2 VSPH 2092/2015-B-13
KSPL 54 INS 22787/2013 2 VSPH 2092/2015-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Václava Silovského, bytem Nýřanská 1280/10, Plzeň (do 17. prosince 2013 bytem Soběsuky 53, pošta Nepomuk), zast. Advokátem JUDr. Tomášem Tesařem, PhD., sídlem Malická 11, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 22787/2013-B-4 ze dne 8.října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 22787/2013-B-4 ze dne 8. října 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 22787/2013-B-4 ze dne 8.10.2015 prohlásil konkurs na majetek Václava Silovského (dále jen dlužník) a konstatoval, že účinky spojené s prohlášením konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku a že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 16.8.2013 bylo na návrh Petra Parláska (dále jen navrhovatel) zahájeno insolvenční řízení, v němž usnesením ze dne 20.3.2015 (č.d. A-52) rozhodl o úpadku dlužníka. Protože na první schůzi věřitelů konané dne 17.6.2015 rozhodli přítomní věřitelé jednohlasně o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, rozhodl soud, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a aby insolvenční řízení zastavil. V odvolání soudu prvního stupně vytkl, že jako adresu trvalého pobytu dlužníka nadále uvádí adresu Soběsuky 53, pošta Nepomuk, přestože ho dlužník opakovaně upozorňoval na to, že změnil adresu trvalého pobytu (Nýřanská 10, Plzeň), a označuje ho za osobu dříve podnikající pod IČ: 62610571, přestože podnikatelskou činnost provozovanou na základě živnostenského oprávnění ukončil ke dni 6.1.2010. Především však namítal, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu s ust. § 5 písm. a) insolvenčního zákona, neboť dlužník je nespravedlivě poškozen postupem navrhovatele. Jeho insolvenční návrh totiž dle tvrzení dlužníka nesplňuje požadavky insolvenčního zákona na určitost a srozumitelnost, neboť neobsahuje vylíčení rozhodných skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, protože nároky ze směnky nemusí být podloženy vylíčením rozhodných skutečností (právním důvodem nároku) pouze ve směnečném soudním řízení . Protože směnečná řízení, na něž navrhovatel odkazoval, nebyla pravomocně skončena, byly nároky navrhovatele ze směnek sporné a nemohly být podkladem pro zjištění úpadku dlužníka. Pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení navrhovatelem a CHRISTO 1918, s.r.o., označil dlužník za šikanózní a obcházející sporné řízení. Protože insolvenční návrh trpí vadou, již dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona nelze odstranit postupem dle ust. § 43 občanského soudního řádu, v řízení nelze pokračovat, napadené usnesení je dle názoru dlužníka třeba zrušit a insolvenční řízení zastavit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ze spisu odvolací soud ověřil, že soud prvního stupně rozhodl na návrh navrhovatele o úpadku dlužníka pod bodem I. výroku usnesení ze dne 20.3.2015 (č.d. A-52), jež bylo v tomto bodě výroku potvrzeno jako věcně správné usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 54 INS 22787/2013, 4 VSPH 670/2015-A-74 ze dne 8.6.2015. Ze spisu dále zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 17.6.2015 (dle protokolu č.d. A-78) insolvenční správce JUDr. Ing. Petr Ševčík ani dlužník, resp. jeho zástupce, jenž byl jednání též přítomen, žádnou z přihlášených pohledávek nepopřeli. Na následné schůzi se věřitelé usnesli na tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Soud prvního stupně proto nepochybil, když podle ust. § 152 rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka v souladu s unesením přijatým schůzí věřitelů. Pouze pro úplnost dlužno poznamenat, že o řešení svého úpadku oddlužením dlužník nežádal a řešení jeho úpadku reorganizací není přípustné.

K odvolací argumentaci dlužníka nelze, než uvést, že zjevně nesměřovala ke zpochybnění správnosti napadeného usnesení, jímž soud rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku, ale-obdobně jako tomu bylo v případě odvolání proti usnesení ze dne 20.3.2015 (č.d. A-52)-ke zpochybnění správnosti rozhodnutí o úpadku, o čemž svědčí i to, že dříve použitou argumentaci opakuje. S ní se ostatně již vypořádal zdejší soud v usnesení ze dne 8.6.2015. Co se týče adresy bydliště dlužníka, odvolací soud ověřil, že v průběhu insolvenčního řízení změnil dlužník ke dni 17.12.2013 adresu svého bydliště. Nepřesnost spočívající v tom, že soud prvního stupně tuto změnu nereflektoval, však podle názoru odvolacího soudu nemůže mít-vzhledem k jeho povaze-za následek nesprávnost rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Co se týče identifikačního čísla, pod nímž dlužník v minulosti vykonával podnikatelskou činnost, nelze než odkázat na ustálenou soudní judikaturu vyjádřenou např. v usnesení zdejšího soudu sp. zn. 2 VSPH 1332/2011-P11 ze dne 23.1.2012 akcentující potřebu zveřejnit v insolvenčním rejstříku identifikační číslo dlužníka-fyzické osoby i v případě, že v době zahájení insolvenčního řízení již nepodnikala, byť z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSCR 11/2012 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 334/2014-P16 ze dne 23.6.2014 plyne, že nebyl-li takový údaj zveřejněn, je na věřiteli, aby si z veřejně dostupných zdrojů opatřil informace jak o ukončení podnikání, tak o rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 3. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková