2 VSPH 2029/2016-A-16
KSUL 43 INS 14670/2016 2 VSPH 2029/2016-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka AT Service Group, s.r.o., sídlem Pekařská 811/13, Ústí nad Labem- Krásné Březno, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 14670/2016-A-9 ze dne 9. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 14670/2016-A-9 ze dne 9. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 43 INS 14670/2016-A-9 ze dne 9.8.2016 uložil AT Service Group, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužníka, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, bylo dne 20.8.2016 zahájeno insolvenční řízení. Z insolvenčního návrhu a seznamů, jež k němu dlužník připojil, vyplývá, že majetek dlužníka tvoří pouze částka -784,87 Kč na bankovním účtu a pohledávka z obchodního styku ve výši 15.000,-Kč, a nelze proto očekávat, že by z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty bylo možné pokrýt náklady insolvenčního řízení, jež budou spočívat přinejmenším v odměně a hotových výdajích insolvenčního správce. Z těchto důvodů uložil soud dlužníkovi, aby zaplatil zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží. V odvolání, jež za něj podala jednatelka Kateřina Dušková, argumentoval tím, že on ani jeho jednatelka nemají k dispozici finanční prostředky potřebné na úhradu soudem určené zálohy. Soudu vytýkal, že nevzal v úvahu skutečnost, že se jmenovaná stala statutárním orgánem v roce 2013, kdy ji o to požádal její otec, jenž dosud obchodní společnost vedl, a její isir.justi ce.cz

úloha se omezila na to, že podepsala smlouvu o koupi areálu nezbytného k provozu dlužníka v souvislosti s hypotečním úvěrem, jenž mu byl za tím účelem poskytnut, a dvě smlouvy o přjetí zaměstnanců, když dlužník žádal Úřad práce o poskytnutí dotace na jejich mzdu. O dalším chodu dlužníka a finančních tranzakcích, jež za něj činil její otec, nic nevěděla, z provozování dlužníka neměla žádný prospěch a o tom, že ho její otec přivedl do dluhů, se dozvěděla až v prosinci 2015, kdy se svojí současnou partnerkou a dcerou uprchl z České republiky. Dodatečně se dozvěděla, že byl dopaden ve Skotsku, kde byl vzat do vazby. Jednatelka je matkou 3 nezletilých dětí, v současnosti tvoří její příjem pouze rodičovský příspěvek, jiný příjem nemá a zálohu není schopna zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 17.6.2016 (soudu prvního stupně byl doručen až dne 20.8.2016) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu a předložených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 14 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 622.265,-Kč, přičemž jeho majetek tvoří pohledávka na nájemném ve výši 15.000,-Kč a 3 starší osobní automobily, přičemž jeden (Ford Tranzit) byl odcizen, druhý (Citroen Berlingo) údajně prodán Milanu Ištokovi a třetí (Rover 400) je připraven na ekologickou likvidaci; na účtu u GE Money Bank, a.s. je vykázán záporný zůstatek-784,87 Kč.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem a že dlužník nemá žádný zpeněžitelný majetek, nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k výši nároků insolvenčního správce v konkursu, jež bude třeba v insolvenčním řízení uhradit. Na adresu jednatelky dlužno poznamenat, že jde toliko k její tíži, že funkci statutárního orgánu dlužníka nevykonávala řádně, jak byla povinna dle ust. § 133 a násl. obchodního zákoníku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková