2 VSPH 2105/2017-3-53a. j. KSUL 79 INS 12422/2015 2 VSPH 2105/2017-3-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senáté složeném z předsedy JUDr. ]iřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Petra Vaňouse ve véci dlužníků Radka Berana, zemřelého 17.8.2017, a Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Kolonie 96, 411 48 Křešice, o odvolání Michaely anonymizovano , narozené 16. 2. 1994, bytem Hrubínova 1 731/8, 412 01 Litoměřice, zastoupené advokátem Mgr. Ladislavem Malečkem, sídlem Nerudova 1419/22, 412 01 Litoméřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. ] KSUL 79 INS 12422/2015 B 46 ze dne 25. října 2017 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 79 INS 12422 / 2015-13-46 ze dne 25. října 2017 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j KSUL 79 INS 12422/2015-13-46 ze dne 25. 10. 2017 uložil insolvenční správkyni Administrace insolvenci CITY TOWER, v. o. 5. (dále jen správkyné), aby jako mimořádný příjem rozvrhla mezi nezajišténé véřitele Radky anonymizovano (dále jen dlužnice) částku 62.709 Kč uloženou v depozitu (bod I. vyroku), a zamítl návrh ze dne 25. 9. 2017, jímž se Michaela anonymizovano (dále též jen odvolatelka) domáhala vyplacení této částky jako pohledávky za majetkovou podstatou (bod II. vyroku).

2. V odůvodnéní usnesení soud uvedl, že dlužnice a její manžel Radek Beran (dále též jen dlužník) podali dne 14. 5. 2015 (v písemném vyhotovení usnesení se soud dopustil zřejmé písařské chyby, nebot uvedl datum 14. 5. 2016) insolvenční návrh spojeny se společným návrhem manželů na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 9. 6. 2015 (č. d. A 11) zjistil jejich úpadek a povolil jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 26. 8. 2015 (č. d. B ó) schválil jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře, jenž začali plnit od října 2015. Protože tehdy nebyla jistá vyživovací povinnost Radka Berana, který uváděl, že jeho zletilá dcera Michaela anonymizovano již ukončila studium na střední škole a dál nestudujeíí, uložil soud správkyni, aby mésíčné deponovala na účtu částku 3.200 Kč, než bude postaveno najisto, zda zanikla vyživovací povinnost dlužníka k odvolatelce. Z kopie úmrtního listu soud zjistil, že dne 17. 8. 2017 dlužník zemřel, a řízení ve vztahu k nému zastavil. Na jednání konaném dne 12. 9. 2017 správkyné soudu sdělila, že deponuje částku 62.709 složenou na výživné, a vyjádřila názor, že by ji méla rozvrhnout mezi nezajišténé véřitele, neboť dle jejích informací odvolatelka nestuduje a je na mateřské dovolené. Dne 25. 9. 2017 došla soudu žádost odvolatelky o vyplacení deponované částky s tím, že dlužník jí byl povinen platit výživné ve výši 3.200 Kč mčsíčné od 1. 10. 2010 a jeho povinnost dosud trvá, neboť není schopna sama se živit. Upřesnila, že na mateřskou dovolenou nastoupila dne 11. 12. 2015. Zlistin, jež si vyžádal, soud zjistil, že odvolatelka ukončila ke dni 31. 8. 2015 studium na Soukromé střední odborné škole (1. KŠPA), s. r. o. a dne 12. 10. 2015 se přihlásila napumahuvmu :. hour... ::! 1m.: inf-maf; aura

2 VSPH 2105 /2017 na Úřad práce, kde byla evidována jako uchazeč o zaměstnání od 12. 10. 2015 do 10. 12. 2015, aniž by jí byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, a od narození dítěte dne 11. 12. 2015 jí byl poskytován rodičovský příspěvek. Z těchto zjištění dovodil, že deponovaná částka může být rozvržena mezi nezajištěné věřitele, neboť vyživovací povinnost dlužníka k odvolatelce zanikla ke dni 31. 8. 2015, kdy ukončila studium. Dle názoru soudu podle ust. Š 911 občanského zákoníku trvá vyživovací povinnost rodičů kdětem, dokud nejsou samy schopny se živit, a poté zanikne, aniž by o tom musel rozhodnout soud. Ve chvíli, kdy odvolatelka ukončila střední školu a přestala se studiem připravovat na budoucí povolání, začala být schopna sama se živit a neměla nárok na výživné. Z těchto důvodů uložil soud správkyni, aby deponovanou částku rozvrhla mezi nezajištěné věřitele, a zamítl žádost odvolatelky o její vyplacení.

3. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to vzhledem k obsahu odvolání v rozsahu bodu II., jímž byl zamítnut její návrh na vydání částky 62709 Kč, se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že jí bude vyplacena deponovaná částka 62.709 Kč, popř. aby je zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odvolání namítala, že soud nesprávně aplikoval ust. Š 911 občanského zákoníku, nebot i když ke dni 31. 8_ 2015 ukončila školní docházku, neznamená to, že je schopna samostatně se živit. Zdůraznila, že fakticky žádné zaměstnání nevykonávala ani jí nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti. Vyjádříla přesvědčení, že vzhledem k pochybnostem soudu o povinnosti dlužníka platit výživné měla správkyně podat žalobu na zrušení vyživovací povinnosti, což však neučinila. Soudu prvního stupně dále vytkla, že vodůvodnění napadeného usnesení nepopsal dostatečně ani to, za jaké období byla částka 62.709 Kč deponována a za jaké období jí správkyné vyplatila výživné, a napadené usnesení je proto nepřezkoumatelné.

4. Vrchní soud vPraze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

5. Podle ust. $ 7 věty před středníkem insolvenčního zákona nestanoví li tento zákon jinak nebo není li takový postup v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

6, Podle ust. Š 107 občanského soudního řádu jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odst. 1). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odst. 5).

7. Podají li manželé dle ust. (; 394a insolvenčního zákona společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a pohlíží se na ně jako na jednoho dlužníka, přičemž všechen jejich majetek je považován za majetek náležející do společného jmění manželů.

8. Odvolací soud považoval dále za nutné uvést, že je z povahy věci vyloučeno, aby po smrti dlužníka bylo vinsolvenčním řízení pokračováno sjeho procesními nástupci (s dědici), a to při jakémkoliv způsobu řešení úpadku, Po smrti fyzické osoby je vždy zahájeno řízení o pozůstalosti (ust. Š 138 zákona o zvláštních řízeních soudních), v jehož rámci lze výlučně

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

2 VSFH 2105/2017 vypořádat celé jmění zůstavitele. je tedy zřejmé, že insolvenční řízení (řešící jen část majetkových poměrů dlužníka) ustupuje řízení o pozůstalosti (řešícírnu definitivně veškeré jeho jmění). Ostatně po smrti dlužníka má dispoziční oprávnění k jeho majetku výlučně osoba, jež spravuje pozůstalost (ust. Š 156 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních), a nikoli insolvenční správce, jenž nesmí jakkoli nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, nebot? k ní již nemá žádné dispoziční oprávnění.

9. jestliže tedy dlužník v průběhu oddlužení zemře, insolvenční soud bez dalšího zastaví insolvenční řízení podle ust. Š 107 odst. 5 občanského soudního řádu; právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně rozhodne o odměně správce a jeho nákladech azprostí insolvenčního správce funkce (obdobně jako při rozhodnutí podle ust. Š 413 insolvenčního zákona). Toliko pro úplnost je třeba dodat, že pokud by byla nařízena likvidace pozůstalosti (dle ust. Š 195 zákona o zvláštních řízeních soudních), pak by nezbylo než zastavit insolvenční řízení též podle ust. 8198 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 VSPH 36 / 2016 ze dne 6. 6. 2016).

10. Tento závěr se přitom uplatní i tehdy, zemřeli v průběhu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jež dosud nebylo realizováno, jeden z manželů, kteří podali společný insolvenční návrh. Důvodem je přitom to, že smrtí jednoho z nich zanikly podmínky pro společné řízení řešící úpadek manželů: v důsledku úmrtí jednoho z nich zaniklo jejich společné jmění a odpadla i domněnka, že všechen jejich majetek je pro účely schválení oddlužení považován za majetek, jenž náleží do společného jmění manželů, bez ohledu na to, zda tomu tak skutečně je. V rámci pozůstalostního řízení je pak třeba vypořádat jak majetek, jenž do společného jmění manželů náležel, tak výlučný majetek zemřelého. Za této situace proto nelze pokračovat ani ve společném oddlužení manželů, ani v oddlužení pozůstalého, a je na místě insolvenční řízení zastavit. Dlužno doplnit, že podle ust. $ 84 odst. 1 insolvenčního zákona není přerušení insolvenčního přípustné, a povaha insolvenčního řízení vylučuje, aby v něm bylo pokračováno s procesními nástupci (s dědici) zemřelého dlužníka. jinak tomu však může být v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ani zánik společného jmění v důsledku úmrtí jednoho z manželů totiž nebrání tomu, aby oddlužení pokračovalo s pozůstalým manželem za situace, kdy k žádné změně jeho majetkových poměrů nedošlo, resp. i tehdy, kdy mu v rámci dědického řízení, v němž bude vypořádáno zaniklé společné jmění manželů, toliko připadnou majetkové hodnoty Ve vztahu k tomuto insolvenčnímu řízení dlužno však zdůraznit, že vypořádáno musí být celé společné jmění, včetně finančních prostředků uložených na účtě majetkové podstaty, jež v průběhu oddlužení nebyly ke dni úmrtí jednoho z manželů rozděleny mezi věřitele.

11. Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci vinsolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7. 5. 2015 mimo jiné uvedli, že dlužník má vyživovací povinnost vůči odvolatelce, jíž je dle rozsudku Okresního soudu vLitoměřicích povinen platit výživné ve výši 3.200 Kč měsíčně (viz položky 07 a 10 návrhu), přičemž pravdivost tohoto tvrzení potvrdila správkyné ve zprávě ze dne 6. 8. 2015 (č. d. B-4). Na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 25. 8. 2015 (č. d. B 5) uvedl dlužník na dotaz soudu, že mu skončila vyživovací povinnost k odvolatelce, která ukončila studium, je těhotná a nastoupí mateřskou dovolenou. Usnesením ze dne 25. 8. 2015 (č. d. B 6), jež neobsahovalo odůvodnění, schválil soud prvního stupně oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a pod bodem Il. výroku správkyni mimino jiné uložil, aby z došlých splátek deponovala částku 3.200 Kč do té doby, než bude postaveno najisto, že dlužníkovi zanikla vyživovací povinnost k odvolatelce, a poté ji případně rozdělila mezi nezajištěné věřitele. Ze spisu přitom neplyne, že by odvolatelka uplatnila pohledávku na výživném písemně vůči

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

::PUMH-UUVHIU *: hour.. : :: rno Lenina.; euro dlužníkům, event. dlužníkovi, jakožto osobách s dispozičním oprávněním podle ust. Š 203 odst. 1 insolvenčního zákona, resp. že by se jejího uspokojení domáhala žalobou podle ust. Š 203 odst. 4 téhož zákona, ani že by jí soud uložil, aby vůči správkyni podala žalobu na určení pořaď pohledávky podle ust. Š 203a téhož zákona. Ostatně, o provedení takových úkonů nesvědčí ani obsah žádosti a odvolání odvolatelky, ani odůvodnění napadeného usnesení. Současné však nelze přehlédnout, že trvání či zánik vyživovací povinnosti dlužníka vůči odvolatelce zřejmě nebyl postaven najisto ani v řízení o zrušení rozsudku o výživném, nebot z obsahu spisu nelze dovodit (nikdo to netvrdil a soud se o tom nezmínil), že by dlužník podal u soudu žalobu na zrušení rozsudku, jímž mu bylo uloženo platit odvolatelce výživné. Dle názoru odvolacího soudu je přitom vyloučeno, aby o této otázce rozhodl , mimo spor podle ust. Š 203a insolvenčního zákona insolvenční soud.

12. jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše, musí být celé společné jmění manželů, včetně

13. finančních prostředků uložených na účtě majetkové podstaty, jež vprůběhu oddlužení nebyly rozděleny mezi věřitele, vypořádáno v rámci dědického řízení. Jinými slovy, je vyloučeno, aby byly prostředky deponované na účtu majetkové podstaty použity na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v řízení vedeném nyní výlučně na majetek dlužnice, neboť jak soud prvního stupně nesprávně usoudil nejde o mimořádný příjem dlužnice, jenž by za tím účelem bylo možné použít, a v dalším průběhu řízení bude proto nezbytné, aby soud prvního stupně korigoval pokyn, jenž dal správkyni. Současné však a to je pro rozhodnutí o odvolání podstatné nelze přisvědčit názoru odvolatelky, že by částka deponovaná na účtu majetkové podstaty měla být vydána jí, nebot? pohledávku z titulu výživného zákonem předvídaným způsobem v insolvenčním řízení neuplatnila a o jejím nároku nebylo rozhodnuto v řízení podle ust. Š 203a insolvenčního zákona, ale nic ji nebrání v tom, aby se jejího uspokojení domáhala v dédickém řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným a napadené usnesení podle ust. Š 219 občanského soudního řádu v bodě ll. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praze dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílné anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

Praha 4. ledna 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. Á/í/yýj/