2 VSPH 2057/2014-A-11
KSPL 54 INS 24877/2014 2 VSPH 2057/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice VESMONT, s.r.o., sídlem Nové Město 1146, Rokycany, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 24877/2014-A-6 ze dne 16. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 24877/2014-A-6 ze dne 16. září 2014 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni, ve výroku označeným usnesením uložil VESMONT, s.r.o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 12.9.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že účelem zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Dále soud zdůraznil, že z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh plyne, že dlužnice má splatné závazky vůči více věřitelům a vlastní movité věci uvedené v seznamu závazků.

Při stanovení výše zálohy přihlédl soud k tomu, že úpadek dlužnice nebude možné řešit jiným způsobem než konkursem, popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314 a 315 IZ, v němž představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, a k tomu, že s ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za postavené na jisto, že jeho zpeněžením (zpeněžením věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že sice nemá žádnou hotovost potřebnou k úhradě zálohy (potud poukazovala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 737/2012-A ze dne 13.11.2012), nicméně vlastní majetek, jehož výtěžek zpeněžení bude postačovat ke krytí nákladů insolvenčního řízení (potud poukazovala na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 559/2012-A ze dne 8.11.2012). Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ mimo jiné určuje, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu (č.d. A-1) a jeho příloh (č.d. A-3) odvolací soud zjistil, že dlužnice vlastní obtížně dobytnou pohledávku ve výši 347.865,-Kč s příslušenstvím, dobytné pohledávky v celkové výši 145.159,50 Kč, nákladní automobil zn. Dodge Nitro v odhadované ceně 220.000,-Kč, 2 osobní automobily zn. Škoda Fabia v odhadované ceně 130.000,-Kč, věci tvořící drobný majetek v odhadované ceně cca 10.000,-Kč, že evidovala na pokladně hotovost ve výši 12.896,-Kč, že nemá zaměstnance a že cca 20 věřitelům dluží částku převyšující 3.800.000,-Kč.

Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně potud, že v dané fázi řízení nelze s dostatečnou jistotou předvídat, zda se všechen majetek dlužnice podaří zpeněžit a jakého výtěžku může být takovým zpeněžením dosaženo, resp. zda se jeho zpeněžením podaří získat finanční prostředky, které postačí k úplné úhradě všech nákladů insolvenčního řízení, či v jakém časovém horizontu se tak stane. Přitom je zřejmé, že proces zpeněžování majetku dlužnice insolvenčním správcem (nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek) si vyžádá okamžité náklady, které při absenci finančních prostředků, na což dlužnice poukázala v odvolání, je nutno zálohou zajistit.

Za této situace a s přihlédnutím k tomu, že určitého výtěžku z následného zpeněžení majetku dlužnice se zřejmě podaří dosáhnout, považuje odvolací soud za postačující požadovat po ní k zajištění úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení (očekávaného nepatrného konkursu) zálohu ve výši 15.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná