2 VSPH 204/2015-A-10
KSLB 87 INS 288/2015 2 VSPH 204/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Jeronýmova 3290/21, Jablonec nad Nisou, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 288/2015-A-5 ze dne 9. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 288/2015-A-5 ze dne 9. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Dagmar anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu tvrdila, že je v platební neschopnosti, neboť při pluralitě věřitelů není schopna plnit své závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž zdůraznil, že ve výčtu svých věřitelů označila toliko GE Money Bank, a.s. s pohledávkou splatnou ke dni 23.9.2014, Českou spořitelnu, a.s. s pohledávkou splatnou ke dni 23.4.2019 a PROFI CREDIT Czech, a.s. s pohledávkou splatnou ke dni 31.12.2017; z toho dovodil, že nesplnila povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek, neboť z jejích tvrzení vyplývá, že má pouze jediného věřitele s pohledávkami, jež jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dospěl proto k závěru, že návrh vykazuje zásadní nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud přehodnotil . Namítala, že z důvodu zesplatnění dvou závazků vůči GE Money Bank, a.s. ke dni 23.9.2014, jež by měla okamžitě zaplatit a zároveň splácet ostatní závazky, nemá téměř žádné peněžní prostředky, přičemž peníze potřebuje i na základní potřeby, provoz domácnosti a léky; splátky závazků proto musela zcela zastavit .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužnice podala dne 8.1.2015 insolvenční návrh, jímž se domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu přitom vyplývá, že má závazky vůči třem věřitelům v celkové výši 565.982,75,-Kč, přičemž dva závazky vůči GE Money Bank, a.s. byly zesplatněny ke dni 23.9.2014, zatímco splatnost závazků vůči České spořitelně, a.s. a PROFI CREDIT Czech, a.s. nastane až dne 23.4.2019, resp. 31.12.2017. Dlužnice sice v návrhu tvrdila, že byla nucena splátky těchto peněžitých závazků zcela zastavit, neboť jí nezbývalo ani na základní potřeby , avšak neuvedla nic o konkrétních datech splatnosti jednotlivých nesplacených splátek, o jejich frekvenci ani o jejich výši; z takto vágních tvrzení přitom nelze dovodit, zda je s placením těchto (nijak blíže nespecifikovaných) splátek v prodlení po zákonem požadovanou dobu delší než 30 dnů, popř. 3 měsíců. Tyto skutečnosti přitom nelze dovodit ani z připojeného seznamu závazků.

Dlužnice tak v insolvenčním návrhu tvrdila existenci toliko jediného věřitele, jenž má vůči ní peněžitou pohledávku, jež je více než 30 dní po lhůtě splatnosti, a taková skutková tvrzení vskutku nemohou (bez bližších údajů o pohledávkách dalších věřitelů) vést k závěru, že jí hrozí úpadek (ve smyslu ust. § 3 odst. 4 IZ), ani k závěru, že se již v úpadku nachází (ve smyslu ust. § 3 odst. 1 nebo odst. 3 IZ).

Za této situace dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro tento případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud prvého stupně nepochybil, když dlužnici neurčil lhůtu k jeho doplnění a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 28. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná