2 VSPH 2033/2017-A-127
č. j. KSHK 40 INS 11725 /2015 2 VSPH 2033/2017-A-127

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Petra Vaňouse a Mgr. Martina Lišky vinsolvenční věci dlužníka: Bellamy Consulting, s. r. 0., sídlem Křenova 438/11, 162 00 Praha 6 identifikační číslo osoby 15032043, 0 insolvenčním návrhu věřitele: MW Červený Kostelec spol.s 1'. O., sídlem ul. 17. listopadu 220, 549 41 Červený Kostelec, identifikační číslo osoby 49812068, zastoupeného advokátem Mgr. Liborem Zbořilem, sídlem V jámě 699/1, 110 00 Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j KSHK 40 INS 11725/2015 A 112 ze dne 11. září 2017 takto:

I. Usneseni Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 40 INS 11725/2015-A-112 ze dne 11. září 2017 se potvrzuje.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenční soud ) usnesením označeným shora zamítl insolvenční návrh, jímž se MW Červený Kostelec spol.s r 0 (dále jen navrhovatel ) domáhal zjištění úpadku Bellamy Consulting, s.r.o. (dále jen dlužník ), a rozhodl, že žádny z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Šlo o vpořadí třetí rozhodnutí insolvenčního soudu, když předchozí zamítavé usnesení ze dne 14. 5. 2015 (č. d. A 4) a předchozí vyhovující usnesení ze dne 6. 6. 2016 (č. d. A-39) zrušil Vrchní soud vPraze usneseními ze dne 10. 8. 2015 (č. d. Aw12) a 29. 11. 2016 (č. d. A 47) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

2. Insolvenční soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu zejména tak, že: dne 28. 9. 1993 uzavřel navrhovatel s dlužníkem smlouvu o pronájmu nemovitostí (dále jen Smlouva A ) na dobu 50 let, v níž se dlužník zavázal platit nájemné ve výši sjednané vždy kposlednímu měsíci vroce s tím,že jeho výše bude stanovena vzávislosti na rozsahu dlužníkem provedených oprav a investic do pronaj jatých nemovitostí za předchozí rok; výše nájemného byla do roku 2004 určována smluvními dodatky, od roku 2004 fakturami; dodatkem ze dne 27. 9. 2007 bylo stanoveno roční nájemné ve výši 3 000 000 Kč + daň

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

Z VSPH 2033/2017 z přidané hodnoty; Smlouva A byla vypovězena dne 30. 10. 2013, zanikla ke dni 31. 1. 2014, ale k předání předmětu nájmu došlo až 24. 6. 2014,

dne 29. 10. 2004 uzavřel navrhovatel s dlužníkem smlouvu o pronájmu movitých věcí (dále jen Smlouva B ), jejímž předmětem byl pronájem souboru věcí za sjednané roční nájemné ve výši 432 168,67 Kč bez daně z přidané hodnoty,

dne 1. 1. 2005 uzavřel navrhovatel s dlužníkem smlouvu o pronájmu souboru movitých věcí (dále jen Smlouva (Z ), jejímž předmětem byl pronájem souboru přípravků a strojového vybavení uvedených ve znaleckém posudku č. 0061 / 002 / 2005 vypracovaném znalcem Tomášem Králíčkem, za sjednané roční nájemné ve výši 1 227 638 Kč bez daně z přidané hodnoty a od 1. 9. 2009 ve výši 441 780 Kč bez daně z přidané hodnoty,

-dne 20. 5. 2005 uzavřel navrhovatel s dlužníkem dohodu o podnikatelské výpomoci (dále jen Smlouva D ), jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 1 100 000 Kč na dobu jednoho roku, kterou se dlužník zavázal vrátit se sjednaným úrokem,

-navrhovatel vyčíslil celkovou výši pohledávky za dlužníkem na 21 410 121,50 Kč.

3. Dlužník označil insolvenční návrh za šikanózní, údaje uvedené v něm uvedené za fabulované a nevěrohodné. Tvrdil, že nemá závazek po lhůtě splatnosti vůči navrhovateli, a naopak má vůči němu pohledávku z titulu investic v jeho nemovitostech. K jednotlivým pohledávkám mimo jiné uvedl, že:

-Smlouva A je neplatná, nebot) neobsahuje souhlas národního výboru podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a pronájmu nebytových prostor (dále jen zákon č. 116/1990 Sb. ), -ze smluv B a C není zřejmé, co má být jejich předmětem, když byly uzavřeny 29. 10. 2004, resp. 1. 1. 2005, resp. v roce 2004, zaMco znalecký posudek, na který navrhovatel, co do určení předmětu pronájmu, odkazuje je datován 3. 3. 2005,

-je navrhovatel předtím nevymáhal,

-jsou promlčené.

4. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že: Smlouva A je absolutně neplatná podle 5 3 odst. 2 zákona č. 116/ 1990 Sb., nebot předmětem pronájmu jsou místnosti určené k provozování obchodu a služeb, jež bylo vrozhodné době možné pronajímat jen po předchozím souhlasu národního výboru, který navrhovatel nedoložil, a nedoložil ani, že by žádost o souhlas byla národnímu výboru podána (neosvědčil, že nastala fikce udělení souhlasu); navrhovateli tak nevznikl nárok na zaplacení nájemného, mohlo by se sice jednat o bezdůvodné obohacení, zjištění jeho výše by však vyžadovalo náročné dokazování, včetně zadání znaleckého posudku; dále by bylo nutno zjišťovat, jakou částku dlužník vynaložil na modernizaci pronajatých nemovitostí, což by opět vyžadovalo náročné dokazování, včetně výslechů svědků a zadání znaleckého posudku; takové dokazování se ale vymyká účelu insolvenčního řízení, Smlouva C, která byla uzavřena dne 1. 1. 2005, je absolutně neplatná, nebot) vní nebyl specifikován její předmět, když potud je odkazováno na znalecký posudek, který ale nemohl být přílohou smlouvy, nebot, byl vypracován až ke dni 17. 3. 2005, pohledávka ze Smlouvy D, jež se stala splatnou v květnu 2006, je promlčena.

5. jelikož ke zjištění právního důvodu a výši pohledávek navrhovatele ze Smlouvy A a Smlouvy C by bylo třeba rozsáhlého dokazování, čímž by insolvenční řízení nahrazovalo sporné řízení, a jelikož pohledávka ze Smlouvy D je promlčena, insolvenční soud insolvenční návrh zamítl.

6. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, v němž především namítal, že: Smlouva A byla platně uzavřena, smluvní strany podle ní po celou dobu jednaly a plnily, a to až do okamžiku než dlužník přestal platit sjednané nájemné; v daném případě nebylo

Shodu s prvopisem potvrzujejana Vlasáková.

I! \:-..I- w v . v zapotřebí získat předmětný souhlas národního výboru k uzavření smlouvy, jelikož předmět nájmu nesloužil k provozování obchodu nebo služeb, ale k výrobní činnosti; zjišťování výše případného bezdůvodného obohacení by nevyžadovalo složité a rozsáhlé dokazování, když tato výše by odpovídala ujednané (smluvní) výši nájemného mezi dlužníkem a navrhovatelem, pokud dlužník namítal investice do předmětu nájmu, nijak je nedoložil,

- pokud smluvní strany odkázaly na přílohu Smlouvy C, která specifikovala předmět nájmu, musela jím být tato příloha, tj. znalecký posudek, známá a k dispozici; pouze z pozdější datace znaleckého posudku č. 0061 / 002 / 2005 nelze dovodit neplatnost smlouvy C,

pokud insolvenční soud měl pochybnosti o výši a právním důvodu pohledávek navrhovatele, byl povinen aplikovat vyšetřovací zásadu a provést i jiné důkazy potřebné k jejich osvědčení a též k osvědčení dlužníkova úpadku.

7. Vrchní soud v Praze poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 11. 1. 2018 (č. d. A 124), podle Š 212 a Š 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

8. Z ustanovení Š 143 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) plyne, že insolvenční soud zamítne insolvenční návrh, nejsou li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, tak insolvenční soud rozhodne tehdy, pokud insolvenční navrhovatel nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

9. Z ustálené judikatury vyjádřené například již pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sen. zn. ijn 19/ 98 ze dne 17. 6. 1998, uveřejněného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjisti li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil.

10. Nejvyšší soud vusnesení sen. zn. 29 NSČR 30/2009 ze dne 29. 4. 2010, uveřejněném pod číslem 14/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 14/2011 ), vysvětlil, že důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je tedy v řízení před soudem prvního stupně i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že by provedením věcně (okruhem sporných skutečnosn) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Tamtéž dodal, že s přihlédnutím k tomu, že Š 141 odst. 2 insolvenčního zákona zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem, jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Je proto věcí insolvenčního navrhovatele, aby před podáním insolvenčního návrhu zvážil, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností nahrazoval v insolvenčním řízení nalézací řízení o pohledávce před

Shodu s prvopisem potvrzuje ] ana Vlasáková. orgánem k tomu povolaným, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení.

11. Při posuzování důvodnosti odvolání učinil odvolací soud tyto skutkové a právní závěry:

12. K pohledávce z titulu nájemného dle Smlouvy A:

[1] Podle $ 3 odst. 2 věty druhé a třetí zákona č. 116/ 1990 Sb. v rozhodném znění místnosti určené k provozování obchodu a služeb lze pronajmout jen s předchozím souhlasem národního výboru. Pokud národní výbor do 15 dnů po obdržení žádosti o věci nerozhodne, má se za to, že souhlas byl udělen. Podle Š 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb. byla-li smlouva uzavřena bez souhlasu národního výboru podle odstavce 2 nebo neobsahuje náležitosti podle odstavce 3, je neplatná.

[2] Smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. 12. 1999 v rozporu s S 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/ 1990 Sb. bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná. Srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, ze dne 20. 1. 2004, uveřejněný pod číslem 7 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[3] Byly li v budově místnosti určené k provozování obchodu či služeb, musel být dán předchozí souhlas městského (obecního) úřadu podle $ 3 odst. 2 zákona č. 116/ 1990 Sb. i v případě, že budova byla pronajata jako celek. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1548/97 ze dne 21. 10. 1999, uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[4] Ze Smlouvy A zjistil, že bylo sjednáno, že dlužník bude předmět nájmu užívat ke své podnikatelské činnosti.

[5] Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vedeného Městským soudem vPraze v oddíle C, vložce 257555, zjistil, že ke dni podpisu Smlouvy A byla v něm jako předmět činnosti a podnikání dlužníka zapsána kromě kovovýroby, montáže a kompletace výrobků též odbytová, zásobovací a nákupní činnost, a zahraničně obchodní činnost.

[6] Z veřejné části Živnostenského rejstříku zjistil, že dlužník měl kromě kovovýroby včetně montáže a kompletace výrobků živnostenská oprávnění na předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to též pro obor činnosti velkoobchod a maloobchod, a dále koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej včetně zahraniční obchodní činnosti.

[7] Obsah Smlouvy A tudíž bez dalšího neprokazuje, že předmětem nájmu byli pouze místnosti určené kvýrobní činnosti, k prokázání tohoto tvrzení navrhl navrhovatel provést důkaz výslechem svého jednatele Petra Merczaka.

[8] Sporné skutečnosti týkající se této pohledávky tak nebylo možné osvědčit pouze listinami a výslechem jednatele navrhovatele by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce.

13. K. pohledávce z titulu nájemného dle Smlouvy B:

[1] Navrhovatel k doložení pohledávky nepředložil Smlouvu B, ale pouze faktury, jimiž bylo nájemné účtováno, a znalecký posudek č. 0048/ 014/ 04 vypracovaný znalcem Tomášem Králíčkem, jež měl být přílohou Smlouvy B.

[2] Faktury bez dalšího neprokazují existenci Smlouvy B, k prokázání tohoto tvrzení navrhlnavrhovatel provést důkaz výslechem svého jednatele Petra Merczaka.

[3] Sporné skutečnosti týkající se této pohledávky tak nebylo možné osvědčit pouze listinamía výslechem jednatele navrhovatele by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce.

14. K pohledávce z titulu nájemného dle Smlouvy C:

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

rvw v v _ . __.-. .. .



[1] Smlouva C je absolutně neplatná, nebot, vní nebyl specifikován předmět nájmu, když znalecký posudek, na nějž odkazovala, v době uzavření Smlouvy C neexistoval. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 59/2003 ze 31. 5. 2007.

[2] Navrhovatel existenci pohledávky nedoložil.

15. K (eventuálním) pohledávkám z titulu bezdůvodného obohacení dle Smluv A až C:

[1] Sporné skutečnosti týkající se těchto pohledávek, tedy zda došlo předání nemovitých a movitých věcí dlužníku (zda je dlužník užíval), jakou částku dlužník na nájemném (dle neplatných smluv) navrhovateli uhradil, nebylo možné osvědčit pouze listinami, ale znaleckými posudky, výslechy svědků, čímž by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takových pohledávkách.

[2] Odvolací argumentace, podle níž výše nájemného odpovídající bezdůvodnému obohacení by odpovídala ujednané (smluvní) výši nájemného mezi dlužníkem a navrhovatelem neobstojí, neboť:

pro smlouvu o nájmu nebytových prostor je esenciální závazek jednoho subjektu (pronajímatele) přenechat určitý nebytový prostor druhému (nájemci), a závazek druhého poskytnout prvnímu za to úplatu (nájemné); jestliže si smluvní strany podle takové smlouvy vzájemně plnily, ačkoli smlouva je posléze posouzena jakožto právní úkon absolutně neplatný (Š 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), a jestliže podle Š 457 občanského zákoníku je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal, pak to logicky znamená, že nájemce je povinen vydat majetkový prospěch, který získal užíváním nebytových prostor, a pronajímatel prospěch, nabytý zaplacením nájemného [případně-podle obsahu smlouvy iprospěch další (např. investice, jako vposuzované věci)]. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1270/99 ze dne 26. 4. 2001, uveřejněný pod číslem 13/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

-jestliže je (jako v posuzované věci) výše úplaty závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud zkoumat konkrétní okolnosti případu a přihlédnout k účelu, jemuž věc zpravidla slouží, a k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jakou úplatu by za takové užívání věci byl nucen za běžných okolností platit. Srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2578/98 ze dne 15. 6. 1999, uveřejněný pod číslem 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

při zvažování způsobu, jenž by nejlépe postihoval hodnotu na základě neplatné smlouvy nabytého nepeněžitého prospěchu, je určující kritérium ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného srovnatelného plnění vynaložit. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5755/2015 ze dne 6. 9. 2016.

16. K pohledávce dle Smlouvy D: Pohledávka je vskutku promlčena, když první insolvenční návrh vůči dlužníku doručil navrhovatel insolvenčnímu soudu dne 27. 7. 2014 (řízení bylo vedeno pod sp. zn. KSHK 40 INS 20643/2014 a skončilo usnesením o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady dne 26. 8. 2014), a aktuální insolvenční návrh dne 5. 5. 2015, přičemž čtyřletá promlčecí doba, jež začala běžet dnem následujícím po dni, kdy měla být peněžní částka navrhovateli vrácena, uplynula dne 21. 5. 2010.

17. K aplikaci vyšetřovací zásady: Insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Proto i pro ně platí závěr, jenž Nejvyšší soud zformuloval (v bodě XIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, ijn 19/ 98, uveřejněného pod číslem 52/ 1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) již při charakteristice

Shodu s prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková.

2 VSPH 2033 / 2017 konkursního řízení a který lze převzít v tom znění, že ani s přihlédnutím k procesnímu rámci vytýčenému výše označenými ustanoveními insolvenčního zákona a ani s vědomím faktu, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele se při zjišťování dlužníkova úpadku uplatňuje zásada vyšetřovací, není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje. Srov. opět R 14/2011.

18. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným, postupoval proto dle Š 219 o. s. ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle Š 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení:

Pron' bodu I. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má lí být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššírnu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Proti bodu II. výroku není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

Praha 11. ledna 2018

Mgr. Tomáš Braun v. r. předseda senátu





Shodu s prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková. fi

//