2 VSPH 2090/2015-B-14
KSPL 56 INS 33858/2014 2 VSPH 2090/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenčním řízení dlužníka HOYASTAV, s.r.o. se sídlem 364 52 Novosedly 27, IČO: 27274047, zahájeném na návrh věřitele Ing. Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , bytem 270 55 Pochvalov 65, zast. JUDr. Irenou Benešovou, advokátkou se sídlem Divadelní 1052/16, 110 00 Praha 1-Staré Město, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 33858/2014-B-2 ze dne 5. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 33858/2014-B-2 ze dne 5. října 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka HOYASTAV, s.r.o. (dále jen dlužník ) usnesením č.j. KSPL 56 INS 33858/2014-B-2 ze dne 5.10.2015 nepřiznal insolvenčnímu navrhovateli Ing. Rudolfovi Valkovi (dále jen navrhovatel ) osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na základě navrhovatelova insolvenčního návrhu podaného dne 15.12.2014 usnesením č.j. KSPL 56 INS 33858/2014-A-22 ze dne 18.8.2015 zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Zároveň navrhovatele vyzval, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč dle § 4 odst. 1 písm. e) sazebníku pod položkou 6 písm. c) zákona č. 549/1191 Sb., o soudních poplatcích (dále jen SoudP ).

Navrhovatel následně podáním ze dne 31. 8. 2015 (A-25) požádal o osvobození od soudních poplatků, aniž by svou žádost jakkoliv odůvodnil. Na výzvu soudu pak předložil vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Z nich soud zjistil, že navrhovatel je ženatý, má dvě děti, které jsou na něm finančně závislé, podnikal v oboru elektronická ochrana osob a majetku a jeho příjem za rok 2013 po odečtení daně činil 681.033,-Kč. Následně živnost přerušil a zaregistroval se u úřadu práce. Navrhovatel nemá příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení ani z majetku, je majitelem domu č.p. 65 k.ú. Pochvalov, který je předmětem zajištění. Splácí měsíčně podnikatelský úvěr částkou 10.800,-Kč, hypoteční úvěr částkou 4.898,-Kč a leasingové splátky. Tato svá tvrzení navrhovatel ničím nedoložil. -2-KSPL 56 INS 33858/2014

Soud prvního stupně vycházel z toho, že podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) může předseda senátu účastníkovi řízení zcela nebo zčásti přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Navrhovatel ale nikterak nedoložil aktuální příjem, ze kterého hradí své základní životní potřeby, ani nezdůvodnil svoji tíživou finanční situaci, v jejímž důsledku nemůže uhradit soudní poplatek. Soud neměl za důvod k osvobození od poplatkové povinnosti skutečnost, že navrhovatel má větší množství nesplacených dluhů, přičemž ve vztahu k vyměřenému soudnímu poplatku ve výši 2.000,-Kč nepovažoval navrhovatelovy poměry za natolik nepříznivé, aby odůvodňovaly jeho osvobození od této povinnosti. Proto mu požadované osvobození nepřiznal.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a osvobození od soudních poplatků mu přiznal. Uvedl, že je v tíživé životní situaci; splácí dluhy mající původ v jeho podnikatelské činnosti, kterou již nevykonává, a to především kvůli chování dlužníka, pro něž navrhovatel sám nebyl schopen plnit svým dodavatelům. Podle navrhovatele je třeba vzít v úvahu i to, že vzhledem k množství přihlášených pohledávek se jeho insolvenční návrh ukázal být opodstatněný a že již uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč, ač ji správně měl hradit dlužník, který měl sám podat insolvenční návrh. Částka 2.000,-Kč je v rodinném rozpočtu navrhovatele zásadní a kvůli jejímu uhrazení nebude schopen splnit některý ze svých stávajících závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z této úpravy plyne, že při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. K tomu, aby bylo možno přistoupit k úplnému osvobození účastníka od poplatkové povinnosti, musí být osvědčeno, že pro celkové poměry účastníka vskutku není možno ani zčásti trvat na jeho poplatkové povinnosti.

Současně však platí, že účastník je povinen prokázat soudu věrohodným způsobem své poměry, které jsou pro posouzení předpokladů pro jeho osvobození od soudních poplatků rozhodné, a to vyplněním příslušného formuláře-Prohlášení o osobních, majetkových poměrech a výdělkových poměrech žadatele (dále jen Prohlášení )-s doložením jeho tvrzených příjmů dle pokynů formuláře. Pokud by žadatel Prohlášení v určené lhůtě soudu nepředložil či je vyplnil neúplně, nebo svá tvrzení nedoložil anebo pokud by bylo zřejmé, že předložené Prohlášení -3-KSPL 56 INS 33858/2014

(konfrontováno s dalšími zjištěními soudu) zjevně neposkytuje věrný obraz skutečné situace žadatele, je namístě závěr o neosvědčení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř.

Jinými slovy, při zkoumání předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tíží navrhujícího účastníka břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Chce-li být účastník se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svou nepříznivou majetkovou situaci znemožňující mu soudní poplatek uhradit, ale musí také svá tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku totiž neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával skutečnosti prokazující nedostatek jeho prostředků k uhrazení soudního poplatku.

Z obsahu spisu plyne, že v insolvenčním řízení dlužníka zahájeném na základě insolvenčního návrhu navrhovatele soud prvního stupně na podkladě tohoto návrhu (podaného výlučně navrhovatelem) usnesením č.j. KSPL 56 INS 33858/2014-A-22 ze dne 18.8.2015 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka. V tomto usnesení soud rozhodnutím pod bodem XIV. výroku, které navrhovatel v zákonné lhůtě nenapadl odvoláním, podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. e) SoudP uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč podle položky č. 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků. Navrhovatel totiž nepatří mezi osoby uvedené v taxativním výčtu obsaženém § 11 odst. 2 písm. o) SoudP, jež jsou od poplatkové povinnosti v insolvenčním řízení ze zákona osvobozeny-těmi jsou jen dlužník a insolvenční správce, nikoli insolvenční navrhovatel. Navrhovatel byl v usnesení ve vztahu k bodu XIV. výroku poučen o možnosti podat žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků.

Podáním ze dne 31.8. 2015 (A-25) pak navrhovatel požádal soud o osvobození od placení soudního poplatku, aniž by ovšem tuto žádost jakkoli odůvodnil. Na to soud navrhovatele usnesením ze dne 4.9.2015 (A-26), doručeným jeho právní zástupkyni do datové schránky dne 10.9.2015, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil svoji žádost ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř. o náležitě vyplněný připojený formulář Prohlášení.

Navrhovatel dne 24.9.2015 předložil soudu vyplněné Prohlášení (B-1), nicméně nevyplnil je řádně a nepřipojil k němu příslušné listinné důkazy.

Navrhovatel v Prohlášení uvedl, že žije ve společné domácnosti s manželkou a 3 dětmi, z nichž jsou na něm finančně závislé jen 2 děti (nezletilé), zatímco on je finančně závislý na manželce, jejíž průměrná čistá mzda za předcházející čtvrtletí (jak uvedl v bodu V.) činila 8.276,-Kč; údaje o majetkových poměrech manželky v bodu V. nevyplnil. Přitom nevykázal žádné své aktuální příjmy, toliko dřívější příjmy z podnikání v oboru elektronická ochrana osob a majetku za zdaňovací období roku 2013 ve výši 681.033,-Kč (po odečtení daně), které ale nedoložil pravomocným platebním výměrem správce daně, jak byl dle pokynů formuláře Prohlášení povinen. K tomu poskytl jakési vysvětlení v bodu XI. (určeném k popisu jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození). Zde uvedl, že s ním byla rozvázána dlouhodobá spolupráce (15 let) ze strany jeho hlavního odběratele a proto přerušil živnost k 31.5.2014 a zaregistroval se u Úřadu práce Rakovník, a že s ohledem na finanční tíseň, která mu byla způsobena v důsledku neplnění žalovaným -4-KSPL 56 INS 33858/2014

(pravděpodobně míněn dlužník) navštěvuje psychiatričku MUDr. Suchánkovou v Kladně (Clinterap s.r.o.). V bodu VIII. pak jako svůj majetek větší hodnoty (aniž by rozlišil, zda jde o jeho majetek výlučný či náležející do společného jmění manželů) označil pozemek č.p. 109, zapsaný pro k.ú. Pochvalov na LV č. 186, jehož součástí je dům č.p. 65, který má hodnotu cca 3 mil. Kč a je zatížen smluvním zástavním právem (a k němu splácí hypoteční úvěr ve výši 4.898,-Kč měsíčně), a dále označil auto Renolt Fluence v hodnotě cca 140.000,-Kč (na které platí leasingové splátky ve výši 6.810,-Kč měsíčně) a Renault Clio v hodnotě cca 90.000,-Kč; předepsaný údaj o roku výroby těchto vozů neuvedl. V bodu X. (Závazky) pak navrhovatel v rozporu s požadavky formuláře nespecifikoval žádné své měsíční výdaje, jejichž výši byl povinen též doložit: nevyplnil údaje o svých výdajích z titulu daní, sociálního a zdravotního pojištění, místních poplatků, nájemného či hypotéky, přestože hypoteční splátky zmínil v bodu VIII. (ale ničím je nedokládal), a nevykázal (s příslušnou specifikací) žádné své věřitele a jejich pohledávky, ačkoli v článku VIII. zmínil-ale nijak nedoložil-leasingové splátky a v bodu XI. (jako jiné podstatné okolnosti) uvedl-ale nijak nedoložil-podnikatelský úvěr z roku 2012 s měsíční splátkou 10.800,-Kč (na který zbývá doplatit na jistině a úrocích 456.000,-Kč).

Z navrhovatelova Prohlášení tudíž-jak případně poznamenal soud prvního stupně-není zřejmé, co je zdrojem placení zmíněných splátek hypotečního úvěru, podnikatelského úvěru a leasingu (celkem cca 22.500,-Kč měsíčně) a běžných životních nákladů navrhovatele a členů jeho rodiny, když výše uvedený manželčin příjem k tomu zjevně nestačí a navrhovatel sám žádný příjem nevykázal. Prohlášení tedy navíc-vedle jeho popsaných zjevných nedostatků-vzbuzuje pochybnost o tom, zda v něm navrhovatel vskutku (jak prohlásil a podpisem stvrdil) žádné rozhodné okolnosti-tedy ani žádné příjmy-nezamlčel. Tuto nevěrohodnost Prohlášení ostatně podporuje i skutečnost, že podle údajů evidovaných v katastru nemovitostí jsou na LV č. 186 pro k.ú. Pochvalov zapsány jako vlastnictví navrhovatele nejen nemovitosti, jež uvedl v bodě VIII. Prohlášení, ale též pozemek č. 521/1 (orná půda o rozloze 3424 m2) a pozemek č. 526/5 (zahrada o rozloze 553 m2), které v Prohlášení neuvedl. Případná byla přitom i poznámka soudu prvního stupně, že množství navrhovatelových dluhů z půjček či úvěrů by samo o sobě nebylo možno považovat za důvod k přiznání osvobození od soudních poplatků.

Lze tedy uzavřít, že navrhovatel nevyplnil řádně Prohlášení a nepředložil žádné listiny dokládající jeho majetkové poměry tak, aby soud mohl kvalifikovaně posoudit, zda splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Navrhovatel tudíž ani přes výzvu soudu neprokázal, že mu jeho nepříznivé majetkové poměry objektivně brání zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč.

K rozhodné změně procesní situace přitom nedošlo ani v odvolacím řízení, v němž navrhovatel vytčené nedostatky Prohlášení nikterak neodstranil a místo toho argumentoval jen okolnostmi, které pro posouzení podmínek osvobození od soudních poplatků nejsou významné.

Navrhovatel namítl, že mu dlužník neuhradil jeho pohledávku a že proti němu podal insolvenční návrh, který soud shledal důvodným a proto mu rozhodnutím o úpadku dlužníka vyhověl. Insolvenční návrh ale není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem. Slouží ke zjištění úpadku dlužníka a k jeho řešení některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání -5-KSPL 56 INS 33858/2014 majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem (hrozícím úpadkem) a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ insolvenčního zákona-dále jen IZ ). K vymáhání pohledávky za dlužníkem je zásadně určeno nalézací a vykonávací (exekuční) řízení. Věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku uvedeným pravidelným způsobem, suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Bylo tedy jedině věcí navrhovatele, jestliže se přesto rozhodl řešit svoji neuhrazenou pohledávku cestou zahájení dlužníkova insolvenčního řízení, a musel pak ovšem počítat také s tím, že bude nucen zaplatit soudní poplatek za insolvenční řízení, jestliže neprokáže podmínky pro osvobození od soudních poplatků (a to navrhovatel neprokázal), a že při splnění podmínek stanovených v § 108 IZ po něm bude požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, která ovšem nemá se soudním poplatkem nic společného. Smyslem této zálohy je vytvořit materiální předpoklady pro průběh insolvenčního řízení (zajistit placení jeho nákladů, včetně odměny a hotových výdajů insolvenčního správce), zatímco účelem soudních poplatků je zabezpečit z části úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví. Náhrada zálohy složené věřitelem dlužníka je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze-jestliže to stav majetkové podstaty umožňuje-uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). To je ostatně navrhovateli známo, když náhradu jím zaplacené zálohy podáním ze dne 8.9.2015 (A-27) uplatnil.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. listopadu 2015

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková