2 VSPH 2064/2016-A-10
KSCB 27 INS 18953/2016 2 VSPH 2064/2016-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Martina Drdáka, bytem Leskovická 3064, Tábor, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 18953/2016-A-5 ze dne 22. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 18953/2016-A-5 ze dne 22. srpna 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 18953/2016- A-5 ze dne 22.8.2016 zamítl insolvenční návrh, jímž se Martin Drdák (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal dne 16.8.2016 insolvenční návrh, v němž označil toliko jediného věřitele (Českou spořitelnu, a.s.). Nenaplnil tudíž předpoklady pro zjištění úpadku, neboť jedním z nich je tzv. mnohost věřitelů- tedy situace, kdy dlužník má alespoň dva věřitele, přičemž počet závazků není rozhodující. Vzhledem k tomu soud dle ust. § 146 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že insolvenční návrh podal z důvodu hrozícího úpadku, a je tedy přesvědčen o tom, že soud prvního stupně, jenž jeho insolvenční návrh zamítl, nepostupoval v souladu s insolvenčním zákonem, neboť ust. § 3 odst. 4 insolvenčního zákona, jež upravuje hrozící úpadek, mnohost věřitelů nepožaduje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. Podle ust. § 143 odst. 1 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Vydání rozhodnutí o úpadku i rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu je však vždy podmíněno tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě řádného insolvenčního návrhu (tj. projednatelného návrhu, jenž obsahuje veškeré zákonem vyžadované náležitosti) podaného dlužníkem nebo věřitelem.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 téhož zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 4 insolvenčního zákona jde o hrozící úpadek tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 16.8.2016 na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 vedle popisu okolností, jež vedly k jeho platební neschopnosti uvedl, že má vůči České spořitelně, a.s. 3 nezajištěné závazky v celkové výši 155.887,80 Kč, jež není schopen splácet. K návrhu připojil všechny zákonem požadované přílohy včetně seznamu závazků, v němž rovněž označil jediného věřitele, a to Českou spořitelnu, a.s.

Dlužník tak v insolvenčním návrhu tvrdil existenci toliko jediného věřitele, jenž má vůči němu peněžitou pohledávku (resp. peněžité pohledávky), a taková skutková tvrzení vskutku nemohou (bez bližších údajů o pohledávkách dalších věřitelů) vést k závěru, že mu hrozí úpadek (ve smyslu ust. § 3 odst. 4 insolvenčního zákona), ani k závěru, že se již v úpadku nachází (ve smyslu ust. § 3 odst. 1 nebo odst. 3 insolvenčního zákona).

Za této situace dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje od počátku řízení nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat.

Pro případ neúplného či vadného návrhu přitom insolvenční zákon předpokládá určitý sled úkonů soudu, jež jsou závislé právě na povaze nedostatků návrhu. Nedostojí-li totiž návrh požadavkům stanoveným v ust. § 103 insolvenčního zákona, a pro jeho nedostatky nelze pokračovat v řízení, pak jej soud-aniž dlužníka vyzve k doplnění-dle ust. § 128 odst. 1 téhož zákona odmítne.

Protože insolvenční návrh dlužníka v dané věci vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 občanského soudního řádu, měl jej soud prvního stupně-aniž by dlužníkovi určil lhůtu k jeho doplnění-bez dalšího odmítnout. Pokud za popsané situace insolvenční návrh zamítl, procesně pochybil. Byť se výsledek odmítnutí i zamítnutí insolvenčního návrhu z hlediska insolvenčního navrhovatele může jevit prakticky stejným, z procesního hlediska je mezi těmito rozhodnutími rozdíl; v prvém případě je návrh hodnocen toliko z hledisek procesních, v případě druhém je posuzován co do merita věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníka odmítá.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal, a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková