2 VSPH 2006/2013-A-42
KSUL 46 INS 2840/2013 2 VSPH 2006/2013-A-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice REKONT, s.r.o., sídlem Tovární 758, Roudnice nad Labem, zast. advokátem JUDr. Lubomírem Pánikem, sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, zahájené na návrh KOVOTRADE Group, s.r.o., sídlem Náměstí 14.října 1307/2, Praha 5, zast. advokátkou JUDr. Martinou Dvořákovou, sídlem Zenklova 66/230, Praha 8, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2840/2013-A-26 ze dne 4.října 2013

takto:

I. Odvolání proti bodu IV. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2840/2013-A-26 ze dne 4. října 2013 se odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 2840/2013-A-26 ze dne 4.října 2013 se v bodech I. až III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek REKONT, s.r.o. (dále jen dlužnice) a na její majetek prohlásil konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Narcise Tomáška (bod III. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, tj. dne 4.10.2013 (bod IV. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku, tj. nejpozději dne 4.11.2013 přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice, a aby, pokud hodlají popřít pravost, výši a pořadí pohledávky jiného věřitele, tak učinili písemným podáním na formuláři zveřejněném na internetovém portále Ministerstva spravedlnosti ČR www.justice.cz doručeném insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce (body V. až VII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužnici, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku), na den 3.12.2013 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku) a insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději dne 19.11.2013 předložil seznam přihlášených pohledávek a nejpozději dne 27.11.2013 zprávu o hospodářské situaci dlužnice a potvrzení o registraci k DPH, je-li jejím plátcem (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se insolvenčním návrhem, jenž mu byl doručen dne 4.2.2013, domáhala rozhodnutí o úpadku dlužnice

KOVOTRADE Group, s.r.o. (dále jen Navrhovatelka), která tvrdila, že vůči ní eviduje splatnou pohledávku v celkové výši 1.789.027,-Kč (dále jen Pohledávka) z titulu neuhrazených cen stavebních prací (šlo o dodávku a montáž zámečnických konstrukcí na stavbě Bytového domu REZIDENCE ORBIS Lovosice) provedených dle smlouvy o dílo ze dne 17.6.2011 (dále jen Smlouva o dílo). Dlužnice závazek ze Smlouvy o dílo v dohodě o uznání dluhu a dohodě o narovnání ze dne 1.4.2012 (dále jen Dohoda o uznání dluhu a narovnání) sice uznala s tím, že dlužnou částku 1.099.416,-Kč uhradí v měsíčních splátkách, nicméně zaplatila toliko první splátku ve výši 50.000,-Kč.

K doložení existence Pohledávky předložila Navrhovatelka kromě jiného Smlouvu o dílo (v níž byla sjednána cena díla 1.789.027,-Kč včetně DPH s tím, že úhrady provedených prací budou prováděny do výše 90 % z celkové ceny a že zbývajících 10 % bude uhrazeno po ukončení montáže, předání a převzetí díla bez vad a nedodělků na základě předávacího protokolu a po předání všech dokumentů potřebných ke kolaudaci stavby), Dohodu o uznání dluhu a narovnání (jejímž podpisem učinila dlužnice svůj závazek nesporným a zavázala se, že ho uhradí do 15.9.2012) a předávací protokol ze dne 8.12.2011 (v němž dlužnice potvrdila, že dílo převzala bez závad). Jako dalšího věřitele dlužnice označila Navrhovatelka Česká Doka bednící technika, s.r.o., která potvrdila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 151.191,44 Kč z titulu dlužného nájemného a kupní ceny za pronájem a prodej bednící techniky, kterou dlužnice dne 29.11.2012 uznala.

Soud dále konstatoval, že dne 7.8.2013 přistoupila k insolvenčnímu řízení další věřitelka FERRMON, s.r.o., která tvrdila, že dle smlouvy o dílo Výstavba III. etapy provozovny Tecmaplast CZ s.r.o.-Ocelová konstrukce a opláštění má za dlužnicí splatnou pohledávku ve výši 2.358.010,-Kč a nesplatnou pohledávku ve výši 137.500,-Kč s tím, že dlužnice dne 23.1.2012 svůj závazek v rozsahu 2.300.000,-Kč uznala.

Dlužnice s insolvenčním návrhem Navrhovatelky nesouhlasila. Připustila sice, že s ní uzavřela Smlouvu o dílo, že došlo k předání díla i k uznání dluhu, nicméně poukazovala na to, že Dohoda o uznání dluhu a narovnání neřešila ostatní závazky ze Smlouvy o dílo, zejména odpovědnost za vady. Rozvedla, že dne 29.2.2012 reklamovala u Navrhovatelky vadu dodávky, když dodané zábradlí neodpovídalo projektové dokumentaci, čímž došlo k porušení Smlouvy o dílo podstatným způsobem, a tudíž má právo na odstranění vad nebo na poskytnutí přiměřené slevy z ceny díla, jež podle ní činí 1.425.543,-Kč. S ohledem na to, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká jeho provedením a povinnost provést dílo kromě jeho předání zahrnuje i ukončení bez vad a nedodělků, označila dlužnice Pohledávku za nesplatnou. Dále obsáhle vysvětlovala, proč se dostala do prodlení s úhradou svých závazků. K závazku vůči FERRMON, s.r.o. se vyjádřila tak, že ho v podstatě uznává a že ho neuhradila (jen) proto, že její finanční prostředky jsou blokovány v ORBIS BS, s.r.o. (dále jen ORBIS), jež je rovněž v insolvenčním řízení.

Po provedeném dokazování insolvenční soud poukazuje na ust. § 3 odst. 1 a 2 a § 133 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku, neboť bylo prokázáno, že má závazky vůči Navrhovatelce a FERRMON, s.r.o. Vyšel zejména z toho, že dlužnice Pohledávku uznala co do důvodu i výše a nespecifikovala, jak dospěla k závěru, že by sleva z ceny díla měla přesahovat celkovou cenu díla, a že pohledávku vůči FERRMON, s.r.o. nesporovala. Tomu, že je dlužnice v úpadku, podle soudu nasvědčuje i obsah seznamu jejích závazků, z něhož je zřejmé, že má závazky ve výši 45 miliónů Kč, které vysoce převyšují hodnotu jejího majetku v hodnotě několika tisíc Kč (dlužnice sice vykázala pohledávky ve výši více než 7 miliónů Kč, neuvedla však, jaká je možnost jejich vymožení a o jak staré pohledávky se jedná).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to výslovně proti bodům I. až IV. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, ustanovení Mgr. Narcise Tomáška (dále je správce) do funkce insolvenčního správce a o účincích rozhodnutí o úpadku, podala dlužnice včasné odvolání. V něm setrvala na své dosavadní argumentaci, podle níž jí v souvislosti s reklamací vadné dodávky dle Smlouvy o dílo vzniklo vůči Navrhovatelce právo na přiměřenou slevu z ceny díla ve výši 1.425.543,-Kč odpovídající nákladům, které budou vynaloženy na opravu dodaného zábradlí, které neodpovídalo projektové dokumentaci (zábradlí by bylo nutné vyrobit znova včetně demontáže původního materiálu).

Soud prvního stupně dále kritizovala za to, že se nezabýval tím, jakým způsobem vznikly její závazky a zda existuje naděje, že budou uhrazeny. Akcentovala vazbu mezi tímto řízením a insolvenčním řízením vedeným proti ORBIS (jde o řízení vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 27002/2012), v němž insolvenční navrhovatelka EKVITA INVEST, a.s. údajně nezákonně postupovala vůči ORBIS, a potud poukazovala na to, že u nalézacích soudů jsou kromě jiných vedeny žaloby o určení neplatnosti dražeb, jimiž EKVITA INVEST, a.s. zablokovala majetek ORBIS. Tyto okolnosti jsou podle dlužnice významné proto, že pokud by ORBIS jako její největší dlužnice mohla disponovat se svým majetkem, uhradila by jí své závazky a následně by ona mohla (byla schopna) uhradit pohledávky svých věřitelů. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatelka se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s napadeným usnesením a navrhla, aby je odvolací soud v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze v první řadě konstatuje, že odvolání proti bodu IV. výroku napadeného usnesení, jenž obsahuje údaj o tom, kdy nastávají (nastaly) účinky rozhodnutí o úpadku dlužnice, není přípustné, neboť jde pouze o usnesení, kterým se ve smyslu ust. § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) upravuje vedení řízení. Nepřípustné odvolání proto odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) téhož zákona odmítl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem v části napadené odvoláním směřujícím proti bodům I. až III. výroku včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence.

Insolvenční soud především správně uzavřel, že dlužnice nezpochybnila existenci svého závazku vůči FERRMON, s.r.o., který dne 23.1.2012 (tedy cca 20 měsíců před vydáním napadeného usnesení) v rozsahu 2.300.000,-Kč dle ust. § 323 obchodního zákoníku uznala. Insolvenčnímu soudu je ale třeba v této souvislosti vytknout, že nevzal v potaz, že podmínka úředně ověřeného podpisu insolvenčního navrhovatele obsažená v ust. § 97 odst. 2 IZ platí i pro další insolvenční návrh a že na insolvenčním návrhu FERRMON, s.r.o. (č.d. A-20), v němž je (bylo) ohlášeno zastoupení advokátem, k němuž je připojena řádná procesní plná moc pro tohoto advokáta a jenž byl podepsán pouze tímto zástupcem, nebyl úředně ověřen podpis advokáta a nebyl ověřen ani podpis zmocnitele (insolvenčního navrhovatele) na procesní plné moci. V této procesní situaci je (bylo) třeba s takto přistoupivším věřitelem zacházet jen jako s přihlášeným věřitelem, čemuž odpovídá (mělo odpovídat) i označení účastníků v záhlaví tohoto usnesení (napadeného usnesení).

Po provedeném dokazování (č.d. A-40) vyšel dále odvolací soud z toho, že dlužnice je po dobu delší 3 měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči dalším věřitelům, a to např. vůči:

1) Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky se zaplacením pohledávky v celkové výši 7.677,-Kč sestávající z dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění ve výši 5.757,-Kč a penále za pozdní úhradu plateb ve výši 1.920,-Kč, jež je splatná od roku 2004 (č.d. P21), 2) Severočeským vodovodům a kanalizacím, a.s. se zaplacením vykonatelných pohledávek v celkové výši 25.682,-Kč, jež byly přiznány rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 25 C 397/2012-40 a platebním rozkazem téhož soudu č.j. 25 C 400/2012-18, jež jsou splatné od roku 2012 (č.d. P26), 3) Celnímu úřadu pro Ústecký kraj se zaplacením vykonatelných pohledávek ve výši 82.113,19 Kč, jež jsou splatné od roku 2012 (č.d. P32), 4) České republice-České správě sociálního zabezpečení se zaplacením vykonatelných pohledávek v celkové výši 556.639,-Kč z titulu neuhrazeného pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jež jsou splatné od ledna 2013 (č.d. P4), 5) Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj se zaplacením vykonatelných daňových pohledávek ve výši 4.430.830,-Kč, jež jsou splatné od roku 2012 (č.d. P50), 6) Telefónica Czech Republic, a.s. se zaplacením pohledávek v celkové výši 114.374,40 Kč, jež jsou splatné od roku 2012 (č.d. P82).

K části odvolací argumentace spočívající na tvrzení, že se dlužnice dostala do stavu úpadku v důsledku nezákonného postupu věřitelů vůči její největší dlužnici ORBIS a že jde o stav přechodný, neboť pokud ORBIS bude moci disponovat se svým majetkem (nezákonně vydraženými nemovitostmi) a zpeněžit ho, pak zaplatí dluhy dlužnici a ta následně zaplatí dluhy svým věřitelům, je třeba uvést, že možností zamítnout insolvenční návrh věřitele, přestože se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, je sice dlužník v ust. § 143 odst. 3 IZ chráněn před dopady platební neschopnosti, již mu protiprávním jednáním přivodila třetí osoba, nicméně tato ochrana je časově omezena. Důvod zamítnutí insolvenčního návrhu může spočívat toliko v tom, že platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, pokud dlužník současně osvědčí, že (takto vzniklou) platební neschopnost bude schopen odvrátit do 3 měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 21/2010 ze dne 1.9.2011).

Důvod k zamítnutí insolvenčního návrhu dle ust. § 143 odst. 3 IZ ovšem v tomto případě zjevně dán není. Jednak proto, že část peněžitých závazků dlužnice je (již) po splatnosti déle než 3 měsíce, jednak proto, že usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 1144/2013-A-51 ze dne 12.12.2013 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 27002/2012-A-38 ze dne 28.6.2013, jímž byl zjištěn úpadek ORBIS mimo jiné proto, že stěžejní odvolací argument, že soud neposuzoval otázku neplatnosti dražeb, jimiž byl zpeněžen nemovitý majetek ORBIS, neobstojí s ohledem na závěr vyslovený Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4078/2010 ze dne 23.11.2011, že veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, přičemž neplatnost této dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ust. § 48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.

Protože dlužnice jako podnikatelka není oprávněna k podání návrhu na povolení oddlužení a protože nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se konala po rozhodnutí o úpadku (v tomto případě dne 3.12.2013), nepodala návrh na povolení reorganizace, shledal odvolací soud správným i závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužnice nelze řešit jinak než konkursem.

Konečně, odvolací soud nemá důvod odklidit ani rozhodnutí o ustanovení správce; dlužnice totiž dle ust. § 26 IZ nenamítala, že by insolvenční správce nesplňoval podmínky pro ustanovení nebo že by nebyl nepodjatý.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice proti bodům I. až III. výroku důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a usnesení insolvenčního soudu v tomto rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 10.ledna 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová