2 VSPH 2002/2015-B-25
MSPH 91 INS 4005/2015 2 VSPH 2002/2015-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra Farkaše, bytem U Koupaliště 232, Velim, adresa pro doručování: U Štěpu 513/15, Praha 10, zast. advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 4005/2015-B-7 ze dne 16. září 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 4005/2015-B-7 ze dne 16. září 2015 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 91 INS 4005/2015-B-7 ze dne 16.9.2015 neschválil oddlužení Petra Farkaše (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 17.2.2015 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu tvrdil, že je v úpadku ve formě insolvence, vůči 17 věřitelům má 17 závazků v celkové výši 1.205.991,39 Kč, z nichž 9 pochází z jeho podnikání, a jeho příjem tvoří hrubá mzda ve výši 26.000,-Kč, z níž by byl v průběhu 5 let oddlužení schopen uspokojit nezajištěné závazky v rozsahu vyšším než 30 %. Soud rozhodl o úpadku dlužníka a vzhledem ke zjištění, že z čisté měsíční mzdy ve výši 21.092,-Kč by dlužníkem tvrzené závazky mohly být uspokojeny v rozsahu 39 %, povolil řešení jeho úpadku oddlužením, a insolvenčním správcem ustanovil VJV INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen správce).

Ze zprávy správce ze dne 21.8.2015 soud mimo jiné zjistil, že je dlužník zaměstnán v Odborovém svazu KOVO a jeho plat (původně ve výši 26.000,-Kč) činí 28.500,-Kč měsíčně a čistý měsíční průměr v období června a července 2015 činil 25.936,-Kč. Kromě toho na základě dohody o provedení práce uzavřené s ENERGY AMBROSIA, a.s. pobíral v období od března do července 2015 po 8.500,-Kč měsíčně. Žádný hodnotnější majetek dlužníka nevlastní, je ženatý a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. isir.justi ce.cz

Do insolvenčního řízení přihlásilo 16 věřitelů nezajištěné pohledávky v celkové výši 8.496.824,68 Kč (2 přihlášky, jimiž byly uplatněny pohledávky v celkové výši 15.730,-Kč, byly pro opožděnost odmítnuty), na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky v celkové výši 2.368.616,-Kč s tím, že správce popřel pohledávku věřitele č. 15 ve výši 6.112.478,60 Kč, zatímco dlužník kromě toho popřel pohledávku věřitele č. 13 ve výši 1.482.205,-Kč, již správce uznal.

Dále soud citoval ust. § 389, § 403 odst. 2 a § 405 insolvenčního zákona a konstatoval, že na přezkumném jednání, jehož se zúčastnili věřitelé č. 13 (Jiří Brázda), jehož pohledávka nemá původ v podnikání dlužníka, a č. 14 (TRANSPORT BAU, s.r.o.), vůči němuž se dlužník dne 14.6.2010 jako ručitel zavázal splnil závazky B & Farkaš Invest, s.r.o., pokud je nesplní tato obchodní společnost, namítal věřitel č. 14, že s oddlužením dlužníka nesouhlasí a navrhl, aby byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Poukazuje na ust. § 261 odst. 1 a 4 obchodního zákoníku, soud prvního stupně dovodil, že se v případě závazku vůči věřiteli č. 14 jedná o závazek z podnikání dlužníka (zatímco správce tvrdil, že jde o ručitelský závazek fyzické osoby ), přičemž konstatoval, že dlužník již prošel konkursem , který soud zrušil dle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, do něhož věřitel č. 14 svou pohledávku nepřihlásil.

Soud uzavřel na tom, že věřitel č. 14 uplatnil na schůzi věřitelů námitky nepřipouštějící řešení úpadku dlužníka pro dluhy z podnikání, neboť se nejedná o pohledávku z podnikání dlužníka, jež by zůstala neuspokojena po skončeném insolvenčním řízení, v němž soud zrušil konkurs vedený na majetek dlužníka podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Protože dlužník nebyl legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení, tento způsob řešení jeho úpadku neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání v prvé řadě namítal, že nesouhlasí se závěrem soudu ohledně povahy pohledávky věřitele č. 14. Nejedná se totiž o závazek pocházející z jeho podnikatelské činnosti, ale o ručitelský závazek, jenž vznikl tím, že se jako ručitel zavázal splnit závazky B & Farkaš Invest, s.r.o. vůči věřiteli č. 14. V souvislosti s tímto názorem poukázal dlužník na stanovisko vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v usnesení č.j. 29 NSČR 9/2009-A-29 ze dne 23.2.2011 zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2011. Z tohoto důvodu nebránil nesouhlas věřitele č. 14 schválení oddlužení. Pokud by se snad (hypoteticky) jednalo o pohledávku z podnikání, poukazoval dlužník na to, že dne 3.2.2014 (dlužník v odvolání nesprávně uvedl datum 3.2.2015) zrušil Krajský soud v Praze podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona konkurs, jenž vedl na jeho majetek: ani případná existence pohledávky věřitele č. 14 co pohledávky z podnikání by tedy dle ust. § 389 odst. 2 písm. b) téhož zákona neměla bránit řešení jeho úpadku oddlužením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 (hlasování všech oprávněných věřitelů mimo schůzi věřitelů-pozn. odvolacího soudu) do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, shledal soud prvního stupně důvod pro neschválení oddlužení dlužníka v tom, že věřitel č. 14, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, uplatnil na schůzi věřitelů námitku dle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona a vyjádřil nesouhlas s tímto způsobem řešení úpadku dlužníka. K závěrům soudu prvního stupně, jenž ostatně ničím blíže nezdůvodnil, proč považuje dluh dlužníka z ručitelského prohlášení za dluh pocházející z jeho podnikatelské činnosti, nelze než přitakat argumentaci dlužníka poukazující na ustálenou soudní judikaturu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 NSČR 9/2009-A-29 ze dne 23.2.2011. Podle něj totiž závazky vzešlé z podnikání subjektů odlišných od dlužníka, jež vznikly dlužníkovi na základě zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu ust. § 303 a násl. obchodního zákoníku (jak tomu bylo v daném případě-pozn. odvolacího soudu) nebo zajištěním pohledávky zástavním právem, anebo zajištěním pohledávky zajišťovací směnkou, nejsou dluhy z podnikání. V daném případě tedy dluh dlužníka vůči věřiteli č. 14 nemá povahu dluhu z podnikání a nesouhlas věřitele č. 14 postavený na této námitce nevylučuje, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením. V teoretické rovině (právě s přihlédnutím k tomu, že nejde o dluh z podnikatelské činnosti) lze přitakat i další argumentaci dlužníka, podle níž by ani takový dluh nebránil řešení úpadku dlužníka oddlužení podle ust. § 389 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, neboť pohledávka věřitele č. 14 přihlášená do tohoto insolvenčního řízení se měla stát v rozsahu 51.450,-Kč splatnou ke dni 25.5.2010 a v rozsahu 36.115,-Kč ke dni 8.11.2011, přičemž usnesením č.j. KSPH 38 INS 18309/2013-B-12 ze dne 3.2.2014 zrušil Krajský soud v Praze podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona konkurs vedený na majetek dlužníka. Je přitom bez významu, zda věřitel takovou, již existující pohledávku do zmíněného insolvenčního řízení přihlásil, či nikoli, v každém případě totiž platí, že po jeho skončení zůstala neuspokojena.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a s přihlédnutím k tomu, že se soud prvního stupně nezabýval zjišťováním, zda jiné zákonem stanovené důvody nebrání schválení oddlužení dlužníka (soud prvního stupně totiž v odůvodnění napadeného usnesení nezmínil, že věřitelé č. 13 a 14 na schůzi namítali, že by uspokojení, jehož by se při oddlužení plněním splátkového kalendáře dostalo věřitelům nezajištěných pohledávek, nečinilo alespoň 30 % jejich hodnoty, ale toliko 11 %), podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková