2 VSPH 2089/2015-B-11
KSPL 56 INS 17964/2015 2 VSPH 2089/2015-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenční věci dlužnice Vojtěšky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavní 619, 357 35 Chodov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 17964/2015-B-5 ze dne 30. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 17964/2015-B-5 ze dne 30. září 2015 se z r u š u j e a v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 17964/2015-B-5 ze dne 30.9.2015 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice Vojtěšky anonymizovano (dále jen dlužnice ) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. uložil dlužnici, aby po dobu následujících pěti let od první splátky (kterou určil posledním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení), nebo do úplného zaplacení všech pohledávek, prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce, kterým je Mgr. František Bureš (bod VII. výroku), platila měsíčně, nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech příjmů uvedených v bodě IV. výroku, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, s tím, že z této částky si insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na svoji odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši určené v bodě III. výroku a uhradí další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň (ke dni vydání tohoto rozhodnutí dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost), a po jejich plném uspokojení zůstatek rozvrhne mezi označené nezajištěné věřitele v soudem určeném poměru, postupem podle bodu V. výroku. Současně soud zamítl návrh dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V bodě III. výroku soud přiznal insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, obojí s navýšením o DPH, je-li insolvenční správce plátcem této daně, s tím, že zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku zaniká povinnost dlužnice stanovená bodem X. výroku usnesení č.j. KSPL 56 INS 17964/2015-A-9 o zjištění úpadku. V bodě IV. výroku soud přikázal plátcům všech příjmů dlužnice (aktuálně je tímto plátcem KUKAL & UHLÍŘ, s.r.o., aby ode dne doručení tohoto usnesení prováděli stanovené měsíční srážky podle platných právních předpisů a tyto vypláceli insolvenčnímu správci. Upozornil, že dlužnice je od téhož okamžiku povinna bezodkladně vyplácet insolvenčnímu správci další své příjmy, důchody, dary a jiné obdobné požitky. V ostatních bodech výroku soud uložil insolvenčnímu správci a věřitelům další procesní povinnosti a konstatoval, že účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPL 56 INS 17964/2015-A-9 ze dne 21.7.2015 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Na přezkumném jednání byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky 14 věřitelů v celkové výši 1.190.773, 88,-Kč (dlužnice a insolvenční správce všechny uznali, věřitelé žádnou nepopřeli), z nichž pohledávka P1 ve výši 607.962,30,-Kč byla zjištěna jako zajištěná, ostatní pohledávky jako nezajištěné.

Protože se věřitelé, ač řádně obesláni, nedostavili na schůzi věřitelů, soud prvního stupně postupem dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) rozhodl o oddlužení plněním splátkového kalendáře a stanovil výši splátek tak, jak je uvedeno v bodě II. výroku. Soud vycházel z toho, že návrh na povolení oddlužení byl podán řádně, osobou k tomu oprávněnou a s předepsanými přílohami, přičemž v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení v této formě bránily. Zvolený způsob oddlužení je pro věřitele nejvýhodnější, neboť dlužnice nedisponuje majetkem, jehož hodnota by odůvodňovala schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Aktuální částka určená k rozdělení mezi věřitele umožňuje, aby dlužnice v průběhu příštích 5 let, jestliže v té době nedojde ke změně jejích poměrů, zaplatila celkem 612.660,-Kč, takže u nezajištěných nepodmíněných pohledávek v objemu 582.811,58,-Kč pravděpodobně bude dosaženo jejich 100 % uspokojení.

Dále soud-cituje § 398 odst. 4 IZ-uvedl, že dlužnice podala včas žádost o nižší než zákonem stanovené měsíční splátky, a že nejprve ve smyslu cit. ustanovení provedl kalkulaci, zda hodnota plnění, kterou při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek. Zopakoval, že za 5 let je dlužnice schopna uhradit nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v celkové výši 582.811,58,-Kč v rozsahu 100%, když z tzv. zabavitelné částky by zaplatila částku 612.660,-Kč

(tj. 11.300,-Kč x 60 měsíců), poníženou o pohledávky za majetkovou podstatou (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) a pohledávky jim na roveň postavené. V případě stanovení nižší splátky navržené dlužnicí ve výši 4.100,-Kč měsíčně by za 5 let zaplatila částku 180.660,-Kč, která by představovala uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jen ve výši 31 %. Na to soud uzavřel: Při posuzování této žádosti soud přihlédl k důvodům, které vedly k úpadku dlužníka, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů a dospěl tak k závěru, že v daném případě nejsou dány důvody pro stanovení nižších měsíčních splátek. Proto soud návrh dlužníka na stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek zamítl.

Závěrem soud prvního stupně stručně odůvodnil další body výroku s poučením o povinnostech dlužnice po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 412 IZ a o důvodech zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 IZ. Současně soud konstatoval, že bude sám vykonávat působnost věřitelského výboru za situace, kdy jej neustavila svolaná schůze věřitelů a jeho volba při řešení úpadku dlužníka oddlužením ani není povinná (§ 56 odst. 3 IZ), a že novou schůzi věřitelů za účelem instalace věřitelského orgánu svolá jen na návrh k tomu oprávněné osoby (§ 61 odst. 2 IZ).

Proti tomuto usnesení, a to proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na stanovení nižší měsíční splátky v bodě II. výroku, se dlužnice včas odvolala. Namítala, že v podaném insolvenčním návrhu navrhla nižší měsíční splátku ve výši 4.100,-Kč, když vycházela z toho, že objem nezajištěných pohledávek jejích věřitelů činí pouze 354.683,-Kč a že pak při navržené splátce celkové plnění ve výši 180.660,-Kč umožní uhradit nezajištěné pohledávky v rozsahu 50,9 %. Do insolvenčního řízení se ale přihlásili nezajištění věřitelé s celkově vyššími pohledávkami, než dlužnice předpokládala, a navržená splátka tak již k jejich 50 % uspokojení nestačí. Dlužnice se domnívala, že soud není navrhovanou výší splátek vázán, a proto očekávala, že s ohledem na výši přihlášených pohledávek stanoví nižší měsíční splátku v takové výši, aby byl požadavek minimální padesátiprocentní úhrady dodržen. Dle názoru dlužnice takto soud stanovit mohl nižší splátku částkou cca 6.000,-Kč měsíčně, se kterou by dlužnice poskytla celkové plnění 294.660,-Kč a uhradila by tak 50,56 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Na podporu své žádosti dlužnice v odvolání vyčíslila svoje měsíční náklady, které tvoří nájemné ve výši 6.000,-Kč, SIPO k nájmu ve výši 1.350,-Kč, výdaje na léky ve výši 400,-Kč, za praní pracovního oděvu (pro práci obráběčky na CNC soustruhu) min. 200,-Kč a běžné výdaje na potraviny, nutnou drogerii a telefon. K důkazu připojila nájemní smlouvu, složenku dokládající platby služeb k nájmu a svoji výplatní pásku za srpen 2015. Zdůraznila, že při provádění zákonných srážek by jí nezbývalo na úhradu osobních a bytových potřeb.

Z uvedených důvodů-s ohledem na rozsah přihlášených pohledávek nezajištěných pohledávek-dlužnice navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil tak, že jí stanoví měsíční splátky ve výši 6.000,-Kč, a pokud by tato částka byla příliš nízká, pak ve výši podle úvahy soudu s přihlédnutím k jejím měsíčním výdajům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ. Pokud soud prvního stupně dlužníkově žádosti jiné výše měsíčních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhověl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

V daném případě dlužnice s insolvenčním návrhem podaným dne 10.7.2015 spojila návrh na povolení oddlužení, které navrhla provést plněním splátkového kalendáře. V příslušné kolonce 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení uplatnila požadavek stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to ve výši 4.100,-Kč. Důvody, které vedly k jejímu úpadku, vysvětlila tak, že žila ve společné domácnosti s přítelem, který ale měl dluhy. Když přišel o zaměstnání, dlužnice se mu snažila se splácením jeho dluhů pomáhat a brala si vedlejší pracovní poměry, takže měla slušné příjmy. Přítel ale dělal stále nové dluhy a dlužnice ve snaze o řešení této situace vzala na sebe několik půjček. Proto později začala vedle zaměstnání též podnikat, ale ani tak příjmy na pokrytí všech dluhů nestačily. Když přestala svoji práci fyzicky zvládat, přítel ji opustil a dlužnici zůstaly dluhy, které není schopna podle podmínek věřitelů splácet. Našla si novou práci s velmi dobrým výdělkem, avšak výše měsíčních splátek je natolik vysoká, že je není schopna ze svého pravidelného příjmu hradit, jelikož by jí tak nezbývaly prostředky ani na pokrytí základních životních potřeb. Dlužnice uzavřela, že splňuje podmínky úpadku a že navrhuje povolení jejího oddlužení, jelikož nevidí jiného způsobu, jak vyřešit svoji současnou situaci; současně žádá soud o povolení navržených nižších splátek, se kterými by nezajištění věřitelé obdrželi minimálně 50 % jejich pohledávek. V kolonce 10 návrhu dlužnice uvedla, že má jednoho zajištěného věřitele s pohledávkou ve výši 590.267,-Kč a že její ostatní nezajištěné závazky činí celkem 354.683,-Kč. Pobírá mzdu v průměrné výši 21.437,-Kč čistého měsíčně a nemá žádných vyživovacích povinností, takže její zákonná měsíční srážka použitelná pro oddlužení, jež činí nejméně 12.260,-Kč měsíčně, by za dobu 5 let trvání splátkového kalendáře-po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč-představovala pro věřitele plnění v celkové výši 670.260,-Kč.

Z obsahu spisu dále plyne, že usnesením č.j. KSPL 56 INS 17964/2015-A-9 ze dne 21.7.2015 soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení, ustanovil insolvenčního správce a nařídil na den 21.9.2015 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů. Ve lhůtě stanovené tímto usnesením byla do insolvenčního řízení přihlášena jedna zajištěná pohledávka ve výši 607.962,30,-Kč a 14 pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 582.811,58,-Kč, které všechny pak byly na přezkumném jednání zjištěny.

Insolvenční správce ve zprávě ze dne 15.9.2015 (B-2) uvedl, že pracovní poměr dlužnice u zaměstnavatele KUKAL & UHLÍŘ, s.r.o. je uzavřen na dobu určitou do 30.9.2015 a že její průměrná čistá měsíční mzda činí 20.477,-Kč. Kalkuloval, že tomuto příjmu dlužnice, která nemá žádných vyživovacích povinností, odpovídá měsíční splátka 11.300,-Kč (zákonná srážka pro splátkový kalendář stanovená v § 398 odst. 3 IZ), z níž by po zapravení správcových přednostních nároků odměny a náhrady hotových výdajů (dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) ve výši 900,-Kč měsíčně, s DPH 1.089,-Kč měsíčně, zbývala pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částka 10.211,-Kč, jež by umožnila úplné (100%) uspokojení všech přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 582.811,58,-Kč již za 58 měsíců trvání splátkového kalendáře. K jejich uspokojení v minimálním 30 % zákonném rozsahu během 60 měsíců splátkového kalendáře by podle správcovy kalkulace stačila splátka 2.914,06 Kč měsíčně, která je-jak plyne z uvedeného-o 7.297,44,-Kč nižší, než zákonná splátka 11.300,-Kč.

Je tak zřejmé, že k tomu, aby za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře, při přednostní úhradě nároků správce v celkové výši 65.340,-Kč-mohlo dojít k uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 50 % (tj. ve výši 291.405,79,-Kč), což vyžaduje celkové plnění ve výši 356.745,79,-Kč, musela by měsíční splátka dlužnice činit nejméně 5.946,-Kč.

Proto byl vskutku neakceptovatelný návrh dlužnice, aby jí byla nižší než zákonná splátka určena částkou 4.100,-Kč, když ta by v rámci splátkového kalendáře nedávala předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 %.

Soud prvního stupně ovšem-jak plyne z napadeného usnesení-byl při rozhodování o této žádosti veden nesprávnou úvahou, že je navrženou výší nižší splátky zásadně vázán. V důsledku tohoto chybného názoru, který je v rozporu s výslovnou úpravou § 398 odst. 4 předposlední věty IZ, soud vůbec nezvažoval, jaká splátka, vyšší než dlužnicí navržená (vyhovující limitu min. 50 % uspokojení nezajištěných pohledávek), by byla odpovídající, a tudíž ani nijak nezkoumal, zda jsou splněny i ostatní předpoklady, za kterých dle § 398 odst. 4 IZ je možno této žádosti vyhovět. Soud sice konstatoval, že ve smyslu cit. ustanovení přihlédl-vedle celkové výše závazků dlužnice a jejích současných a očekávaných příjmů-také k důvodům, které vedly k jejímu úpadku, nicméně o těchto důvodech vůbec ničeho neuvedl, tvrzení dlužnice odůvodňující její žádost o nižší splátky ani nereprodukoval a nijak je nehodnotil. Ve skutečnosti ale v době vydání napadeného usnesení (30.9.2015) nebyly podloženy žádné očekávané budoucí příjmy dlužnice, na kterých by bylo možno oddlužení ve formě splátkového kalendáře a potažmo rozhodnutí o případném snížení zákonné splátky postavit. Doložený pracovní poměr dlužnice totiž byl uzavřen jen na dobu určitou do 30.9.2015, a ze spisu-ani dosud-není zřejmé, zda tento pracovní poměr pokračuje, nebo zda dlužnice uzavřela jiný (a za jakých podmínek) či zda má nějaký jiný zdroj příjmů (a jakých), když dlužnice v tom směru žádná nová (aktuální) tvrzení a důkazy nenabídla (k odvolání z 9.10.2015 jen připojila svůj výplatní lístek za srpen 2015), insolvenční správce se k tomu také nevyslovil a soud to po nich do vydání napadeného usnesení-ani poté-nežádal.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně zamítl žádost dlužnice o určení nižší než zákonné splátky jen proto, že nižší splátka 4.100,-Kč měsíčně, již dlužnice navrhla v návrhu na povolení oddlužení, nedává předpoklad uspokojení zjištěných nezajištěných pohledávek alespoň v rozsahu 50 %, ačkoli touto navrženou výší nižší splátky nebyl vázán a při splnění dalších zákonných podmínek (které nezkoumal) by ji mohl určit v jiné výši pohybující se v relaci měsíční splátky od 5.946,-Kč a zákonné měsíční splátky, jež podle aktuálních příjmů dlužnice činila 11.300,-Kč měsíčně. Předpoklad trvání těchto příjmů dlužnice i po vydání napadeného usnesení nicméně za shora popsané situace nebyl náležitě opodstatněn, a jakkoli tak soud prvního stupně neměl řádného podkladu ani pro rozhodnutí o žádosti o nižší splátky, ani pro samotné rozhodnutí o schválení oddlužení, tento podklad si neopatřil, jak měl, a bez něj o věci rozhodl.

Nutno dodat, že jakési další důvody svého výroku o zamítnutí žádosti o určení nižší splátky soud prvního stupně popsal-zcela irelevantně-ve zprávě, jíž odvolání dlužnice předložil k rozhodnutí odvolacímu soudu. Soud tedy namísto aby vtělil všechny důvody svého rozhodnutí do jeho odůvodnění, a předestřel je tak dlužnici k případné odvolací obraně, pokusil se dodatečně cestou předkládací zprávy-tedy zcela mimo procesní rámec k tomu určený, až v reakci na podané odvolání-snést nové argumenty na podporu svého zamítavého rozhodnutí. Tyto argumenty navíc vesměs ani nejsou validní.

Soud v předkládací zprávě poukázal na to, že dlužnice svoji žádost o nižší splátky v návrhu nijak neodůvodnila, což ale neodpovídá skutečnosti. Dále dlužnici vytkl, že svoje zvýšené výdaje, zejména nájemné za pronájem bytu v Kraslicích, tvrdila a dokládala teprve v odvolání, aniž by vysvětlila proč namísto nájmu neužívá byt v k.ú. Dolní Chodov, který je v jejím vlastnictví, a že dlužnice nemohla být vyslechnuta k jejím poměrům odůvodňujícím žádost o nižší splátky, když se na schůzi věřitelů bez omluvy nedostavila. K tomu nutno uvést, že jakékoli neúplnosti či jiné nedostatky dlužníkovy žádosti o nižší splátky, které jsou zcela zjevné nebo se podávají z konfrontace s ostatním obsahem návrhu na povolení oddlužení či dalších zjištění soudu, a mezi které z povahy věci (bez dalšího) patří i absence informací dlužníka o jeho nutných životních nákladech, mají být soudem zavčasu řešeny výzvou dlužníku k náležitému doplnění, aby příslušné rozhodné údaje byly shromážděny ještě předtím, než bude na schůzi věřitelů s projednáváním žádosti započato. To však soud prvního stupně neučinil, žádnou výzvu v tom směru dlužnici neadresoval. Není ostatně dostatečně zřejmé, zda soud při svolání schůze věřitelů měl podanou žádost na zřeteli. V usnesení o úpadku (vydaném bez odůvodnění) totiž formuloval čtvrtý bod programu schůze tak, že jím bude projednání a hlasování nezajištěných věřitelů o způsobu oddlužení, případně i návrhu dlužníka na stanovení nižší než zákonem určené splátky, pokud to dlužník navrhl (§ 398 IZ) , místo aby-jak by náleželo při vědomí podané žádosti-mezi pevné body programu schůze jednoznačně, pro dlužnici a věřitele zcela srozumitelně, zařadil (vedle hlasování o způsobu oddlužení) také hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět dlužnicí podané žádosti o stanovení nižších splátek. Insolvenční soud je zbaven povinnosti projednat s věřiteli podanou žádost dlužníka o určení nižší splátky jen za předpokladu, že jim daný bod programu svolané schůze řádně ohlásil, což ale soud v dané věci neučinil. Neomluvená neúčast dlužnice na schůzi věřitelů, k níž byla řádně předvolána, pak samozřejmě byla jejím procesním pochybením, nicméně i kdyby této schůzi předcházel řádný postup soudu co do přípravy projednání žádosti o určení nižší splátky pro splátkový kalendář, což se v dané věci nestalo, bylo by důsledkem neúčasti dlužnice jen to, že se tím zbavila možnosti svoji žádost před věřiteli (pokud by se dostavili) a soudem dále obhajovat a prosazovat, případně jinak ji korigovat s tím, že soud by pak bez takovéto další ingerence dlužnice rozhodl o její žádosti v zákonných mantinelech dle těch zjištění, která se z dosavadních výsledků řízení podávala. Jinou věcí je to, že dlužníkova neomluvená účast na jednání (roku), na němž je jeho účast podle zákona nutná (což je též případ dané schůze věřitelů -§ 399 odst. 2 IZ), může s ohledem na ostatní okolnosti věci-zvláště pokud by šlo o opakované porušení procesních povinností dlužníka-opodstatňovat závěr o naplnění podmínek pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 2 IZ, který dle § 405 odst. 1 IZ indikuje rozhodnutí o neschválení povoleného oddlužení. Takový závěr však soud v dané věci z neúčasti dlužnice na schůzi věřitelů nedovodil, když jí v napadeném usnesení takové-ani jiné-procesní pochybení nijak nevytýkal a její oddlužení ve formě splátkového kalendáře schválil, třebaže-budiž to opakovaně zdůrazněno-neměl doložen předpoklad jejích budoucích příjmů (od 1.10.2015) a neučinil nic pro to, aby si takový podklad opatřil.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud nejprve vyzve dlužnici k doložení existence a výše jejích stávajících příjmů či k případnému doplnění její žádosti o určení nižších měsíčních splátek pro navržený splátkový kalendář, bude-li to považovat za potřebné, a poté na schůzi věřitelů k tomu svolané, otázku schválení oddlužení dlužnice a jeho způsobu spolu s žádostí o nižší splátky řádně projedná a podle výsledku toho projednání o věci znovu rozhodne. Pro potřeby dalšího řízení, ohledně posuzování podmínek pro vyhovění žádosti o nižší splátky, odvolací soud poukazuje na závěry vyjádřené např. v jeho usneseních č.j. KSCB 25 INS 10428/2012, 3 VSPH 1588/2012-B-16 ze dne 18.1.2013, č.j. KSPA 59 INS 29609/2012, 3 VSPH 923/2013-B-14 ze dne 16.9.2013 nebo č.j. KSPH 41 INS 7657/2013, 3 VSPH 1413/2013-B-21 ze dne 7.11.2013.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 19. listopadu 2015

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková