2 VSPH 2001/2016-A-11
KSPL 53 INS 20184/2016 2 VSPH 2001/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Bezruče 2590/43, Aš, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 20184/2016-A-6 ze dne 21. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 20184/2016-A-6 ze dne 21. září 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Petr Kapic (dále jen dlužník) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění soud uvedl, že dlužník v návrhu tvrdil, že má 4 nezajištěné a nevykonatelné závazky v celkové výši 960.761,-Kč, přičemž označil své věřitele, uvedl výši závazků vůči nim a data jejich splatnosti. S odkazem na ust. § 103, § 3 a § 106 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vysvětlil, že dlužník musí v návrhu tvrdit existenci svých peněžitých závazků, jež jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a okolnosti, z nichž lez dovodit jeho platební neschopnost, a konstatoval, že ze čtyř dlužníkových závazků je dle tvrzení v návrhu toliko jeden po splatnosti déle než 30 dnů. Dospěl proto k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil všechny rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek, neboť z návrhu lze dovodit toliko to, že má více věřitelů, avšak nikoli to, že má vůči nim více závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. S poukazem na to, že z návrhu navíc nevyplývá ani jedna z domněnek platební neschopnosti dlužníka dle ust. § 3 odst. 2 písm. a) až c) IZ, insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž žádal o schválení oddlužení; vyjádřil přitom přesvědčení, že jím podaný návrh včetně příloh je pro schválení oddlužení řádný a dostatečný. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužník podal dne 31.8.2016 na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 uvedl, že má 4 nezajištěné nevykonatelné závazky ve výši 960.761,-Kč, přičemž označil věřitele, specifikoval výši závazků vůči nim a data jejich splatnosti (06/2021, 04/2019, 04/2016 a 08/2016). Vysvětlil přitom, že závazky vznikly ze smluv o půjčce nebo poskytnutí úvěru s tím, že nakonec je nebyl schopen řádně splácet . Ve výčtu závazků tak označil jako splatné toliko dva závazky (vůči ČSOB a.s. a O2 Czech Republic a.s.), z nichž jen jeden (vůči ČSOB a.s. splatný v dubnu 2016) byl ke dni podání insolvenčního návrhu po lhůtě splatnosti po dobu delší třiceti dnů.

Soudu prvého stupně je proto třeba přitakat, že z takto vylíčených okolností (tvrzení) nelze dovodit, že by ke dni podání insolvenčního návrhu měl dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ více věřitelů a peněžité závazky (více závazků) po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež by nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Povinnost vylíčit rozhodující okolnosti týkající se úpadku přitom nelze mít za splněnou ani na základě seznamu závazků dlužníka, neboť i v něm (shodně s návrhem) uvedl pouze jeden peněžitý závazek, jenž je po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti.

Za této situace-s přihlédnutím k ust. § 146 odst. 2 IZ, dle něhož se odvolacím řízení nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvého stupně-dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud prvého stupně nepochybil, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 29. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková