2 VSPH 2015/2014-A-34
KSLB 76 INS 6900/2014 2 VSPH 2015/2014-A-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , sídlem Hvězdov 951, pošta Ralsko-Ploužnice, zahájené na návrh Ing. Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Roškotova 1737/6, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 6900/2014-A-20 ze dne 5. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 6900/2014-A-20 ze dne 5. září 2014 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci shora označeným usnesením v bodech I. a II. výroku zjistil úpadek Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Radku Šimkovou (dále jen správkyně), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí podali přihlášky svých pohledávek, a poučil je o následcích zmeškání lhůty (bod V. výroku), osoby, jež mají závazky vůči dlužníku, vyzval, aby napříště plnění poskytovaly správkyni (bod VI. výroku), věřitele vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách uplatní s poučením o následcích pro případ, že tak neučiní (bod VII. výroku), vyzval věřitele, kteří hodlají popřít pravost, výši a pořadí pohledávky jiného věřitele, aby tak učinili písemným podáním na předepsaném formuláři v zákonem stanovené lhůtě (bod VIII. výroku), nařídil přezkumné jednání, na něž předvolal zvlášť dlužníka a správkyni, a svolal schůzi věřitelů (body IX., X. a XI. výroku), dlužníkovi uložil, aby do 15 dnů sestavil a odevzdal správkyni seznamy svého majetku a závazků (bod XII. výroku) a správkyni uložil předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu České spořitelny, a.s. (dále jen Spořitelna), na jejíž místo v průběhu řízení vstoupil na základě pravomocného usnesení ze dne 30.4.2015 (č.d. P1-4) Ing. Pavel Rejchrt (dále jen navrhovatel), a vyjádření dlužníka k němu. Uvedl zejména, že Spořitelna tvrdila, že má za dlužníkem na základě smlouvy o úvěru č. 0257719109 ze dne 26.6.2006 vykonatelnou pohledávku ve výši 4.724.948,67 Kč tvořenou dlužnou jistinou a příslušenstvím, neboť mu poskytla hypoteční úvěr ve výši 2.950.000,-Kč, jenž dlužník nesplatil; pohledávka je vykonatelná na základě rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 18.1.2011, jenž nabyl právní moci dne 9.3.2011. Jako dalšího věřitele označila PRONTO GAS, s.r.o. Dlužník ve vyjádření k návrhu učinil nesporným, že má dva závazky, a to vůči Spořitelně ve výši 3.654.691,84 Kč a vůči PRONTO GAS, s.r.o. ve výši 22.358,-Kč, a doplnil, že nemá žádný majetek. Namítal pouze to, že PRONTO GAS, s.r.o. uvedla nesprávně výši své pohledávky, neboť Exekutorskému úřadu v Šumperku byla na ni uhrazena částka 30.000,-Kč, jíž exekutorský úřad nezohlednil a nadále eviduje původně vymáhanou částku.

Nato soud konstatoval, že dlužníka řádně předvolal k jednání o insolvenčním návrhu na den 5.9.2014, přičemž jeho žádost o odročení jednání ze dne 4.9.2014 shledal nedůvodnou, neboť v ní nebyly blíže specifikovány zdravotní důvody, jichž se dovolával, a nebylo připojeno ani potvrzení lékaře. Věc proto projednal v nepřítomnosti dlužníka.

Při rozhodování o návrhu vyšel z toho, že PRONTO GAS, s.r.o. dle sdělení ze dne 29.5.2014 eviduje za dlužníkem pohledávky ve výši 26.775,-Kč, jež jsou vymáhány exekučně na základě exekučního příkazu vydaného v roce 2010, přičemž dále provedl důkazy smlouvou o úvěru č. 0257719109 ze dne 26.6.2006 a smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 26.6.2006 uzavřenými mezi dlužníkem a Spořitelnou a rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č.j. 22 C 2242/2009-66 ze dne 18.1.2011, jímž bylo dlužníkovi uloženo zaplatit Spořitelně, do 6 měsíců od právní moci rozsudku částku 2.751.807,29 Kč s úrokem z prodlení od 1.10.2009 a náklady řízení ve výši 139.988,86,-Kč.

Z uvedeného dovodil, že dlužník má dva věřitele a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, neboť k jejich uspokojení nedošlo ani prostřednictvím nařízené exekuce. Zdůraznil přitom, že dlužník v seznamu závazku uvedl oba věřitele a uvedl i to, že nemá žádný majetek; měl proto za zřejmé, že dlužník není schopen své závazky plnit. Obranu dlužníka, že uhradil 30.000,-Kč na závazek PRONTO GAS, s.r.o., měl za nedůvodnou, neboť toto tvrzení nijak nedoložil. Shrnul, že existují splatné pohledávky 2 věřitelů, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky dlužník neplní po dobu delší než 3 měsíců po lhůtě splatnosti , a uzavřel, že je dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) v úpadku z důvodu platební neschopnosti; dle ust. § 136 IZ proto rozhodl o jeho úpadku. Protože dlužník v zákonné lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení ani nepožádal o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu, spojil insolvenční soud dle ust. § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o úpadku též rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž potvrdil, že (jak již uvedl dříve) má závazek vůči navrhovateli i vůči

PRONTO GAS, s.r.o., namítal však, že na základě dohody uhradil PRONTO GAS, s.r.o. částku 30.000,-Kč, čímž došlo k narovnání . Poukázal na to, že tuto skutečnost chtěl dokázat při ústním jednání o insolvenčním návrhu, a soudu prvého stupně vytýkal, že jeho omluvu neakceptoval a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vyjádření věřitele PRONTO GAS, s.r.o. ze dne 29.5.2014 označil za nepravdivé a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně v napadeném rozsahu zrušil. V podání ze dne 17.6.2015 doplnil, že zbývající část závazku vůči PRONTO GAS, s.r.o. byla uhrazena společnosti WTI a tím byly uhrazeny veškeré závazky vůči druhému věřiteli .

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, dospěl soud prvého stupně k závěru o úpadku dlužníka na základě toho, že pohledávky navrhovatele ani dalšího věřitele nezpochybňoval a svoji obranu založenou toliko na tvrzení, že pohledávka PRONTO GAS, s.r.o. zanikla (částečně) zaplacením, ničím neprokázal.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvého stupně nepochybil, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti dlužníka, neboť důvod, jenž by byl vzhledem k jeho vážnosti způsobilý znemožnit mu zúčastnit se jednání, ničím (ani dodatečně) nedoložil. Obdobná je situace i u omluv dlužníka a navrhovatele z jednání u odvolacího soudu, neboť ani u nich nebyl důvod jejich neúčasti, kvůli němuž požadovali odročení jednání, ničím doložen. Účastník je přitom povinen prokázat důležitost důvodu, pro nějž navrhuje odročení jednání; protože se tak v dané věci nestalo (navrhovatel ničím nedoložil tvrzení o služební cestě mimo ČR a dlužník tvrzení o onemocnění a z něj plynoucím zdravotním stavu ), odvolací soud odvolání dlužníka projednal a rozhodl o něm dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v jejich nepřítomnosti.

Dlužník ani v odvolacím řízení nezpochybňoval vznik a existenci pohledávek navrhovatele a dalšího označeného věřitele, k odvolání a jeho doplnění však připojil listiny, jimiž se snažil prokázat, že závazek vůči PRONTO GAS, s.r.o. zanikl zaplacením. Z téměř nečitelné kopie příjmového dokladu vystaveného dne 31.5.2013 však lze zjistit pouze to, že uvedeného dne vložila neidentifikovatelná osoba v hotovosti do Komerční banky, a.s. na účet, jehož číslo ani majitele nelze z dokladu zjistit (dle protokolu o přezkumném jednání mělo jít o dlužníkova syna), částku 30.000,-Kč a zaplatila poplatek 750,-Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.12.2014 pak vyplývá, že PRONTO GAS, s.r.o. jako postupitel a WTI, s.r.o. jako postupník uzavřeli dne 12.12.2014 smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla pohledávka postupitele za dlužníkem ve výši 26.775,-Kč s úrokem z prodlení od 23.2.2009 spolu s náklady nalézacího řízení ve výši 15.492,-Kč přiznaná pravomocným a vykonatelným rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě č.j. 22 EC 85/2010-36 ze dne 5.8.2010 a náklady exekuce ve výši 7.865,-Kč, přičemž postupitel prohlásil, že mu ke dni uzavření této smlouvy bylo dlužníkem splaceno 30.000,-Kč na úhradu pohledávky . Z nečitelného příjmového dokladu (jeho elektronické konverze), jenž měl pravděpodobně prokazovat úhradu (zbytku) pohledávky, lze seznat pouze to, že byl vydán v roce 2015; není z něj však zřejmé, kdo je plátcem, kdo je příjemcem, výše složené částky ani měsíc a den úhrady. Dne 17.6.2015 WTI, s.r.o. písemně prohlásila, že úhradou částky 6.000,-Kč dlužníkem byly uhrazeny veškeré závazky jmenovaného vůči společnosti WTI, spol. s r.o.

Z obsahu spisu se dále podává, že PRONTO GAS, s.r.o. přihlásila do řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 53.677,-Kč na základě rozsudku Okresního soudu v České Lípě č.j. 22 EC 85/2010-36 ze dne 5.8.2010 (jenž nabyl právní moci dne 1.9.2010). Na přezkumném jednání konaném dne 3.12.2014 popřela správkyně tuto pohledávku jako vykonatelnou toliko z opatrnosti s tím, že dlužník tvrdil, že ji zaplatil, avšak toto tvrzení prozatím nedoložil; incidenční žalobu v zákonné lhůtě nepodala, takže pohledávka byla dle ust. § 201 odst. 2 IZ zjištěna (účinky jejího popření dlužníkem v důsledku řešení jeho úpadku konkursem nenastaly). Podáním ze dne 19.12.2014 vzala PRONTO GAS, s.r.o. přihlášku pohledávky částečně zpět a insolvenční soud usnesením ze dne 13.1.2015, jež nabylo právní moc dne 3.2.2015, vzal toto zpětvzetí v části 27.551,-Kč na vědomí s tím, že nadále bude věřitel účasten řízení s pohledávkou ve výši 26.126,-Kč. Pohledávku navrhovatele popřel dlužník v části 1.070.257,67 Kč s tím, že v roce 2012 činila její výše 3.654.691,-Kč, a v této části ji uznal; správkyně ji uznala zcela.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník byl v rozhodné době v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že ke dni vydání rozhodnutí o úpadku (tj. k 5.9.2014) měl dva věřitele, jimž po dobu delší 30 dnů, resp. 3 měsíců neplnil své splatné závazky. Závazek vůči navrhovateli (původně vůči Spořitelně), jejž dlužník v části 3.654.691,-Kč nijak nepopíral, byl splatný od 30.9.2009, závazek vůči PRONTO GAS, s.r.o. byl pak v části jistiny ve výši 26.775,-Kč splatný od 22.2.2009 a v části nákladů řízení ve výši 15.492,-Kč od 4.9.2010. Je přitom zřejmé, že obrana dlužníka spočívající ve tvrzení, že zaplacením částky 30.000,-Kč na účet exekutora dne 31.5.2013 celý závazek vůči druhému označenému věřiteli splnil, nemůže obstát již proto, že součet samotné jistiny a nákladů řízení (bez úroku z prodlení vyčísleného věřitelem ke dni rozhodnutí o úpadku na 11.410,-Kč) činí 42.267,-Kč, zatímco zaplaceno mělo být toliko 30.000,-Kč.

K postoupení pohledávky postupníku WTI, s.r.o. a (nedoložené) úhradě částky 6.000,-Kč na jeho účet nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť napadené rozhodnutí o úpadku bylo soudem prvého stupně vydáno dne 5.9.2014, zatímco k postoupení pohledávky došlo až na základě smlouvy uzavřené dne 12.12.2014 a k jejímu doplacení dle potvrzení postupníka (z příjmového dokladu nelze zjistit, jaká částka byla komu a kým hrazena) až v roce 2015, tedy v obou případech po vydání rozhodnutí o úpadku. Dle ust. § 141 odst. 1 IZ se však v odvolacím řízení (a opakovaně to budiž zdůrazněno) k těm skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka, nepřihlíží, takže pro posouzení důvodnosti odvolání je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o úpadku. Dlužník nicméně svou snahou o úhradu (zbytku) postoupené pohledávky po rozhodnutí o úpadku potvrdil, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí jeho závazek zcela splněn nebyl.

Existenci pohledávek navrhovatele ani dalšího věřitele tak dlužník relevantně nezpochybnil; nevyvrátil přitom ani domněnku, že nebyl (není) schopen své závazky plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků k úhradě těchto závazků, ani netvrdil, ani ničím nedokládal (tvrdil naopak, že žádný majetek nemá).

Vzhledem k tomu, že ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu dlužník výslovně uvedl, že nemá žádný majetek, lze z toho dovodit, že je v úpadku i ve formě předlužení dle ust. § 3 odst. 3 IZ.

Směřovalo-li odvolání dlužníka též proti výroku o prohlášení konkursu na jeho majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byl soudem prvého stupně o této možnosti řádně poučen (viz č.d. A-7)-návrh na oddlužení nepodal. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, dlužník nenabídl, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 18. června 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná