2 VSPH 2059/2015-A-16
KSPA 59 INS 12743/2015 2 VSPH 2059/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Eduarda Miartuše, bytem Sezemická 1296, Pardubice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 12743/2015-A-10 ze dne 25. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 12743/2015-A-10 ze dne 25. června 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 59 INS 12743/2015-A-10 ze dne 25.6.2015 odmítl insolvenční návrh Eduarda Miartuše (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 18.5.2015 podal dlužník návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Dále soud citovat ust. § 104, jež dlužníkovi ukládá připojit k insolvenčnímu návrhu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, § 393, jež upravuje postup v případě, že k návrhu na povolení oddlužení nejsou připojeny předepsané přílohy, a § 395 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, podle něhož zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, lze-li důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže s nižším plněním souhlasí.

Dále soud uvedl, že insolvenční návrh těmto požadavkům nevyhovoval, neboť k němu nepřipojil seznam majetku a předložil pouze neúplný seznam závazků, z něhož nelze seznat, zda jsou závazky splatné, zda mají původ v podnikání, zda je dlužník uznává či popírá a zda a které z nich jsou zajištěné. Ohledně budoucích příjmů dlužník uvedl, že mu bylo přislíbeno zaměstnání s čistým měsíčním příjmem ve výši minimálně 42.000,-Kč, řádně nedoložil údaje o příjmech za poslední tři roky a nepředložil souhlas věřitelů pohledávek pocházejících z podnikání s oddlužením. Na výzvu soudu doplnil dlužník návrh o popis okolností k výši hodnoty plnění, jež se dostane nezajištěným věřitelům, doplnil seznamy majetku a závazků, k očekávaným příjmům doložil prohlášení budoucího obchodního partnera a předložil daňové přiznání za rok 2012, zatímco přiznání za léta 2013 a 2014 nepředložil s tím, že si je nebyl schopen obstarat z důvodu změny sídla finančního úřadu.

Soud zdůraznil, že dlužník sám uvedl, že má závazky z podnikatelské činnosti. Protože ani na výzvu soudu nepředložil souhlas věřitelů pohledávek pocházejících z podnikatelské činnosti s řešení úpadku oddlužením, dovodil z toho soud, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, a uzavřel na tom, že jeho návrh na povolení oddlužení je třeba odmítnout podle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona a jeho úpadek bude možné řešit pouze konkursem. Nadto vykazuje insolvenční návrh dlužníka natolik závažné nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat (nedoložení příjmů) , uvedl soud v závěrečné větě odůvodnění.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že vyjma daňového přiznání za rok 2014 nepředložil k výzvě soudu pouze souhlasy věřitelů pohledávek pocházejících z podnikání s řešením úpadku oddlužením, neboť je v soudem určené lhůtě nemohl získat. Z těchto důvodů však soudu navrhl, že v rámci oddlužení uspokojí jejich pohledávky v plném rozsahu, a v této souvislosti poukázal na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, jenž se touto problematikou opakovaně zabýval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků včetně požadavku, aby v něm uvedl údaj o výši a splatnosti jednotlivých pohledávek. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž i v případě návrhu podávaného dlužníkem-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno trvat na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu

ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Pomineme-li zmínku, podle níž insolvenční návrh dlužníka vykazuje natolik závažné nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat (nedoložení příjmů) obsaženou v závěrečné větě odůvodnění, z níž nelze dovodit, v čem spočívá vada insolvenčního návrhu znemožňující pokračování v řízení podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, na něž ostatně ani soud prvního stupně neodkázal, je z odůvodnění napadeného usnesení zjevné, že jím soud prvního stupně hodlal rozhodnout nikoli o odmítnutí insolvenčního návrhu, ale o odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení. Tomu však nekoresponduje výroková část napadeného usnesení a tato diskrepance má za následek nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, přičemž tuto zmatečnostní vadu nelze v odvolacím řízení napravit.

Za této situace nemohl odvolací soud než podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušit napadené usnesení pro nepřezkoumatelnost a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba rozhodnout, jak o insolvenčním návrhu, tak o návrhu dlužníka na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 29. října 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná