2 VSPH 200/2011-A-11
MSPH 96 INS 16249/2010 2 VSPH 200/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Thamesdown CZ, a.s., sídlem Nad Kazankou 171/42, Praha 7, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 16249/2010-A-6 ze dne 4.ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 16249/2010-A-6 ze dne 4.ledna 2011 se mění tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Thamesdown CZ, a.s. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 25.12.2010 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) konstatoval, že jím vyměřená záloha ve výši 50.000,-Kč, která odpovídá finančním možnostem dlužnice, bude nutná k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky, které by mohl použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce. Upřesnil, že záloha je určena na pokrytí nezbytných výdajů v případě řešení úpadku dlužnice konkursem včetně odměny správce, která podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí nejméně 45.000,-Kč. Podle soudu nelze akceptovat, aby předpokládané náklady insolvenčního řízení byly v plné výši hrazeny ze státního rozpočtu.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že na bankovním účtu má finanční prostředky ve výši 776.440,-Kč, jež postačují ke krytí nákladů insolvenčního řízení. S těmito prostředky však v důsledku nařízené exekuce nesmí disponovat, a proto (objektivně posuzováno) nemůže zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužnice vlastní dlouhodobý hmotný majetek v hodnotě cca 300.000,-Kč, čtyři pohledávky v nominální hodnotě cca 340.000,-Kč, že v listopadu roku 2010 evidovala na exekučně blokovaném bankovním účtu u Raiffeisenbank, a.s. částku 750.071,45 Kč, že má dva zaměstnance a že cca stovce věřitelů dluží částku převyšující 23.000.000,-Kč.

Soudu prvního stupně je třeba především vytknout, že dlužnici uložil povinnost hradit zálohu v maximální zákonem přípustné výši 50.000,-Kč, aniž by přihlédl k tomu, že dlužnice předložila výpis ze svého bankovního účtu, z něhož plyne, že má, resp. v listopadu 2010 měla finanční prostředky, které by mohly být použity k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Okolnost, že jde o účet exekučně zajištěný, nemá na tento závěr vliv. Především proto ne, že podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ je jedním s účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nemožnost provedení (realizace) výkonu rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. Ust. § 205 odst. 1 téhož zákona přitom určuje, že podá-li insolvenční návrh dlužník (jak tomu bylo v posuzované věci), náleží do majetkové podstaty majetek, který mu patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek nabytý v jeho průběhu, což se (logicky) vztahuje i na exekučně postižené finanční prostředky, k nimž v případě předpokládaného řešení úpadku konkursem získá podle ust. § 229 odst. 3 písm. b) IZ dispoziční oprávnění insolvenční správce

Důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jsou přesto dány. Odvolací soud totiž přihlédl k tomu, že dlužnice prokazovala existenci finančních prostředků ve výši 750.071,45 Kč výpisem z účtu za období od 8.11.2010 do 14.11.2010, přičemž k zahájení insolvenčního řízení a k účinkům s tím spojených včetně zákazu provedení exekuce přikázáním pohledávky z tohoto účtu došlo podle ust. § 97 odst. 1 IZ až dne 31.12.2010, kdy insolvenční návrh došel insolvenčnímu soudu. Tudíž není postaveno najisto, zda se na uvedeném účtu nadále nacházejí finanční prostředky ve výši postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Za daných okolností považuje odvolací soud k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) za přiměřenou zálohu ve výši 20.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová