2 VSPH 2105/2015-A-20
KSLB 86 INS 18994/2015 2 VSPH 2105/2015-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Jozefa anonymizovano , anonymizovano , a Gabriely anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Zahradní 368, Frýdlant v Čechách, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 18994/2015-A-11 ze dne 17. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 18994/2015-A-11 ze dne 17. září 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil manželům Jozefu a Gabriele anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 46.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníky, kteří se insolvenčním návrhem domáhali rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení splátkovým kalendářem, vyzval usnesením ze dne 6.8.2015 (č.d. A-6) k doplnění návrhu na povolení oddlužení tak, že doloží jednak příjem, z něhož budou schopni uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, jednak listiny dokládající jejich příjmy za období od července 2013 do července 2015 a čestné prohlášení o tom, že souhlasí, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; zároveň je poučil o následcích nedoplnění návrhu ve stanovené lhůtě. Na to konstatoval, že dlužníci podáním ze dne 13.8.2015 předložili ústřižky složenek od vyplacených důchodů za prosinec 2013, červenec 2014 a červen 2015 u dlužníka a za září 2013, prosinec 2014 a červen 2015 u dlužnice, podáním ze dne 14.8.2015 doplnili požadované čestné prohlášení a dne 17.8.2015 požádali o prodloužení lhůty; nic dalšího však již nedoplnili. Z toho dovodil, že dlužníci jednak nedoložili příjem, z něhož by byli schopni uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném minimálním rozsahu 30 %, jednak k návrhu na povolení oddlužení nepřipojili požadované přílohy, a dospěl k závěru, že návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a úpadek dlužníků bude řešen konkursem. Protože v něm činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, přičemž dlužníci nemají majetek, z jehož zpeněžení by bylo možno náklady uhradit, uložil jim zaplatit zálohu ve shora uvedené výši. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby jim odvolací soud vyhověl . Poukazovali na to, že jsou ochotni zaplatit jen menší splátku , neboť musí co nejdříve zaplatit doplatky za elektřinu a plyn, a přislíbili doložit darovací smlouvu, dle níž by měli dostávat částku 3.000,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je na místě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužníci podali dne 23.7.2015 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Insolvenční návrh obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníků. Z jeho obsahu přitom vyplývá, že dlužníci mají vůči devíti věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 649.755,-Kč, vlastní pouze movitý majetek (drobnou elektroniku a obvyklé vybavení domácnosti) v hodnotě cca 19.300,-Kč, dlužník pobírá starobní důchod ve výši 6.551,-Kč měsíčně a dlužnice starobní důchod ve výši 7.694,-Kč měsíčně. K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném rozsahu 30 % předložili dlužníci po podání odvolání darovací smlouvu ze dne 21.9.2015, opatřenou úředně ověřenými podpisy dlužníka a dárce, v níž se Vladislav Daňo pro případ schválení oddlužení zavázal poskytovat dlužníkovi pravidelné měsíční plnění ve výši 3.000,-Kč. Vedle toho v podání ze dne 21.9.2015 vysvětlili, že ústřižky složenek za vybrané měsíce roků

2013, 2014 a 2015 měly vždy dokládat výši příjmu dlužníka, resp. dlužnice v průběhu daného kalendářního roku.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň v 30 % rozsahu. V posuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužníci vlastní jen věci tvořící běžné vybavení domácnosti a drobnou elektroniku v celkové hodnotě cca 19.300,-Kč. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře pak nelze z příjmů dlužníka ani dlužnice (ze starobního důchodu) s ohledem na jejich výši strhávat nic, a v úvahu tak lze vzít toliko příjem z darovací smlouvy ve výši 3.000,-Kč měsíčně, tj. 180.000,-Kč za pět let. Z této částky je však třeba nejprve uspokojit pohledávky za majetkovou podstatou, resp. pohledávky postavené jim na roveň, jež se uspokojují přednostně, a to odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 1.350,-Kč měsíčně s připočtením odpovídající DPH (celkem tedy 1.633,50 Kč), což za 5 let trvání splátkového kalendáře činí 98.010,-Kč. Po uspokojení přednostních pohledávek tak zbývá na nezajištěné věřitele částka 81.990,-Kč, jež představuje toliko 12,6 % sumy nezajištěných pohledávek.

Za těchto okolností je dle ust. § 395 IZ nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužníků jinak než konkursem. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníků tak nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvého stupně tedy postupoval správně, když dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše; odvolací soud proto podle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková