2 VSPH 2026/2013-A-15
KSUL 69 INS 24161/2013 2 VSPH 2026/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Lukáše Kvasnici, bytem Borová 5136, Chomutov, adresa pro doručování: Borová 5135, Chomutov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 24161/2013-A-9 ze dne 7.října 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 24161/2013-A-9 ze dne 7.října 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 24161/2013-A-9 ze dne 7.10.2013 uložil Lukáši Kvasnicovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.8.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu a předložených příloh dovodil, že dlužník nedosáhne řešení úpadku prostřednictvím oddlužení, neboť návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, jak se podává jednak z jeho dlouhodobě lehkomyslného přístupu k hospodaření, jednak z pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin proti majetku v posledních 5 letech, a dále z toho, že oproti seznamu majetku opatřenému prohlášením o správnosti a úplnosti soud z doplněného seznamu zjistil, že je dlužník spoluvlastníkem nemovitosti-parcely č. 6125/254 a č. 6125/256 o výměře 169 a 411 m zapsané na LV č. 9458 pro k.ú. Chomutov I. (jedná se o spoluvlastnický podíl v rozsahu 355/24698). Výši zálohy stanovil s přihlédnutím k předpokládanému způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, resp. konkursem nepatrným.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, přičemž z jeho odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu neuloží. Uvedl zejména, že v okamžiku podání insolvenčního návrhu již spoluvlastníkem nemovitosti nebyl. Nejasnost stran výše příjmů vysvětlil tím, že ve zkušební době mu nebyla vyplácena pohyblivá složka mzdy, jež mu však byla vyplacena dodatečně. Ohledně odsouzení za trestný čin zpronevěry konstatoval, že tuto skutečnost v insolvenčním návrhu uvedl a ve vztahu k insolvenčnímu řízení ji za nepoctivost nepokládá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účel institutu zálohy spočívá především v tom, aby byl překlenut nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a insolvenčnímu správci bylo umožněno vykonávat jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že se v odůvodnění napadeného usnesení spokojil s obecným konstatováním, že dlužník navrhuje povolení oddlužení splátkovým kalendářem, aniž by se blíže zabýval tím, zda jsou jeho příjmy dostatečné k tomu, aby by po dobu trvání oddlužení formou splátkového kalendáře uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálně 30% rozsahu, resp. aniž by uvedl konkrétní skutková zjištění, na jejichž základě by bylo možno dovodit, že dlužník vskutku splňuje podmínku ekonomické dosažitelnosti oddlužení.

Dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže jím je sledován nepoctivý záměr. Dle odst. 2 citovaného ustanovení zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Z ust. § 396 insolvenčního zákona se podává, že insolvenční soud rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne.

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že proti dlužníkovi bylo u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 144/2011 vedeno trestní řízení pro trestný čin zpronevěry, za nějž byl rozsudkem ze dne 29.4.2013 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku, přičemž trest mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Součástí tohoto rozsudku bylo uložení povinnosti zaplatit náhradu škody ve výši 96.473,-Kč.

Odvolací soud je toho názoru, že závěr o nepoctivém záměru dlužníka lze dovodit z toho, že ačkoli bylo dlužníkovi pravomocným rozsudkem, jímž byl odsouzen za spáchání přečinu zpronevěry vůči jednomu ze svých věřitelů, uloženo, aby současně zaplatil náhradu škody, již způsobil, domáhá se oddlužení se zřejmým

úmyslem zaplatit 30% svých závazků. To by v případě závazku vůči věřiteli ESSOX, s.r.o., jenž vůči němu eviduje pohledávku ve výši 280.474,-Kč, činilo pouze 84.142,20 Kč, zatímco výše škody, již dlužníkovi uložil zaplatit tomuto věřiteli Okresní soud v Chomutově shora citovaným rozsudkem, byla stanovena částkou 96.473,-Kč. Proto je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude odmítnut a úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

Na tom nemění nic to, že-vzhledem k tomu, že má měsíční příjem ze mzdy ve výši 14.000,-Kč, jeho závazky vůči třinácti věřitelům činí 799.372,-Kč a že nemá žádnou vyživovací povinnost-mohl by dlužník měsíčně splácet 5.208,-Kč a za 5 let by tak měl být schopen splatit částku 312.480,-Kč, zatímco 30 % jeho závazků činí 239.811,-Kč, přičemž v rozdílu splacené částky a částky 239.811,-Kč, tj. 72.669,-Kč, by současně spočíval zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 4.února 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová