2 VSPH 2072/2015-A-16
KSCB 25 INS 19011/2015 2 VSPH 2072/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků a) Erika anonymizovano , anonymizovano , a b) Žanety anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Bělehradská 2757/2, Tábor, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 19011/2015-A-11 ze dne 23. září 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 19011/2015-A-11 ze dne 23. září 2015 s e p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil dlužníkům (manželům) Erikovi anonymizovano a Žanetě anonymizovano (dále téže jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), aby do 7 dnů od právní moci usnesení uhradili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) dne 23. 7. 2015 (č.d. A-1) podali dlužníci insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž jako způsob oddlužení navrhli plnění splátkového kalendáře, a z něhož vyplynulo, že: -souhrn jejich nezajištěných závazků činí 729.795,85,-Kč, -dlužníkův měsíční příjem za období září 2014 až duben 2015 (jak se podává z potvrzení jeho zaměstnavatele Strojírny Tábor, s.r.o.) činil (pouze) 13.903,-Kč, ačkoli dlužník tvrdil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 19.000,-Kč. -dlužnice pobírá rodičovský příspěvek v měsíční výši 7.600,-Kč, -majetek dlužníků tvoří pouze věci obvyklého vybavení domácnosti a věci osobní potřeby zanedbatelné hodnoty, 2) podáním ze dne 2. 8. 2015 (č.d. A-6) sdělil věřitel Martin Fučík (dále jen Věřitel), že má vůči dlužníkovi pohledávku související s dlužníkovou podnikatelskou činností, a že dle ust. § 389 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nesouhlasí s řešením úpadku dlužníků oddlužením, 3) z rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. 9 C 10/2014-20 ze dne 7. 4. 2014 (dále jen Rozsudek), jež nabyl právní moci dne 14. 5. 2014, se podává, že dne 9. 9. 2013 uzavřel dlužník jako podnikatel s Věřitelem dohodu o provedení práce, přičemž se následně dostal do prodlení s placením odměny z této dohody.

Cituje ust. § 389 odst. 1 písm. b) a odst. 2, § 390 odst. 3 a § 395 odst. 1 a 2 IZ a odkazuje na ust. § 108 téhož zákona soud konstatoval, že výslovný nesouhlas Věřitele s řešením úpadku oddlužením brání povolení oddlužení dlužníků bez zřetele k okamžiku jeho vyjádření. Je-li totiž k dispozici výslovné prohlášení osoby-která je nepochybně dlužníkovým věřitelem (dlužník věřitele označil v insolvenčním návrhu s tím, že jeho pohledávku nepopírá, nehledě na to, že existence pohledávky vyplývá i z Rozsudku)-že s oddlužením nesouhlasí, není možné předstírat, že dle ust. § 397 odst. 1 věty druhé IZ jsou zde pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Dle názoru soudu nemá smysl předpokládat, že svéprávný věřitel svůj nesouhlas se způsobem řešení úpadku dlužníka změní. Pro úplnost soud dodal, že i kdyby dlužník doložil souhlas Věřitele s řešením úpadku oddlužením, nebylo by oddlužení možné povolit, neboť s ohledem na výši dlužníkova příjmu by dlužník oddlužení (navrženou) formou splátkového kalendáře nedosáhl.

V daném případě pak dle soudu přichází v úvahu řešení úpadku dlužníků pouze konkursem, v němž tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) bude činit minimálně 45.000,-Kč. Odměna spolu s nárokem správce na náhradu hotových výdajů by sice měla být hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, nicméně tento výtěžek insolvenční správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podali dlužníci včasné odvolání, v němž upozornili na to, že v insolvenčním návrhu došlo v důsledku jejich omylu k podání nesprávné informace ohledně (výše) příjmu dlužníka. V době zpracování návrhu totiž dlužník již nepracoval ve Strojírně Tábor, s.r.o., kde měl příjem 13.903,-Kč, nýbrž u ELK, s.r.o., u níž činí jeho měsíční čistý příjem 19.000,-Kč. Dlužníci dále vyjádřili přesvědčení, že dojde k dohodě s Věřitelem ohledně jeho souhlasu s řešením jejich úpadku oddlužením. Proto požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat.

K problematice subjektivní přípustnosti oddlužení zakotvené v ust. § 389 IZ, již posuzoval soud prvního stupně v napadeném usnesení, odvolací soud konstatuje, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka, nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízení ukončeném zrušením konkursu dle ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, vskutku brání-bez ohledu na jejich rozsah a další okolnosti věci-řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí (ust. § 389 odst. 2 IZ). A právě o takový případ šlo i v této věci, v níž Věřitel, vůči němuž má dlužník dluh vzešlý z jeho podnikatelské činnosti, s oddlužením dlužníků nesouhlasil.

Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že za dosavadního stavu věci (kdy Věřitel oproti očekávání dlužníků dosud nezměnil své nesouhlasné stanovisko k oddlužení) je nutno očekávat odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (ust. § 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na majetek dlužníka a dlužnice (ust. § 396 IZ). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2 Vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníků (jenž sestává jen z věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti v hodnotě cca 12.500,-Kč) nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka ze mzdy (viz ust. § 207 odst. 2 IZ).

Odvolací soud je proto stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že ke krytí výdajů insolvenčního řízení (vzniklých zejména v jeho prvotní fázi) bude (je) nezbytné, aby dlužníci zaplatili zálohu ve výši určené soudem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení shledal věcně správným a podle ust. § 219 OSŘ je potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné

V Praze dne 6. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková