2 VSPH 2106/2015-A-13
KSLB 86 INS 20976/2015 2 VSPH 2106/2015-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem Osvobození 305, Žandov u České Lípy, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 20976/2015-A-7 ze dne 9. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 20976/2015-A-7 ze dne 9. září 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil Vlastimilu Laipoldovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 46.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 18. 8. 2015 (č.d. A-5) dlužníka vyzval, aby návrh na povolení oddlužení doplnil tak, že jednak předloží listiny dokládající výši jeho příjmů za poslední 3 roky, jednak doloží příjem, z něhož bude schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek; současně jej poučil o následcích, nedoplní-li návrh ve stanovené lhůtě. Na to konstatoval, že výzva byla dlužníkovi doručena dne 21. 8. 2015, takže lhůta k doplnění návrhu uplynula dne 28. 8. 2015, a s poukazem na to, že dlužník na výzvu nijak nereagoval, dospěl k závěru, že lze důvodně předpokládat řešení jeho úpadku konkursem dle ust. § 393 odst. 3 a § 396 insolvenčního zákona (dále jen IZ). V souvislosti s tím vysvětlil, že náklady insolvenčního řízení při tomto způsobu řešení úpadku spočívají především v odměně insolvenčního správce, jež činí nejméně 45.000,-Kč, a zdůraznil, že dlužník vlastní pouze movité věci (rádio, vysavač, lednici, pračku, apod.), takže rozsah jeho likvidního majetku je minimální a nelze z něj očekávat úhradu nákladů řízení. Na základě toho rozhodl o povinnosti dlužníka složit zálohu ve shora uvedené výši, jež bude sloužit k zajištění finančních prostředků pro výkon činnosti insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal, aby mu odvolací soud vyhověl . Poukazoval na to, že je ochoten zaplatit jen menší splátku , neboť musí co nejdříve zaplatit doplatky za elektřinu a plyn, a upozornil na to, že insolvenčnímu soudu zaslal darovací smlouvu. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Odvolací soud považoval za potřebné zdůraznit, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27. 1. 2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Dle ust. § 392 odst. 1 IZ musí dlužník k návrhu na povolení oddlužení připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky a c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Dle ust. § 393 odst. 1 až 3 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve insolvenční soud usnesením osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Obdobně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužník podal dne 18. 8. 2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři; samotný insolvenční návrh přitom obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníka.

Odlišná situace je však u návrhu na povolení oddlužení; protože k němu dlužník nepřipojil zákonem požadované přílohy, insolvenční soud jej usnesením ze dne 18. 8. 2015 správně vyzval, aby mu do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil listiny dokládající výši příjmu za poslední 3 roky a doložil příjem, z něhož bude schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek a odměnu insolvenčnímu správci (včetně případné DPH). Současně dlužníka řádně poučil o následcích nedoplnění návrhu na povolení oddlužení spočívajících v jeho odmítnutí (a řešení případného úpadku konkursem). Na výzvu, jež mu byla doručena dne 21. 8. 2015, reagoval dlužník téhož dne podáním, v němž žádal o prodloužení lhůty s tím, že ve stanovené sedmidenní lhůtě nelze doplnění návrhu stihnout; návrh přitom v určené lhůtě ani po jejím uplynutí nedoplnil.

Protože dlužník zákonem požadované (obligatorní) přílohy návrhu na povolení oddlužení (listiny dokládající údaje o příjmech za poslední 3 roky) ke dni vydání napadeného rozhodnutí insolvenčnímu soudu nepředložil, a neučinil tak ani v průběhu odvolacího řízení, lze důvodně očekávat odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč (bez DPH).

Dlužno přitom dodat, že dlužník sice k odvolání připojil darovací smlouvu, jež měla být-dle tvrzení obsažených v návrhu-jediným příjmem použitelným pro účely plnění oddlužení, avšak přislíbené plnění ve výši 3.000,-Kč měsíčně od dárce

Martina Vaňka by po odečtu nároků insolvenčního správce (ve výši 1.089,-Kč měsíčně včetně DPH) postačovalo k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 520.229,-Kč toliko v rozsahu 22 % (114.660,-Kč), takže i v případě doložení minulých příjmů by návrh na oddlužení neobstál a musel by být zamítnut (a na majetek dlužníka dle ust. § 396 IZ prohlášen konkurs).

Rozsah a skladba majetku dlužníka (běžné vybavení domácnosti a drobná elektronika nepatrné hodnoty) přitom nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení (ve shora specifikované výši) bylo možno hradit zpeněžením majetkové podstaty, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům majetkové podstaty ve formě postižitelné části očekávaných budoucích příjmů ze mzdy dle ust. § 207 odst. 2 IZ, neboť dlužník-jak vyplývá z jeho tvrzení-v posledních čtyřech letech žádnou výdělečnou činnost nevykonával a oddlužení hodlal plnit toliko z prostředků získaných darem.

Soud prvého stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík