2 VSPH 2047/2017
MSPH 91 INS 4684/2011 č. i 2 VSPH 2047/2017 A-465

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedv JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a ]UDr. Petra Vaňouse ve věci dlužníka ČEPRO, a.s., sídlem Dělnická 215/12, Praha 7, zast. advokátem JUDr. _jaromírem Císařem, sídlem Hvězdová 1716/2b, Praha 4, zahájené na návrh JUDr. Vladimíra Bartoše, bytem Emy Destinové 1858/26, Ústí nad Labem, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 4684/2011 A-426 ze dne 6. října 201? takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ěj. MSPI I 91 INS 4684/2011-A-426 zedne6.říj'na2017 se potvrzuje.

Odůvodněnh

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSI- JH 91 INS 4684/2011 8-426 ze dne 6.10.2017 zamítl návrh ]UDr. Vladimíra Bartoše (dále jen navrhovatel) na nařízení předběžného opatření, jímž bv insolvenční soud ustanovil akciové společnosti ČEPRO (dále jen dlužník) předběžného správce a dlužníkovi bv zakázal nakládat s majetkem náležejícím do majetkově podstatv bez souhlasu předběžného správce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že návrh ze dne 25.10.2017 odůvodnil navrhovatel tím, že insolvenční soud není schopen relevantně zhodnotit dlužníkem předkládané listiny bez toho, aniž by byly posouzenv osobou ktomu povolanou. Dále poukazoval na to, že z účetních závěrek dlužníka založených ve Sbírce listin vyplývá, že si dlužník vzal v roce 2013 úvěr ve výši 1 miliardy Kč a měl kontokorentní a revolvingové úvěry ve výši 800 milionů Kč, přičemž není jasné, zda splatil své dluhy z let předešlých. Proto požadoval, aby soud zakázal dlužníkovi nakládat s majetkovou podstatou bez souhlasu předběžného správce. Soud zdůraznil, že navrhovatel neuvedl žádné konkrétní údaje o majetku dlužníka a neosvědčil, že by dlužník činil či do rozhodnutí o insolvenčním návrhu hodlal činit jakékoliv kroky měnící rozsah majetkové podstaty. Dovodil, že navrhovatel netvrdil žádné skutkové okolnosti, jež by odůvodňovaly ustanovení předběžného správce dlužníkovi, resp. uložení zákazu nakládat s majetkovou podstatou bez souhlasu předběžného správce, a proto návrh navrhovatele zamítl. Nad rámec uvedeného poukázal na to, že již usnesením ze dne 5.10.2017 (č.d. A 424) rozhodl na návrh dlužníka o tom, že od okamžiku, kdy nastaly účinkv spojené se zahájením insolvenčního řízení, není povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, svýjimkou zcizení a zadžení obchodního závodu, a to do vydání

::PUKIRCUVRHI" ; mori i au 1m :> 41184 / LU 11

2 VSPH 2047 / 2017 rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že je napadené usnesení nepřezkoumatelné a vnitřně rozporuplné. Poukazoval na to, že již s ohledem na rozsah majetkové podstaty dlužníka je na místě ustanovení předběžného správce, nebot: toliko on může relevantně zjistit majetek dlužníka, přezkoumat jeho účetnictví, evidenci apod. a předložit relevantní informace o jeho aktivitách a závazcích. Proto má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a návrh na nařízení předběžného opatření je opodstatněný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. $ 27 insolvenčního zákona může insolvenční soud za podmínek stanovených tímto zákonem ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného správce, jenž vykonává V ,.: : vl-.! : v v a pred rozhodnunm o upadku cinnosti stanovene v tomto zakone a ulozene mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento zákon vymezí.

Podle ust. Š 112 insolvenčního zákona ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v Š 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jesdiže vyhlásil moratorium nebo odůvodňujewli to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Podle ust. $ 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví li insolvenční zákon jinak nebo neníwli takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pokud jde o odlišnost úpravy při nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon ust. $ 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit. předběžného správce, a ust. Š 113 odst. 1, podle něhož je li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžněmu správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, včetně ust. $ 75 a násl.

Dlužno dodat, že nerozhodne li insolvenční soud jinak, je dlužník dle ust. Š 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Aplikace ust. Š 113 insolvenčního zákona proto přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou

_ ! u... LL-v lí! _U I plynoucí z ust. Š 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

V projednávaném případě uváděl navrhovatel jako důvod podání návrhu na nařízení předběžného opatření skutečnost, že je třeba nestranným způsobem zjistit majetek dlužníka a přezkoumat jeho účetnictví, a proto je třeba ustanovit dlužníkovi předběžného správce, jenž s odbornou péči a vědom si své odpovědnosti posoudí skutečnosti týkající se majetkově podstaty dlužníka, posoudí jím předložené listiny a na základě toho předloží soudu odborné stanovisko, jímž potvrdí či vyvrátí dlužníkem uváděné skutečnosti. S ohledem na účetní závěrky dlužníka zveřejněné ve Sbírce listin, z nichž plyne, že si dlužník vzal v roce 2013 úvěr ve výši 1 miliardy Kč, přičemž není jasné, zda splatil své předešlé dluhy, měl navrhovatel za to, že je třeba, aby soud omezil možnost dlužníka nakládat s majetkovou podstatou tak, že s ní bude moci nakládat toliko se souhlasem předběžného správce.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud v daném případě toho názoru, že navrhovatel nejen neosvědčil, ale ani netvrdil žádné skutkové okolnosti, jež by odůvodňovaly ustanovení předběžného správce, resp. omezení dispozice dlužníka s jeho majetkem nad rámec ust. Š 111 insolvenčního zákona.

Navrhovateli je třeba dát za pravdu v tom, že jedním z důvodů, pro něž lze ustanovit předběžného správce, je i rozsah majetkové podstaty, který je vhodné předem zjistit a zajistit. To však neplatí bez dalšího, ale vždy je třeba posoudit okolnosti konkrétního případu a na základě toho určit, zda jsou dány důvody pro ustanovení předběžného správce. Takové důvody však navrhovatel v daném případě neosvědčil a nebyly zjištěny ani msolvenčním soudem. Soudu prvního stupně, jenž za popsané situace, návrh navrhovatele zamítl, tak nelze vytknout žádné pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. Š 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení a r a r' dovolání přípustné. V Praze dne 1.3. prosince 2017

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu



Za správnost vyhotovení: _ T. Kuřáfrmnénrrá %