2 VSPH 1995/2014-A-13
KSPA 59 INS 13797/2014 2 VSPH 1995/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 571/1, Svitavy, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 13797/2014-A-8 ze dne 3.července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 13797/2014-A-8 ze dne 3.července 2014 se v bodech II. a III. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v bodě I. výroku shora označeného usnesení rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Františka anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku odmítl dlužníkův návrh na povolení oddlužení, v bodě III. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs a v bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Aleše Jiráska (dále jen Správce). Do bodů V. až IX. a XIII. výroku vtělil obsahové náležitosti rozhodnutí o úpadku dle ust. § 136 odst. 2 písm. c) až g) insolvenčního zákona (dále jen IZ), v bodech XI. a XII. výroku uložil Správci, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka, v bodě X. výroku informoval věřitele o způsobu hlasování mimo schůzi věřitelů a v bodě XIV. výroku deklaroval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dne 20.5.2014 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedl, že má 8 věřitelů a vůči nim 8 nezajištěných závazků více jak 30 dnů po splatnosti v celkové výši 1.060.441,-Kč. Ke svým příjmům dlužník uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, že zároveň pracuje na dohodu o provedení práce u FranKU, s.r.o., že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 3.990,-Kč a že uzavřel darovací smlouvu, v níž se dárce zavázal platit mu po dobu trvání oddlužení měsíčně částku 7.000,-Kč. Dlužník má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem, jedno z nich s ním žije ve společné domácnosti, na druhé platí k rukám jeho matky soudem stanovené výživné ve výši 500,-Kč měsíčně. Ke svému majetku dlužník uvedl, že eviduje pohledávky za dvěma dlužníky v celkové výši 709.568,-Kč.

Na základě doplňujícího dotazu dlužník soudu sdělil, že dva jeho závazky, a to závazek ve výši 20.951,-Kč vůči VZP Hradec Králové a závazek ve výši 20.790,-Kč vůči OSSZ Svitavy pocházejí z podnikatelské činnosti. Souhlasy těchto věřitelů dle ust. § 389 odst. 2 písm. a) IZ ovšem dlužník nedoložil.

S ohledem na to, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě 30 dnů po splatnosti, jenž není schopen dlouhodobě plnit, a že dva z jeho závazků jsou vymáhány exekučně, dospěl soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ.

Soud uzavřel na tom, že dlužník je fyzická osoba, která má závazky z podnikatelské činnosti, a není tedy oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Poukazoval na ust. § 389 odst. 2 IZ, podle něhož nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Nic takového však dlužník ve svém návrhu netvrdil, jeho podnikatelské závazky přitom nejsou zajištěné.

Po zvážení shora uvedených skutečností rozhodl insolvenční soud bez nařízení jednání o úpadku dlužníka dle ust. § 136 IZ. Vzhledem k tomu, že dlužník nebyl oprávněn podat návrh na řešení svého úpadku oddlužením, rozhodl soud o odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 390 odst. 3 IZ a současně dle ust. § 148 odst. 3 IZ ve spojení s ust. § 396 téhož zákona spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se v rozsahu bodů II. a III. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu, dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se oddlužení povoluje a konkurs na majetek dlužníka se neprohlašuje. Dlužník soudu prvního stupně zejména vytýkal, že nezkoumal, zda dluhy z podnikání, které jsou marginální, neboť dosahují necelá 4 % z celkové výše všech jeho závazků, by měly být překážkou pro povolení oddlužení. Na podporu své argumentace poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 uveřejněné pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 79/2009).

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Návrh na povolení oddlužení musí podat spolu s insolvenčním návrhem, a podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníkovi.

Podle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodne insolvenční soud současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne.

Podle ust. § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ust. § 403 odst. 2 a 3 IZ mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v ust. § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 20.5.2014 na návrh dlužníka, který s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení (č.d. A-1). V návrhu uvedl, že má 8 věřitelů s pohledávkami ve výši 1.060.441,-Kč, přičemž k výzvě soudu upřesnil, že závazky vůči VZP Hradec Králové ve výši 20.951,-Kč a vůči OSSZ Svitavy ve výši 20.790,-Kč pocházejí z podnikatelské činnosti. Současně dokládal příjmy, které by podle něj měly postačovat k alespoň třicetiprocentnímu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů za dobu trvání oddlužení.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že při výkladu ust. § 389 odst. 1 IZ ve znění účinném do 1.1.2014 se soudní praxe prezentovaná právě dlužníkem zmiňovaným R 79/2009 ustálila v tom, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Nicméně, jak zdejší soud uvedl např. již v usnesení sen. zn. 3 VSPH 517/2014-A ze dne 18.7.2014, úprava subjektivní přípustnosti oddlužení obsažená v ust. § 389 IZ a procesu jejího zkoumání doznala s účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) podstatných změn. Ty spočívají jednak v tom, že je oddlužení připuštěno také u dlužníka-fyzické osoby, který je podnikatelem (ust. § 389 odst. 1 písm. b/ IZ), jednak v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka, nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu dle ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání řešení jeho úpadku oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé těchto podnikatelských pohledávek nesouhlasí (ust. § 389 odst. 2 IZ).

Při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení je současně třeba vzít v potaz, že ust. § 397 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 stanoví, že v pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž věřitelé dle ust. § 403 odst. 2 IZ mohou uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle ust. § 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání, či nikoli.

Z uvedeného tedy plyne, že při zkoumání subjektivní přípustnosti oddlužení v režimu úpravy účinné od 1.1.2014 již nelze-jak dlužník v odvolání soudu prvního stupně nesprávně vytýkal-aplikovat výše uvedené závěry obsažené v R 79/2009 ohledně dalších kriterií, za nichž lze dlužníkovy dluhy z podnikání tolerovat. Současně však platí, že ust. § 389 odst. 2 IZ ve spojení s úpravou obsaženou v ust. § 397 odst. 1 a § 403 odst. 2 IZ nelze interpretovat tak, že (ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a/ IZ) je předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, kteří mají vůči dlužníku nezajištěné podnikatelské pohledávky, s řešením jeho úpadku oddlužením.

Takový souhlas totiž není předepsanou náležitostí návrhu na povolení oddlužení a ani se nevyžaduje, aby byl dán písemnou formou. Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu nové právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle ust. § 403 odst. 2 IZ, kde teprve mohou dotčení věřitelé své kvalifikované stanovisko k oddlužení (zda je hodlají umožnit či nikoli) zaujmout, a kdy tak teprve může být nastolena případná fikce jejich souhlasu s oddlužením. Takový výklad má podle názoru odvolacího soudu zcela zřejmou procesní logiku. Nelze považovat za adekvátní, aby ihned po podání návrhu na povolení oddlužení byla vyslovena jeho subjektivní nepřípustnost pro dlužníkovy označené podnikatelské dluhy jen proto, že jejich věřitelé zatím souhlas s oddlužením nevyslovili. Jednak v této fázi řízení nelze předvídat, zda se dotčení označení věřitelé do insolvenčního řízení vůbec přihlásí (a pak jejich podnikatelské pohledávky nemohou oddlužení bránit), a navíc tito věřitelé (jestliže své pohledávky přihlásí) ve fázi po povolení oddlužení, kdy budou mít již ze spisu k dispozici podstatné informace o situaci dlužníka a jeho nabídce pro oddlužení, mohou dojít k závěru,

že tento způsob řešení úpadku dlužníka pro ně bude výhodnější než konkurs, takže z těchto (či jiných) důvodů, anebo prostě jen v důsledku svého nezájmu o věc, nebudou svoje podnikatelské pohledávky (na schůzi věřitelů ani jinak) namítat a založí tím svůj souhlas s oddlužením.

V kontextu výše uvedeného se úvaha soudu prvního stupně o tom, že dlužník nebyl (jako osoba mající závazky z podnikání) oprávněn návrh na povolení oddlužení podat, jeví jako zcela předčasná.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 16.října 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová