2 VSPH 205/2013-A-18
KSCB 28 INS 6964/2010 2 VSPH 205/2013-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice TV METROPOL PRODUCTION, s.r.o., sídlem Senovážné nám. 3, České Budějovice, zast. advokátem JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, sídlem Marešova 304/12, Brno, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 6964/2010-A-13 ze dne 15. ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 6964/2010-A-13 ze dne 15. ledna 2013 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích poté, co bylo jeho předchozí usnesení č.j. KSCB 28 INS 6964/2010-A-5 ze dne 25.6.2010, jímž uložil TV METROPOL PRODUCTION, s.r.o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 15.6.2010 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč, usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1611/2012-A-11 ze dne 17.12.2012 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ve výroku označeným usnesením dlužnici opětovně uložil, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že účelem zálohy je zejména umožnit činnost insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Dále soud zdůraznil, že z insolvenčního návrhu plyne, že dlužnice vlastní skladové zásoby (mimo rámec garančních lhůt) v hodnotě 38.000,-Kč, nedobytnou pohledávku vůči Vaško Music, s.r.o., pokladní zůstatek ve výši 3.565,-Kč, finanční prostředky na bankovních účtech ve výši 1.707,-Kč a má závazky v celkové výši 771.100,-Kč.

Při úvaze o tom, jaký způsob řešení úpadku lze v dané věci očekávat, insolvenční soud uvedl, že s ohledem na to, že je dlužnice podnikatelkou, lze vyloučit oddlužení, a jelikož dlužnice nesplňuje kvantitativní podmínky pro povolení reorganizace, jeví se pravděpodobným prohlášení konkursu na její majetek. V tom případě by byly odměna správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) činí minimálně 45.000,-Kč + DPH, a jeho hotové výdaje hrazeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Na tomto základě dospěl k závěru, že požadavek na složení zálohy je důvodný, a to ve výši zohledňující neustále se snižující hodnotu majetku dlužnice.

Dále soud podotkl, že se závazky dlužnice staly splatnými v období let 2004 až 2009 a dlužnice byla dle ust. § 98 odst. 1 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Proto označil za lichý argument dlužnice, že záměrem zákonodárce nebylo, aby právnická osoba byla povinna podat insolvenční návrh (již) v okamžiku, kdy přestane disponovat finančními prostředky přesahujícími rezervu nutnou pro uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že soud neuvedl skutkové a právní závěry, jež ho vedly ke stanovení zálohy, ačkoli tato procesní vada byla kasačním důvodem předchozího usnesení o záloze. Setrvala na své dosavadní argumentaci, dle níž sice nedisponuje finančními prostředky postačujícími k úhradě soudem požadované zálohy, nicméně má jiný majetek, konkrétně několik prodejných věcí oceněných znaleckým posudkem na 38.000,-Kč, jehož zpeněžení k úhradě zálohy postačuje.

Dlužnice vyjádřila přesvědčení, že institut zálohy na náklady insolvenčního řízení nesmí být překážkou proto, aby insolvenční řízení proběhlo, což platí zejména tam, kde zákon, konkrétně ust. § 98 IZ, přímo ukládá povinnost toto řízení zahájit. Proto požadovala, aby insolvenční soud napadené usnesení v rámci autoremedury zrušil a pokračoval v insolvenčním řízení, nebo pokud věc předloží odvolacímu soudu, aby je tento soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Dále považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že-vyjma případů vymezených v ust. § 144 IZ-neposkytuje zákon v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle IZ namísto likvidace dlužníka.

Z insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužnice vyjma neprodejných (nepoužitelných) zásob a nedobytné pohledávce vůči Vaško Music, s.r.o. vlastní (má fyzicky k dispozici) toliko digitální střihové pracoviště skládající se z PC a TV v hodnotě 15.000,-Kč, použitý nábytek a vybavení kanceláře v hodnotě 2.000,-Kč a finanční majetek ve výši cca 5.000,-Kč, zatímco vůči cca 20 věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 700.000,-Kč. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 IZ je v daném případě vyloučeno, neboť dlužnice není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval.

Odvolací soud je stejně jako insolvenční soud toho názoru, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1 vyhlášky, bude činit nejméně 45.000,-Kč, jinak se určí úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky. S přihlédnutím ke skladbě a neustále se snižující hodnotě majetku dlužnice nelze mít za odůvodněný předpoklad, že zpeněžením majetkové podstaty mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužnici zaplacení zálohy ve výši určené soudem prvního stupně a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 30.000,-Kč.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než ve shodě s insolvenčním soudem konstatovat, že dlužnice jako podnikatelka byla podle ust. § 98 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila se svými finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, a není proto schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k její tíži. Současně považoval odvolací soud za nutné dodat, že z údajů obsažených v insolvenčním spise (seznamu závazků) plyne, že dlužnice neplní své splatné závazky po dobu více než čtyř let, a nese tedy odpovědnost za to, že insolvenční návrh nepodala bez zbytečného odkladu poté, kdy se dostala do úpadku ve formě platební neschopnosti a kdy mohla být schopna uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 27. května 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová