2 VSPH 2043/2015-A-50
KSPH 72 INS 21612/2014 2 VSPH 2043/2015-A-50

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Jungmannova 138, Uhlířské Janovice, zast. advokátem Mgr. Martinem Buřičem, sídlem Štěpánská 39, Praha 1, zahájené na návrh Komerční banky, a.s., sídlem Na Příkopě 33/969, Praha 1, IČO 45317054, zast. advokátem JUDr. Petrem Balcarem, sídlem Revoluční 15, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 21612/2014-A-32 ze dne 13. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 21612/2014-A-32 ze dne

13. srpna 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek Milana anonymizovano (dále jen dlužník), v bodech II. a IV. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Petra Konečného (dále jen správce), konstatoval, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod VI. výroku), věřitele vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách uplatní s poučením o následcích pro případ, že tak neučiní (bod VII. výroku), osoby, jež mají informace o majetku dlužníka, vyzval, aby je sdělily správci (bod VIII. výroku), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod IX. výroku), dlužníkovi uložil povinnosti v souvislosti s rozhodnutím o úpadku a prohlášením konkursu (bod X. výroku), správci uložil předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, zprávu o činnosti, soupis majetkové podstaty a splnit další povinnosti (body XI.-XIII. výroku), rozhodl o vyplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení správci (bod XIV. výroku) a Komerční bance, a.s. (dále jen navrhovatelka) uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval, že se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že za ním má pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 015050824003 uzavřené dne 11.1.2008, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 1.120.000,-Kč; dlužník se zavázal úvěr splatit nejpozději do 25.2.2020 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11.370,-Kč a zaplatit úroky ve výši 6,75% p.a., resp. 4,99% p.a. a 3,50% p.a., protože však nehradil splátky řádně a včas, navrhovatelka celou pohledávku ke dni 25.6.2014 zesplatnila. Ke dni 24.7.2014 činila pohledávka 791.667,36 Kč (739.815,81 Kč jistina, 36.693,20 Kč úroky, 9.448,35 Kč úroky z prodlení a 5.710,-Kč poplatky). Jako další věřitele označila navrhovatelka Tomáše Čejku a Stavební spořitelnu České spořitelny, a.s.

Dlužník k návrhu uvedl, že na jeho majetek byl v roce 1994 neoprávněně prohlášen (již ukončený) konkurs, a poukázal na to, že se v současné době soudí o náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Učinil přitom nesporným, že má vůči navrhovatelce závazek, jenž je popsán v insolvenčním návrhu; existenci pohledávek ostatních označených věřitelů však zpochybňoval.

Při posuzování důvodnosti návrhu vyšel soud prvého stupně po provedeném dokazování (přihláškami pohledávek a jejich přílohami) z toho, že: -navrhovatelka má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.157.836,98 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 11.1.2008, -Tomáš Čejka má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 7.820.000,-Kč vzniklou na základě smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené mezi dlužníkem a AndCorp2003, s.r.o. dne 20.12.2012, jež mu byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15.5.2014, -Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 333.255,10 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření (č.ú. 51-1015679751/8060), -JUDr. Petr Topinka má za dlužníkem pohledávku ve výši 34.788,-Kč z titulu smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 6.4.2014, přičemž všechny popsané pohledávky jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Dále soud konstatoval, že: -dlužník je zapsán jako vlastník nemovitostí uvedených na LV č. 10569 pro k.ú. Uhlířské Janovice, jež jsou zatíženy exekučními právy dle příkazů tří exekutorských úřadů,

-dle Administrativního registru ekonomických subjektů (ARES) není dlužník veden jako podnikatel, -dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), již mu insolvenční soud uložil.

S poukazem na to, že pohledávka navrhovatelky je mezi účastníky nesporná, pak soud-cituje příslušná ustanovení IZ-uzavřel, že byl osvědčen úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti; bylo totiž osvědčeno, že má více věřitelů, vůči nimž má závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, neboť jednak není možné dosáhnout uspokojení některého z nich exekucí, jednak dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona. Dle ust. § 136 IZ proto rozhodl o úpadku dlužníka a dle ust. § 148 IZ spojil s tímto rozhodnutím rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek, když vyšel z toho, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem, v zákonné lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení a jeho úpadek nemůže být řešen reorganizací. Dle ust. § 314 odst. rozhodl též o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jež dle obsahu směřovalo toliko proti bodům I. a II. výroku, a navrhl, aby je odvolací soud v napadeném rozsahu zrušil. Potvrdil přitom, že existenci pohledávky navrhovatelky nepopírá, avšak pohledávky dalších věřitelů zpochybňoval. Argumentoval zejména tím, že: 1) smlouva, jež je titulem pohledávky Tomáše Čejky, je neplatná, neboť ji uzavřel za nápadně nevýhodných podmínek v tísni, jež byla způsobena jeho finanční situací v souvislosti s důsledky konkursního řízení vedeného neoprávněně na jeho majetek Městským soudem v Praze, -sjednané úroky ve výši 24,5 % p.a. (45.000,-Kč měsíčně, tj. 540.000,-Kč ročně) jsou v hrubém nepoměru k plnění poskytnutému věřitelem, -nebylo prokázáno, že se finanční prostředky dostaly do dispozice dlužníka, resp. obchodní společnosti TOMI, s.r.o., -věřitel neuvádí výši smluvní pokuty, již uplatňuje, a není rovněž jasné, zda se skutečně jedná o úroky z prodlení, či o úroky vyplývající ze sjednané úrokové sazby, 2) pohledávku České spořitelny, a.s. (měl zřejmě na mysli Stavební spořitelny České spořitelny, a.s.) v celkové výši 333.255,10 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření č.ú. 51-1015679751/8060 neuznává, nemá o ní žádné informace a domnívá se, že její existence nebyla osvědčena ani prokázána, 3) u pohledávky JUDr. Petra Topinky ve výši 34.788,-Kč ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 6.4.2014 mu není známo, jaký rozsah služeb byl věřitelem poskytnut, a neví tedy, za co konkrétně byla částka účtována. Tyto pohledávky měl proto za neosvědčené.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a poté, co věc projednal dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti navrhovatelky i dlužníka, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Soudu prvého stupně je především třeba vytknout, že odůvodnění napadeného usnesení neodpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 ve spojení s ust. § 169 odst. 4 o.s.ř., dle nichž je soud v odůvodnění usnesení povinen mimo jiné stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotit podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí věc po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je přitom třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Soud prvého stupně v rozporu s uvedeným ohledně osvědčení pohledávek dalších věřitelů toliko bez dalšího konstatoval, že ze sdělení a přihlášek bylo konkrétně osvědčeno , že dlužník má vůči věřitelům závazky (specifikované osobou věřitele, titulem a výší), aniž však z provedených důkazů vyvodil jakékoliv konkrétní závěry ohledně skutkových okolností jejich vzniku a splatnosti; z takto neúplně zjištěného skutkového stavu pak (logicky) nemohl ani dovodit (jak přesto učinil), že jsou pohledávky věřitelů osvědčené, splatné a že je dlužník s jejich plněním v prodlení více než 3 měsíce po splatnosti.

Poté, co odvolací soud v potřebném rozsahu doplnil dokazování, po stránce skutkové zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 1.9.2015 přihlásila ESSOX, s.r.o. vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 111.686,02 Kč splatnou od 1.3.2014 přiznanou jí (a prokázanou) elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Kutné Hoře č.j. EPR 135241/2014-5 ze dne 11.6.2014, jenž nabyl právní moci dne 3.7.2014; -přihláškou pohledávky ze dne 8.9.2015 přihlásil Finanční úřad pro Středočeský kraj pohledávku za dlužníkem ve výši 2.152,-Kč z titulu daně z nemovitosti splatnou v části 1.076,-Kč od 2.6.2014 a vykonatelnou (a prokázanou) na základě rozhodnutí Finančního úřadu ze dne 13.5.2014 a výkazu nedoplatků ze dne 7.9.2015; -přihláškou pohledávky ze dne 9.10.2015 přihlásil Jiří Douda vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 285.063,55 Kč splatnou od 1.1.2015 přiznanou mu (a prokázanou) usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře o schválení smíru č.j. 9 C 98/2014-26 ze dne 1.7.2014, jež nabylo právní moci dne 5.8.2014.

Přihláškou pohledávky ze dne 7.9.2015 a jejím doplněním ze dne 12.10.2015 přihlásila Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. (dále jen Věřitelka) pohledávky za dlužníkem ve výši 373.015,39 Kč, resp. 21.308,10 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 51-1015679751/8060 ze dne 10.6.2008 (dále jen Smlouva). V notářském zápisu NZ 617/2013 ze dne 28.6.2013 a jeho pokračování pod zn. NZ 628/2013 ze dne 28.6.2013 dlužník potvrdil uzavření Smlouvy s Věřitelkou i poskytnutí plnění, uznal, že ke dni 27.6.2013 dlužil Věřitelce 297.218,49 Kč, a zavázal se dlužnou částku uhradit měsíčními splátkami ve výši 4.323,-Kč. V rámci notářského zápisu rovněž uzavřel s Věřitelkou dohodu o svolení k jeho vykonatelnosti. Exekučními příkazy č.j. 085 EX 2360/14-17, 085 EX 2360/14-19 a 085 EX 2360/14-21 ze dne 28.2.2014 a příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 085 EX 2360/14-48 ze dne 30.4.2014, jenž nabyl právní moci dne 16.5.2014, přitom Věřitelka prokázala, že k vymožení její pohledávky splatné dne 31.12.2013 bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na tam označených nemovitostech dlužníka i na jeho spoluvlastnických podílech na nemovitostech a v rámci příkazu k úhradě nákladů exekuce byly určeny i její náklady (coby oprávněné) ve výši 12.172,60 Kč.

Ze seznamu přihlášených pohledávek se podává, že suma pohledávek přihlášených za dlužníkem činí 10.349.422,73 Kč, přičemž v rozsahu 2.566.010,62 Kč jde o pohledávky vykonatelné.

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 21.10.2015 (dlužník seznam majetku nepředložil) vyplývá, že celková hodnota dlužníkova majetku (dle ocenění správcem) činí 2.514.936,-Kč, z čehož 2.504.000,-Kč tvoří cena nemovitostí a spoluvlastnických podílů na nich.

Na základě uvedeného dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky-jejíž pohledávka ve výši 791.667,36 Kč (dle vyčíslení ke dni podání návrhu) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 11.1.2008 (soudem prvého stupně uvedená výše pohledávky 1.157.836,98 Kč v sobě zahrnuje i další přihlášenou pohledávku, jež však nebyla tvrzena v insolvenčním návrhu) je splatná od 25.6.2014-jsou též ESSOX, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou splatnou 1.3.2014, Finanční úřad pro Středočeský kraj s vykonatelnou pohledávkou splatnou v části 1.076,-Kč od 2.6.2014, Jiří Douda s vykonatelnou pohledávkou splatnou od 1.1.2015 a Věřitelka s vykonatelnou pohledávkou splatnou dne 31.12.2013. Existenci závazků vůči navrhovatelce ani těmto věřitelům přitom dlužník nezpochybnil a nevyvrátil ani domněnku, že nebyl (není) schopen je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Fikce jeho neschopnosti plnit splatné závazky přitom (jak správně dovodil soud prvého stupně) vyplývá i z toho, že-ač řádně vyzván (viz č.d. A-8)-nepředložil seznamy svého majetku a závazků. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků k úhradě všech svých závazků, netvrdil, hodnota jeho majetku (cca 2.500.000,-Kč) pak nenasvědčuje tomu, že by byl schopen z něj pohledávky všech věřitelů (z nichž pouze vykonatelné činí 2.566.010,62 Kč) bez obtíží uspokojit.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné uvést, že Věřitelka ve smyslu ust. § 323 obchodního zákoníku předložením uznání dluhu ze strany dlužníka (v notářském zápisu) osvědčila (vyvratitelnou) domněnku, že závazek dlužníka vůči ní v době uznání v uznaném rozsahu trval. Důkazní břemeno k prokázání opaku přitom dle ust. § 133 o.s.ř. tížilo dlužníka; ten však s pouhým vágním tvrzením, že pohledávku Věřitelky neuznává, nemá o ní žádné informace a domnívá se, že její existence nebyla osvědčena, nemohl uspět.

Námitkami směřujícími proti pohledávkám dalších označených věřitelů se již odvolací soud nezabýval, neboť k osvědčení dlužníkova úpadku jich nebylo třeba.

Toliko pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že posouzení vykonatelných pohledávek výše označených věřitelů odpovídá závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1248/99 ze dne 29.8.2001, uveřejněném pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl vysloven závěr, že doloží-li věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (zde přihlášený věřitel) splatnou pohledávku za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže konkursní (insolvenční) soud při rozhodování o (insolvenčním) návrhu otázku vzniku této pohledávky znovu posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou.

Směřovalo-li odvolání dlužníka též proti výroku o prohlášení konkursu na jeho majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byl soudem prvého stupně o této možnosti poučen-návrh na oddlužení nepodal. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, dlužník nenabídl, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 27. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová