2 VSPH 2078/2014-A-30
KSCB 25 INS 19630/2014 2 VSPH 2078/2014-A-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Sadová 238, Pacov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice a Mgr. Daniela Vlčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7, sídlem Vrchlabská 28/17, Praha 19-Kbely, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 19630/2014-A-9 ze dne 31. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 19630/2014-A-9 ze dne 31. července 2014 se v bodě I. výroku mění tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo soudnímu exekutorovi Mgr. Danielu Vlčkovi umožněno provést již nařízenou exekuci vedenou u Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 101 EX 408/08; v bodě II. výroku se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením v bodě I. výroku nařídil na návrh soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka (dále jen navrhovatel) předběžné opatření podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), jímž mu umožnil provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitostí v k.ú. Obrataň (dále jen Nemovitosti) povinné Marie anonymizovano (dále jen dlužnice) vedenou u Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 101 EX 408/08, a v bodě II. výroku mu uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel podal dne 29.7.2014 návrh na nařízení předběžného opatření, jenž odůvodnil tím, že dlužnice záměrně zneužívá insolvenčních návrhů jako obrany proti provedení exekuce. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dlužnice podala v minulosti několik insolvenčních návrhů, jež byly pro vady odmítnuty, a dne 17.7.2014 podala další-v pořadí již třetí-insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z toho dovodil, že opakovaným zahajováním insolvenčních řízení a jejich opakovaným ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění zneužívá účinku zahájení insolvenčního řízení, jenž zakazuje pokračování v zahájeném exekučním řízení, a je proto na místě aplikovat ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Současně uložil dle ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) navrhovateli povinnost uhradit soudní poplatek za podání návrhu na nařízení předběžného opatření, jenž činí dle Sazebníku poplatků 1.000,-Kč.

Proti bodu I. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala přezkoumání odvolání . Argumentovala tím, že se do finančních problémů dostala po úmrtí manžela a že insolvenční návrhy nepodávala s úmyslem vyhnout se placení dluhů, přičemž zdůrazňovala, že jí s vypracováváním a podáváním návrhů pomáhala třetí osoba, o níž nakonec zjistila, že je podvodnice. V doplnění odvolání poukazovala na to, že dražba Nemovitostí byla provedena, přestože bylo zahájeno insolvenční řízení.

Proti bodu II. výroku téhož usnesení se včas odvolal navrhovatel a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že je od soudního poplatku ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. a) ZoSP osvobozen. Vyjádřil přesvědčení, že v daném případě jeho osobu poplatková povinnost nepostihuje, neboť vystupuje jako orgán soudní moci ve smyslu ust. § 28 exekučního řádu (dále jen EŘ), a tudíž je dle výše označeného ustanovení ZoSP ze zákona osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 1 IZ může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Podle písm. b) druhého odstavce tohoto ustanovení může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) věty první IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny mj. ty účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se dle odst. 6 věty prvé téhož ustanovení nepřihlíží.

Odvolací soud považoval nejprve za potřebné uvést, že smysl ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ spočívá v eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Jde o to zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout (právě) účinků zahájení insolvenčního řízení zakotvených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených IZ. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží, a opakovaně to budiž zdůrazněno, i nemožnost provést (nařízený) výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť IZ upravuje postup při uspokojení všech (přihlášených) pohledávek věřitelů dlužníka, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by s účelem insolvenčního řízení kolidovalo.

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud v dané věci ověřil, že v průběhu roku 2011 podala dlužnice dva insolvenční návrhy, jež byly následně odmítnuty pro vady dle ust. § 128 odst. 1, resp. odst. 2 IZ, a dne 17.7.2014 podala (další) insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, na jehož základě rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 21.11.2014 o jejím úpadku a povolil jeho řešení oddlužením.

Je tedy nesporné, že dlužnice vskutku podala tři insolvenční návrhy, z nichž dva dříve podané byly pro vady odmítnuty; odvolací soud je však toho názoru, že za popsané situace (kdy třetí návrh byl podán téměř tři roky po návrhu předchozím) nelze v pouhé časové souvislosti událostí-podání insolvenčního návrhu jeden den přede dnem, na nějž bylo nařízeno dražební jednání-spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by bylo možné předběžným opatřením omezit některý z obvyklých účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Jinými slovy vyjádřeno, ze shora uvedených zjištění nevyplývá, že by dlužnice opakovaným účelovým zahajováním insolvenčního řízení (a jeho ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužívala zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení (mařila dražbu Nemovitostí). O tom, že její insolvenční návrh byl míněn vážně a nebyl účelový, ostatně svědčí i to, že insolvenční soud na jeho základě usnesením ze dne 21.11.2014 (č.d. A-26) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením a následně usnesením ze dne 23.6.2015 (č.d. B-12) schválil i způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 167 téhož zákona a napadené usnesení v bodě I. výroku změnil způsobem shora uvedeným.

Podle ust. § 4 odst. 1 písm. h) ZoSP jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Podle položky 5 Sazebníku poplatků činí soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření 1.000,-Kč.

Při posuzování důvodnosti odvolání navrhovatele považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že se neztotožňuje s jeho názorem, že při podání návrhu na nařízení předběžného opatření vystupoval (vystupuje) v pozici exekutora jako veřejný činitel (úřední osoba) a vykonával část pravomocí, které na něj byly Českou republikou delegovány exekučním řádem. Z jím citovaného ust. § 28 EŘ totiž plyne, že se úkony exekutora považují za úkony exekučního soudu činěné v průběhu vedení exekuce. Stejně tak je z ust. § 52 téhož zákona, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí , patrné, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění exekuce samotné. Ostatně o tom, že soudní exekutor vystupuje jako veřejný činitel jen při vlastní exekuční činnosti , nemělo pochyb ani plénum Ústavního soudu ČR ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS 23/06 ze dne 12. 9. 2006.

Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ však úkonem, který by byl soudním exekutorem činěn při provádění exekuce podle exekučního řádu, není. Nelze tedy, a opakovaně to budiž zdůrazněno, vycházet z toho, že při podání takového návrhu má soudní exekutor postavení státního orgánu při výkonu exekuční činnosti; v důsledku toho jej pak ani nelze považovat za osobu (státní orgán), jíž náleží moc soudní a jež je dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) ZoSP osvobozena od placení soudních poplatků.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu prvého stupně v napadeném bodě II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. října 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná