2 VSPH 2052/2016-P4-7
KSPH 42 INS 19829/2012 2 VSPH 2052/2016-P4-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice Jindřišky Luňáčkové, bytem Pardubická 1422, 535 01 Přelouč, o odvolání CRS Credit Ltd., reg. č. 7623396, sídlem Bexley Square 6, Salford, Manchester M3 6BZ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené advokátem Mgr. Davidem Belhou, sídlem Nám. Jiřího z Poděbrad 1382/2, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 19829/2012-P4-2 ze dne 11. října 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 19829/2012-P4-2 ze dne 11. října 2016 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky CRS Credit Ltd. neodmítá a její účast v insolvenčním řízení se neukončuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl přihlášku pohledávky CRS Credit Ltd. (dále jen věřitel) do insolvenčního řízení vedeného na majetek Jindřišky Luňáčkové (dále jen dlužnice) a rozhodl o tom, že účast věřitele v insolvenčním řízení právní mocí tohoto usnesení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 42 INS 19829/2012-A-18 ze dne 30.1.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a věřitelům dlužnice byla určena lhůta k přihlášení pohledávek do 4.3.2013. Věřitel přihlásil pohledávku dne 5.10.2016 s tím, že ji podává po stanovené lhůtě proto, že nebyl vyrozuměn o zahájení insolvenčního řízení dle ust. § 430 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Z obchodního rejstříku soud zjistil, že věřitel má v České republice zřízenu organizační složku, jež byla do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze zapsána ke dni 22.6.2011, tedy více než rok a půl před vydáním usnesení o úpadku. Dále konstatoval, že se věřitel specializuje na vymáhání pohledávek, netrpí jazykovou bariérou a lze předpokládat, že je obeznámen s pravidly insolvenčního řízení. Proto dospěl k závěru, že věřitel není známým věřitelem ve smyslu ust. § 430 IZ, soud neměl povinnost vyrozumět ho o zahájení insolvenčního řízení jinak než zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a neměl ani povinnost doručit mu zvlášť rozhodnutí o úpadku. Vzhledem k tomu, že usnesení o úpadku bylo zveřejněno dne 31.1.2013, uplynula lhůta k podávání přihlášek dne 4.3.2013. Soud uzavřel na tom, že přihláška byla podána opožděně tři a půl roku po uplynutí stanovené lhůty, a proto rozhodl, jak uvedeno výše. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se přihláška pohledávky neodmítá, a přizná mu právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání namítal, že je známým věřitelem dlužnice se sídlem v členském státu Evropské unie a v rozporu s ust. § 430 odst. 1 IZ nebyl informován o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice. Poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 2273/2013-P19-8 ze dne 5.12.2014 a na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 1004/2014-P6-13 ze dne 29.10.2014 a vyjádřil přesvědčení, že ač má v České republice zapsánu organizační složku, je ho nutno považovat za tzv. známého věřitele dle ust. § 430 IZ, a to ode dne podání insolvenčního návrhu, neboť v něm byl dlužnicí řádně označen a jeho pohledávka v něm byla specifikována.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 IZ.

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ust. § 426 odst. 1 IZ se insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20.5.2015 o insolvenčním řízení [dříve Nařízení Rady (ES) 1346/2000].

Podle ust. § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (ust. § 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle ust. § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena.

K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 publikovaném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle ust. § 104 odst. 1 písm. b/ IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel přijde v důsledku jeho nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu takového věřitele nepřesně, jde o skutečnost, že se takový věřitel stal známým insolvenčnímu soudu nebo správci známým až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dne 15.8.2012 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V kolonce 6 uvedla, že má dva věřitele, přičemž jedním z nich je věřitel, jehož označila takto: CRS Credit Ltd., 24129585, V Holešovičkách 1400/7, 182 00 Bohnice, a stejně ho označila i v seznamu závazků. Usnesením ze dne 30.1.2013 (A-18), jímž byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, byli věřitelé vyzváni k přihlášení pohledávek do 4.3.2013. Věřitel podal přihlášku dne 5.10.2016.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7.4.2011 je ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní osobnost, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (ust. § 19 o.s.ř.), má proto ve všech případech pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba, a nikoli její organizační složka.

Podle ust. § 503 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o.z.) je pobočkou taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Odst. 2 téhož ustanovení. pak stanoví, že je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod (podle úpravy účinné do 31.12.2013 se jednalo o organizační složku); to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku. Ze shora uvedeného plyne, že odštěpný závod není právní osobností a nemůže právně jednat.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že zápis organizační složky zahraniční právnické osoby do obchodního rejstříku nic nemění na tom, že subjektem práv a povinností je tato zahraniční osoba. S věřitelem se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska je proto třeba zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v ust. § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoli od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1 písm. d) IZ obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 IZ. Insolvenční soud měl proto povinnost postupovat podle § 430 IZ, jakmile se o existenci zahraničního věřitele dozvěděl. Z obsahu spisu plyne, že tak neučinil. Ačkoliv dlužnice v insolvenčním návrhu nesprávně označila věřitele neúplným označením jeho organizační složky, nelze její pochybení přičítat k tíži věřitele. Vzhledem k tomu, že věřiteli dosud nezačala ve smyslu ust. § 430 IZ běžet lhůta k podání přihlášky, nemůže obstát závěr, že přihlášku podal opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání věřitele důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení neukončuje.

Požadavku na přiznání náhrady nákladů řízení nemohl odvolací soud vyhovět, neboť dle ust. § 170 písm. f) se náklady vzniklé účastníkům jejich účastí na insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík