2 VSPH 2031/2015-A-27
KSPH 62 INS 17330/2015 2 VSPH 2031/2015-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Kamila Hovorky, bytem Hlízov 164, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 17330/2015-A-18 ze dne 23. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 17330/2015-A-18 ze dne 23. září 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 62 INS 17330/2015-A-18 ze dne 23. 9. 2015 uložil Kamilu Hovorkovi (dále jen dlužník), jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 1. 7. 2015 bylo na návrh, jímž se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, zahájeno insolvenční řízení. Dlužník není v zaměstnaneckém či obdobném poměru, ale je osobou samostatně výdělečně činnou, dle předloženého daňového přiznání činil v roce 2014 jeho čistý měsíční příjem 7.768,-Kč a dle ničím nepodloženého tvrzení by měl v budoucnu činit 40.000,-Kč měsíčně. Z toho, že objem nezajištěných závazků dlužníka dosahuje výše 480.522,-Kč, a s přihlédnutím k tomu, že dlužník má 2 vyživovací povinnosti a soudem mu bylo stanoveno výživné ve výši 2.500,-Kč a 3.000,-Kč, dovodil soud prvního stupně, že by po úhradě pohledávek za podstatou (výživného a nároků insolvenčního správce) nepřipadlo z příjmů dlužníka na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nic. Již tento důvod jej vedl k závěru, že dlužník nesplňuje zákonem vymezené podmínky oddlužení, a jeho úpadek bude proto třeba řešit konkursem. Navíc soud z insolvenčního návrhu a předložených seznamů majetku a závazků dovodil, že některé ze závazků dlužníka pocházejí z jeho podnikání. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a vzhledem k tomu, že výše dluhů a majetek dlužníka neskýtají záruku, že náklady insolvenčního řízení budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení jeho majetku, považoval soud za nutné uložit dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání, jež dodatečně doplnil, soudu prvního stupně vytkl, že nepostupoval dle předpisu , úmyslně mu brání v povolení oddlužení a znemožňuje mu splácení jeho dluhů. K doložení svých příjmů předložil 4 faktury, jimiž KURTECHNOLOGY, a.s. a Stanislavu Čížkovi fakturoval v roce 2014 montážní práce. V průběhu odvolacího řízení předložil dne 26. 2. 2016 pracovní smlouvu na dobu určitou do 30. 6. 2016, již dne 4. 12. 2015 uzavřel s CHOCOLAND, a.s., podle níž měl dne 7. 12. 2015 nastoupit do práce jako seřizovač a údržbář, mzdový výměr ze dne 31. 12. 2015 a výplatní pásky, z nichž plyne, že jeho čistá mzda za prosinec 2015 činila 5.149,-Kč a za leden 2016 činila 15.005,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník podáním ze dne 29. 6. 2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu a k němu připojených listinách tvrdil, že vůči 9 věřitelům má 12 splatných závazků v celkové výši 480.522,-Kč, jež jsou nezajištěné a nemají původ v jeho podnikání. Požadoval, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře s tím, že jeho majetek tvoří pouze mobilní telefon v pořizovací ceně 6.899,-Kč a věci osobní potřeby a jeho příjem činí 40.000,-Kč měsíčně. Dlužno přitom poznamenat, že tvrzený příjem nedoložil. Co se týče počtu vyživovaných osob, v bodě 13 návrhu vyznačil, že se jedná o 3 osoby, v čestném prohlášení, jež k němu připojil, však uvedl, že má vyživovací povinnost ke 2 nezletilým dětem: dle rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře č.j. P 61/2008-231, 3 P a Nc 223/2013 ze dne 16. 10. 2013 se jedná o nezletilé syny Filipa a Vítka, jimž je dlužník dle rozhodnutí soudu povinen platit výživné ve výši 3.000,-Kč a 2.500,-Kč. Jak již uvedeno shora, dne 26. 2. 2016 dlužník doložil, že jeho čistý příjem z pracovního poměru u CHOCOLAND, a.s. činil za prosinec 2015 částku 5.149,-Kč a za leden 2016 částku 15.005,-Kč.

Přestože dle názoru odvolacího soudu nelze z návrhu a listin k němu připojených jednoznačně dovodit, že některé z pohledávek věřitelů mají původ v podnikání dlužníka (a dlužno poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení neupřesnil, o které pohledávky se podle jeho názoru jedná), ztotožnil se s ním v tom, že oddlužení dlužníka je vyloučeno proto, že nesplňuje požadavek vymezený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, totiž že hodnota plnění, jehož by se při oddlužení dostalo nezajištěným věřitelům, nebude nižší než 30% hodnoty jejich pohledávek. Vzhledem k téměř úplné absenci majetku dlužníka nepřichází oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vůbec v úvahu, a co se týče oddlužení plněním splátkového kalendáře, nepostačoval by na splnění shora zmíněné podmínky ani dlužníkem doložený čistý měsíční příjem ve výši 15.005,-Kč. I když odvolací soud odhlédl od toho, že dlužník uzavřel pracovní smlouvu pouze na dobu určitou, ani za předpokladu, že by jeho pracovní poměr u CHOCOLAND, a.s. trval po celou dobu oddlužení, nedostalo by se nezajištěným věřitelům žádného plnění: z příjmu dlužníka ve výši 15.005,-Kč by totiž na oddlužení bylo lze použít pouze částku 3.824,-Kč, jež by nepostačovala ani na uspokojení pohledávek na výživném ve výši 5.500,-Kč a na nárocích insolvenčního správce ve výši 1.089,-Kč měsíčně, jež se dle ust. § 168 odst. 2 písm. a) a § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona uspokojují přednostně.

Stejně jako soud prvního stupně je za této situace i odvolací soud toho názoru, že jinak než složením zálohy nelze prostředky potřebné na krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit, a s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, považoval za přiměřenou výši zálohy určené soudem prvního stupně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík