2 VSPH 2050/2016-B-12
KSPA 59 INS 7365/2016 2 VSPH 2050/2016-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Pavla Serbouska, bytem U Lesa 501, 560 02 Česká Třebová, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Červinkou, sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 7365/2016-B-6 ze dne 9. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích

č.j. KSPA 59 INS 7365/2016-B-6 ze dne 9. srpna 2016 se z r u š u j e a věc se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením označeným shora neschválil oddlužení Pavla Serbouska (dále jen dlužník), prohlásil na jeho majetek konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že se dlužník podáním ze dne 30.3.2016 domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře s tím, že s ohledem na výši svých příjmů ze mzdy ve výši 15.155,-Kč měsíčně bude schopen uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu vyšším než 30 % jejich pohledávek. Usnesením č.j. KSPA 59 INS 7365/2016-A-7 ze dne 18.4.2016 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Ze zprávy insolvenčního správce Indry-Šebesty, v.o.s. (dále jen správce) ze dne 17.6.2016 pak zjistil, že do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky 18 věřitelů, přičemž celková výše jejich nezajištěných pohledávek činí 511.375,66 Kč. Za této situace (při příjmech dlužníka ve výši 15.155,-Kč a povinnosti hradit přednostně výživné ve výši isir.justi ce.cz

3.000,-Kč měsíčně) by nezajištění věřitelé byli v rámci splátkového kalendáře uspokojeni jen do výše 22,23 %. K majetkovým poměrům dlužníka správce uvedl, že vlastní pouze osobní automobil a nevlastní žádný nemovitý majetek.

Na přezkumném jednání, jež se konalo dne 24.6.2016, poučil soud dlužníka o nedostatečnosti jeho příjmů a poskytl mu dodatečnou lhůtu za účelem doložení jejich zvýšení. Dlužník ke dni vydání rozhodnutí požadované skutečnosti nedoložil.

Při rozhodování o způsobu řešení úpadku vyšel soud z toho, že dlužníkovi (při doloženém čisté měsíčním příjmu ze mzdy ve výši 15.155,-Kč a zohlednění vyživovací povinnosti ve výši 3.000,-Kč měsíčně) zbývá pro účely plnění oddlužení a hrazení odměny a náhrady hotových výdajů správce zabavitelná částka 2.984,-Kč měsíčně. Za 60 měsíců tak lze předpokládat uspokojení nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu 22,23 % jejich pohledávek.

Z těchto důvodů soud podle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem, jenž bude podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) téhož zákona projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedl, že se mu dodatečně podařilo navýšit příjem tak, aby z něj bylo možno alespoň v minimálním rozsahu uspokojit nezajištěné věřitele. Toto tvrzení doložil smlouvou o důchodu uzavřenou dne 1.9.2016, opatřenou ověřenými podpisy, jíž se mu Vladimír Serbousek zavázal přispívat částkou 1.000,-Kč měsíčně po dobu trvání účinků schváleného oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníkovi umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ust. § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle ust. § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (viz ust. § 402 odst. 3 a 5 IZ).

Podmínky přípustnosti oddlužení přitom soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, a to se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a insolvenčním návrhu, tak ve fázi následující po povolení oddlužení, a to na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení (k tomu viz např. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 61/2011). Z hlediska předpokladu naplnění ekonomické podmínky přípustnosti oddlužení je třeba v závislosti na výsledcích přezkumného jednání a schůze věřitelů zkoumat stávající ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek věřitelů, které by do oddlužení-v případě jeho schválení-měly být pojaty.

V daném případě neschválil soud prvního stupně oddlužení dlužníka vycházeje ze zjištění, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře nebude při zohlednění přednostních nároků správce a stanoveného výživného schopen uspokojit ze svých příjmů pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, a dlužník nemá majetek, který by umožnil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Z obsahu insolvenčního spisu soud ověřil, že ačkoli byl dlužník na schůzi věřitelů konané dne 24.6.2016 (č.d. B-5) seznámen s tím, že je jeho ekonomická nabídka pro oddlužení nedostatečná, a soud mu poskytl lhůtu 10 dnů k doložení zvýšení příjmů, dlužník ke dni rozhodnutí soudu požadované údaje nesdělil a nedoložil. Za těchto okolností insolvenční soud nepochybil, pokud uzavřel na tom, že nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, jíž při oddlužení dosáhnou nezajištění věřitelé, bude činit minimálně 30 % jejich pohledávek. Tento závěr je rovněž v souladu s R 61/2011, v němž dovolací soud kromě jiného konstatoval, že má-li být této hranice dosaženo až na základě události, jež má nastat v budoucnu (např. na základě zaměstnavatelem dlužníka přislíbeného zvýšení mzdy), je na dlužníkovi, aby takové skutečnosti tvrdil a v případě potřeby také osvědčil.

Nicméně v době rozhodování odvolacího soudu je situace odlišná potud, že dlužník k odvolání připojil smlouvu o důchodu, na základě níž budou jeho měsíční příjmy navýšeny o 1.000,-Kč měsíčně. Za této situace by měsíční splátka určená pro účely plnění oddlužení a hrazení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce činila 6.984,-Kč, z toho 5.984,-Kč ze mzdy a 1.000,-Kč ze smlouvy o důchodu, z čehož by po uhrazení měsíční náhrady hotových výdajů a odměny správce, jež činí celkem 1.089,-Kč včetně 21 % DPH, a výživného ve výši 3.000,-Kč, připadlo na uspokojení nezajištěných věřitelů 2.895,-Kč, což by za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře představovalo plnění ve výši 173.700,-Kč. Za 60 měsíců tak lze předpokládat uspokojení nezajištěných věřitelů do výše 33,96 % jejich pohledávek. Tvrzení dlužníka, že ve světle nových okolností splňuje předpoklad minimálně 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů, se proto jeví jako opodstatněné.

Na základě těchto zjištění a závěrů shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a jelikož je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda bude oddlužení v této věci schváleno, rozhodl odvolací soud, podle ust. § 219a odst. 2 a ust. § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 23. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík