2 VSPH 2107/2016-A-23
MSPH 93 INS 8273/2016 2 VSPH 2107/2016-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Alexandra Maiera, bytem Choceradská 2747/27, 141 00 Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 8273/2016-A-15 ze dne 31. srpna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 8273/2016-A-15 ze dne 31. srpna 2016 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením označeným shora uložil Alexandru Maierovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 10.4.2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Jako svůj jediný majetek přitom označil pohledávky za Petrem Chramostou v celkové výši 374.100,-Kč s příslušenstvím, jež se dělí rovným dílem mezi dlužníka a jeho bratra, a 1/2 spoluvlastnický podíl na bytové jednotce v domě v Karlových Varech s přibližnou tržní hodnotou 900.000,-Kč, jenž je předmětem soudního sporu vedeného pod sp. zn. 14 C 165/2014. Žádný další hodnotnější majetek nevlastní a jeho příjmová situace není zcela zřejmá. Dobytnost pohledávek dlužníka označil soud za nejistou a hodnotu jeho majetku za relativně nízkou v poměru k celkové výši jeho závazků (1.006.248,19 Kč) s tím, že tento majetek není likvidní a je třeba zajistit finanční prostředky pro prvotní fázi insolvenčního řízení, jež by měl insolvenční správce k dispozici ihned po svém ustanovení do funkce.

Soud vysvětlil, že v daném případě je jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, přičemž záloha na náklady insolvenčního řízení slouží především k zajištění finančních prostředků, které by insolvenční správce mohl použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce, a k zajištění úhrady odměny a náhrady hotových výdajů správce v případě, že nebudou moci být uspokojeny z majetkové podstaty. Poukázal na to, že v případě řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč a kromě toho mu ihned po ustanovení do funkce vzniknou hotové výdaje, jejichž úhradu bude třeba zajistit. Složená záloha insolvenčnímu správci umožní vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka isir.justi ce.cz a uhradit náklady vzniklé při jeho zpeněžení či při zjišťování dalšího majetku dlužníka, jenž by mohl náležet do majetkové podstaty. Soud uzavřel, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků Městského soudu v Praze. Proto uložil dlužníkovi zaplatit zálohu v maximální možné výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání a dle jeho obsahu požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se záloha neukládá. Bez bližšího odůvodnění toliko uvedl, že nemá žádnou finanční hotovost a nevlastní žádný majetek, a tak nemůže zálohu zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty, případně tam, kde sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty, ale není tu pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení vyžádá. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dne 11.4.2016 dlužník podal jako podnikatel insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedl, že nemá žádný majetek. Z připojených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 10 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 1.006.248,19 Kč a že jeho jediný majetek představuje 1/2 podíl na pohledávce za Petrem Chramostou ve výši 374.100,-Kč a 1/2 spoluvlastnický podíl na bytové jednotce v Karlových Varech, o nějž vede spor, přičemž řízení je ve fázi dovolání u Nejvyššího soudu ČR.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění a s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem, neboť podmínky povolení oddlužení zjevně nesplňuje a ani o ně nežádal, dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k tomu, že dlužníkem uváděný majetek není bez odkladu zpeněžitelný, není zřejmá jeho reálná hodnota a lze předpokládat, že s jeho případným vymožením do majetkové podstaty budou spojeny značné náklady. Přitom je zřejmé, že náklady insolvenčního řízení i v případě, že by nedošlo ke zpeněžování majetku dlužníka, budou dosahovat výše minimálně 45.000,-Kč plus DPH na odměně správce a k tomu nepochybně vzniknou i hotové výdaje správce v podobě poštovného, hovorného a cestovného, jež bude správce nucen vynaložit v souvislosti s prověřením majetkových poměrů dlužníka a přezkoumáním jeho pohledávek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík