2 VSPH 2077/2014-A-10
KSHK 40 INS 24025/2014 2 VSPH 2077/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Nám. Svornosti 474, Svoboda nad Úpou, adresa pro doručování: Havlíčkova 3, Trutnov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 24025/2014-A-4 ze dne 16. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 24025/2014-

A-4 ze dne 16. září 2014 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil Davidu Erlebachovi (dále jen dlužník), aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, přičemž z jeho tvrzení a ze seznamu majetku vyplývá, že vlastní pouze movitý majetek (vybavení domácnosti), jenž není reálně zpeněžitelný. Soud zdůraznil, že v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, a proto měl stanovenou výši zálohy 30.000,-Kč za přiměřenou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že částku 30.000,-Kč nemá k dispozici, je schopen (najednou) uhradit (toliko) 10.000,-Kč. Vysvětlil, že nežádá o snížení zálohy, ale pouze o změnu formy její úhrady tak, že 10.000,-Kč zaplatí jednorázově a zbytek ve formě pravidelných 60 splátek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ), a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení je dlužník povinen v seznamu majetku označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.

Podle odstavce třetího téhož ustanovení je dlužník povinen označit v seznamu závazků jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně

údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení musí dlužník předložené seznamy podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Pro označení osob v seznamech platí obdobně ust. § 103 odst. 1 IZ, jež kromě jiného určuje, že právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně.

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Dosud však-což soud prvého stupně přehlédl-nesplnil povinnost stanovenou ust. § 104 IZ, neboť k návrhu nepřipojil řádné seznamy majetku a závazků. V seznamu závazků totiž některé své věřitele řádně neoznačil zákonem požadovanými údaji, když u VZP Č.R. , OSSZ Trutnov a Provident Fin. s.r.o. uvedl neúplný či chybný název (firmu), u T-Mobile C.R. a.s. vedle chybného označení firmy neuvedl identifikační číslo, u Finančního úřadu Trutnov neoznačil sídlo a u Sdružení nájemníků uvedl nesprávný název i sídlo. V seznamu majetku pak neuvedl žádné údaje o svých pohledávkách a dlužnících, a to přesto, že v bodě II. insolvenčního návrhu výslovně tvrdil, že má pohledávky u klientů: 200.000,-Kč a eviduje dlužníky (viz příloha č. 5) ; v rozporu s těmito tvrzeními pak k návrhu připojil seznam dlužníků navrhovatele , v němž výslovně prohlásil, že žádné dlužníky nemá.

Za této situace bylo povinností soudu prvého stupně vyzvat dlužníka dle ust. § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy dle ust. § 104 IZ-tj. řádný seznam majetku, jenž nebude v logickém rozporu s tvrzeními obsaženými v návrhu, a seznam závazků-doplnil, poskytnout mu poučení, jak má doplnění provést a poučit ho o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud neučinil, a místo toho dlužníkovi napadeným usnesením uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. V řízení tak dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohlo být po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsaný nedostatek, k jehož odstranění zatím dlužník nebyl soudem veden, není způsobilý projednání. Teprve poté, co bude tímto postupem (výzvou k doplnění návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ) insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

K dlužníkovu požadavku na pozdější úhradu části zálohy ve splátkách spolu s úhradou dlužné částky považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je dle ust. § 108 IZ limitována okamžikem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, přičemž v případě prohlášení konkursu, jejž dlužník coby způsob řešení svého úpadku navrhoval (ač nabízel splácení zálohy v 60 splátkách jako při schválení oddlužení splátkovým kalendářem), vylučuje tento způsob úhrady též okolnost, že dlužník není osobou s dispozičními oprávněními.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová