2 VSPH 2109/2014-A-53
KSPH 67 INS 11885/2014 2 VSPH 2109/2014-A-53

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Vitalije anonymizovano , anonymizovano , bytem Jetelová 515, Lány, zahájené na návrh Yuliye anonymizovano , anonymizovano , bytem Auezova 99-14, Almaty, Kazachstán, zast. advokátem Mgr. Jaroslavem Rychtářem, sídlem Sudoměřská 1038/39, Praha 3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 11885/2014-A-41 ze dne 1. října 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 11885/2014- A-41 ze dne 1. října 2014 se v bodech II. a III. výroku zr u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka Vitalije anonymizovano (dále jen dlužník ), v bodech II. a III. výroku odmítl jeho návrh na povolení oddlužení a prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem Indra-Šebesta, v.o.s. (dále jen správce ), rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod V. výroku), a deklaroval, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), vyzval věřitele k přihlášení jejich pohledávek (bod VII. výroku) a ke sdělení, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových majetkových hodnotách (bod VIII. výroku), vyzval osoby, jež mají povědomí o majetku dlužníka, aby sdělily veškeré informace správci (bod IX. výroku), nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů (bod X. výroku), v bodech XI.-XIV. uložil dlužníkovi a správci povinnosti související s rozhodnutím o úpadku, v bodě XV. výroku určil, že správci bude vyplacena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 8.000,-Kč, a v bodě XVI. výroku uložil insolvenční navrhovatelce Yuliyi Bazhukině (dále jen navrhovatelka ), aby do 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení zrekapituloval soud průběh řízení tak, že se navrhovatelka insolvenčním návrhem ze dne 28.4.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem, dne 2.7.2014 podal dlužník návrh na povolení oddlužení ve formě splátkového kalendáře, v němž uvedl, že má 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 49.985.128,-Kč, z nichž činí pohledávky zajištěných věřitelů 25.055.321,-Kč a nezajištěných věřitelů 24.929.807,-Kč, isir.justi ce.cz a na výzvu soudu předložil darovací smlouvu, jíž se mu rodiče zavázali poskytovat po dobu účinků povolení oddlužení částku 130.000,-Kč měsíčně. Dále uvedl, že závazky dlužníka vznikly v důsledku podnikatelské činnosti SENEKA, s.r.o., v níž vystupoval v pozici jednatele a zároveň byl jejím spoluručitelem . Na základě uvedeného, došlých přihlášek pohledávek a skutečností zjištěných při jednání konaném dne 30.9.2014 dospěl k závěru, že úpadek dlužníka byl osvědčen.

Ohledně způsobu řešení úpadku soud konstatoval, že jeho závazky dlužníka pocházejí z jeho podnikatelské činnosti, resp. z podnikatelské činnosti SENEKA, s.r.o., a s ohledem na to, že na jednání konaném dne 30.9.2014 věřitelé č. 1, 2 a 5 (Reticulum Recovery, a.s., navrhovatelka a PROLI PK, s.r.o.) sdělili, že nesouhlasí s tím, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením, postupoval dle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a návrh na povolení oddlužení odmítl, neboť dovodil, že byl podán osobou neoprávněnou-osobou, jež má dluhy z podnikání (ve smyslu ust. § 389 odst. 1 písm. b/ IZ) a nesplňuje podmínku zakotvenou v ust. § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Současně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že bude projednán jako nepatrný dle ust. § 314 odst. 1 IZ.

Nad rámec uvedeného soud podotkl, že v případě, že by návrh na povolení oddlužení neodmítl, přistoupil by dle ust. § 398 odst. 1 písm. b) IZ k jeho zamítnutí, neboť měl za to, že lze předpokládat, že by hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Zpochybnil přitom možnou realizaci darovací smlouvy, neboť je dle jeho názoru založena na nereálném plánu, jenž předpokládá ukončení insolvenčního řízení ve věci SENEKA, s.r.o. v dohledné době a následný provoz domu s pečovatelskou službou, z něhož by měl příjem dárců pocházet. Nadto zdůraznil, že proti otci dlužníka je vedena exekuce, a není proto možné, aby současně poskytoval dlužníkovi dar.

Proti bodům II. a III. výroku tohoto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítal, že se soud nedostatečně zabýval možností oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, a vytýkal mu, že pokud měl za to, že darovací smlouva trpí jakoukoliv vadou, měl jej upozornit a vyžádat si její doplnění. Závěrem zdůraznil, že je schopen zajistit si pravidelný příjem i u jiných dárců, než jsou jeho rodiče.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2).

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ust. § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud považoval za nutné především zdůraznit, že ve smyslu ust. § 7 IZ usnesení musí vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Z toho plyne, že také rozhodnutí o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení musí být vždy odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.). Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, či které důkazy neprovedl a z jakého důvodu, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvého stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když především nepředestřel žádné skutkové a právní závěry ke svému primárnímu úsudku, že dlužník má dluhy z podnikání, jež brání řešení jeho úpadku oddlužením.

Úprava subjektivní přípustnosti oddlužení obsažená v ust. § 389 IZ a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení doznala s účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) podstatných změn. Ty spočívají jednak v tom, že je oddlužení výslovně připuštěno také u dlužníka-fyzické osoby, který je podnikatelem (ust. § 389 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka (ať současného nebo předchozího, pokud již podnikatelem není), nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu podle ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání-bez ohledu na jejich rozsah a další okolnosti věci-řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí (ust. § 389 odst. 2 IZ). K tomu současně znění ust. § 397 odst. 1 IZ stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž věřitelé podle ust. § 403 odst. 2 IZ mohou uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení podle ust. § 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Z uvedeného přitom plyne, že při zkoumání subjektivní přípustnosti oddlužení v režimu úpravy účinné od 1.1.2014 již nelze aplikovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 uveřejněného pod č. 79/2009

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ohledně dalších kritérií, za nichž lze dlužníkovy dluhy z podnikání tolerovat.

Předmětnou současnou právní úpravu vyložil dále Vrchní soud v Olomouci v usnesení sen. zn. 1 VSOL 918/2015 ze dne 23.9.2015 uveřejněném pod č. 49/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 49/2016 ) s právní větou: I. Má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. II. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Ze závěrů vyjádřených v této publikované právní větě (viz dikci dlužník, který má dluh z podnikání ) předně vyplývá, že v rámci zkoumání, zda je dlužník dle ust. § 389 IZ oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud posuzuje, zda některý z dlužníkových závazků, které v tomto návrhu (připojeném seznamu závazků) uvedl, nepředstavuje dluh z podnikání, který má na mysli ust. § 389 IZ (dluh, který vznikl v době, kdy dlužník podle norem hmotného práva měl postavení podnikatele, a vzešel z výkonu jeho podnikatelské činnosti), a to bez ohledu na to, jak v tom směru případně kvalifikoval své závazky sám dlužník. Pokud by posouzení toho, zda se u určitého dlužníkova závazku vskutku jedná o rozhodný dluh z podnikání, vyžadovalo náročnější zkoumání, ke kterému první fáze řízení (i s ohledem na krátké zákonné lhůty pro rozhodnutí o dlužnickém návrhu -viz ust. § 128, § 134 a § 393 IZ) zjevně není určena a pro které je naopak dán náležitý prostor ve fázi po zjištění úpadku a povolení oddlužení, je podle názoru odvolacího soudu namístě postup podle ust. § 397 odst. 1 věty druhé IZ s tím, že ve vztahu k danému věřiteli, u něhož zatím není definitivně identifikován dluh z podnikání, je dána pochybnost o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení , tj. tehdy oddlužení lze povolit a jeho přípustnost se definitivně dořeší v další fázi řízení, nejpozději na schůzi věřitelů konané podle ust. § 403 IZ (viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 8511/2016, 2 VSPH 1471/2016-A-16 ze dne 25.8.2016).

Soud prvého stupně v napadeném usnesení shledal, že řešení úpadku dlužníka oddlužením brání ve smyslu ust. § 389 IZ jeho dluhy z podnikání, toliko na základě toho, že při jednání konaném dne 30.9.2014 sdělili věřitelé č. 1, 2 a 5, že nesouhlasí s tím, aby byl jeho úpadek řešen oddlužením. Soud přitom nejenže ponechal stranou, zda nejsou dány skutečnosti, pro které pohledávky těchto věřitelů nepředstavují překážku řešení úpadku oddlužením dle ust. § 389 odst. 2 písm. b) a c) IZ, ale především ničím neodůvodnil závěr, že se (vskutku) jedná o dluhy, jež z hlediska subjektivní přípustnosti oddlužení má na mysli ust. § 389 IZ, tedy že jde o dluhy, které mají původ v podnikání dlužníka (z něj vzešly).

Soudu prvého stupně je navíc třeba vytknout, že nesprávně posoudil povahu závazků vůči věřitelům č. 1 a 5, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že tito věřitelé uplatnili své pohledávky jako zajištěné ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. g) IZ (viz č.d. P-1 a č.d. P-5), a tudíž tyto závazky-byť by pocházely z podnikání-nebrání řešení úpadku oddlužením (ust. § 389 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 389 odst. 2 písm. c/ IZ). Co se týče ostatních přihlášených pohledávek, jež měly dlužníkovi vzniknout na základě poskytnutí zajištění dluhů SENEKA, s.r.o., v níž vykonával funkci jednatele (dlužník výslovně v návrhu na povolení oddlužení tvrdil, že veškeré jeho dluhy vznikly z titulu ručení za dluhy společnosti, v níž vykonává funkci jednatele a v níž je zároveň společníkem ), je třeba odkázat na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 9/2009-A-29 ze dne 23.2.2011, dle nichž závazky vzešlé z podnikání subjektů odlišných od dlužníka, jež vznikly dlužníku na základě zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu ust. § 303 a násl. obchodního zákoníku nebo zajištěním pohledávky zástavním právem, anebo zajištěním pohledávky zajišťovací směnkou, nejsou dluhy z podnikání.

Z výše uvedeného je tak patrno, že soud prvého stupně náležitě neobjasnil opodstatněnost svého předpokladu, že závazky dlužníka jsou dluhy z podnikání ve smyslu ust. § 389 IZ, a že návrh na povolení oddlužení je tudíž třeba podle ust. § 390 odst. 3 IZ odmítnout, v důsledku čehož je jediným možným řešením úpadku dlužníka (nepatrný) konkurs.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvého stupně v napadených bodech II. a III. výroku podle ust. § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud znovu posoudí podmínky pro povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková