2 VSPH 2048/2013-A-13
MSPH 77 INS 25923/2013 2 VSPH 2048/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice ANJIN TRADING, s.r.o. v likvidaci, sídlem Korunní 859/18, Praha 2, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 25923/2013-A-8 ze dne 25. října 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 25923/2013-A-8 ze dne 25. října 2013 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil ANJIN TRADING, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 11.9.2013 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že mu právní úprava neumožňuje vést insolvenční řízení v případě, že by nebyly zajištěny prostředky potřebné k úhradě jeho nákladů. Jelikož ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že nemá žádný majetek, vyměřil jí soud zálohu ve výši 35.000,-Kč, jež je podle jeho názoru nezbytná k tomu, aby měl insolvenční správce bezprostředně po svém ustanovení do funkce k dispozici potřebné finanční prostředky, které poskytnou nutnou záruku úhrady budoucích nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice prostřednictvím likvidátora Mgr. Martina Krtila (dále jen likvidátor) včasné odvolání, jež označila též jako žádost o osvobození od soudních poplatků a v němž uvedla, že nemá žádný majetek a nikdy nepodnikala (nezačala podnikat). Podle jejího názoru je pro potřeby insolvenčního správce, resp. pro zajištění nákladů řízení po ustanovení správce do funkce postačující záloha v řádů tisíců, nikoli desetitisíců Kč. Poukázala na to, že likvidátor vykonává funkci bez jakékoli odměny a prostředků nutných na vedení likvidace a že je nový vlastník sice ochoten vložit přiměřenou částku na úhradu nákladů insolvenčního správce, nicméně částka 35.000,-Kč je neúměrná jeho možnostem. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že se výše soudního poplatku snižuje na 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Podle ust. § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle výše citovaného ust. § 144 odst. 1 IZ, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Především proto ne, že likvidátor o vydání tohoto rozhodnutí nepožádal a dlužnice nebyla zrušena rozhodnutím soudu, ale jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady.

Dle názoru odvolacího soudu je při úvaze, zda požadovat zaplacení zálohy u insolvenčních návrhů podaných likvidátory obchodních společností v likvidaci, či nikoli, podstatné právě to, zda v konkrétní věci jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 IZ. V případech, kdy tomu tak je, insolvenční soud k zaplacení zálohy vyzývat nebude. Naopak, nebude-li (jako v posuzované věci) možný postup dle ust. § 144 IZ, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 IZ namístě. Tomu nebrání ani zjištění, že dlužník (likvidovaná společnost) nemá majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení. V takovém případě, jak dovozuje již ustálená judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp. zn. KSHK 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009-A ze dne 19.6.2009), zákon nedává žádného podkladu pro další pokračování insolvenčního řízení. Testem k tomu, aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě dlužníkovi uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li likvidátor dlužníka schopen takový majetek identifikovat a zaplatit z něj zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka. Za takové situace soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci.

Protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k uvažovanému způsobu řešení jejího úpadku konkursem a k předpokládanému rozsahu insolvenčního řízení (dlužnice je nemajetná a má toliko 3 věřitele) je však odvolací soud toho názoru, že ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat složení zálohy ve výši 25.000,-Kč. Je třeba vyjít z toho, že ze zálohy bude nutno hradit i odměnu správce, jež se v případě, že nebude dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Úvaha dlužnice, že by na náklady insolvenčního řízení postačovala záloha, resp. soudní poplatek ve výši 10.000,-Kč je tudíž neopodstatněná. Dlužno podotknout, že zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem, proto ust. § 138 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) o osvobození od soudních poplatků nelze na zálohu aplikovat ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. listopadu 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková