši 9.095,-Kč, z něhož by při zohlednění nezabavitelné částky ve výši 7.151,-Kč bylo možno za 5 let trvání oddlužení postihnout částku 116.640,-Kč; po odečtení odměny a hotových výdajů správce (ve výši 65.340,-Kč) by tak dlužník mohl za 5 let trvání oddlužení z měsíčních splátek poskytnout věřitelům 51.300,-Kč. Vedle toho se ke dni 5.4.2016 v majetkové podstatě dlužníka nacházela částka 74.354,91 Kč získaná srážkami z důchodu a platbami dlužníka a byt, u něhož správce dne 6.9.2016 požádal soud o vydání souhlasu se zpeněžením za 250.000,-Kč (viz č.d. B-14).

Za popsaného stavu tak lze předpokládat, že výtěžek zpeněžení majetkové podstaty-po odečtení nákladů na její zpeněžení, odměny správce a vyplacení zajištěného věřitele (3.630,-Kč)-spolu s měsíčními splátkami z příjmu dlužníka budou postačovat k dosažení minimální 30 % zákonem předpokládané hranice uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, tedy že při kombinaci obou způsobů oddlužení (splátkovým kalendářem a zpeněžením majetkové podstaty) dlužník může dosáhnout oddlužení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu prvého stupně v napadených bodech I. a II. výroku, jakož i v závislém bodě III. výroku zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; v něm soud zjistí současnou ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení a znovu o věci rozhodne.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 13. října 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková