2 VSPH 1989/2016-A-16
KSUL 85 INS 15484/2016 2 VSPH 1989/2016-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka KODAX, s.r.o., sídlem Mostecká 21, Litvínov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 15484/2016-A-9 ze dne 17. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS

15484/2016-A-9 ze dne 17. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. KSUL 85 INS 15484/2016-A-9 ze dne 17.8.2016 uložil KODAX, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužníka, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, bylo dne 28.6.2016 zahájeno insolvenční řízení. Z insolvenčního návrhu a seznamů, jež dlužník předložil na výzvu soudu, vyplývá, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 2.441.315,30 Kč a zajištěné závazky v celkové výši 1.933.8356,50 Kč, zatímco jeho majetek tvoří pouze stolní počítač nepatrné hodnoty. S přihlédnutím k tomu, že dlužník je obchodní společností, dovodil soud, že jeho úpadek bude řešen konkursem. Protože z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka zjevně nebude možné uhradit náklady insolvenčního řízení, jež spočívají přinejmenším v odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, uložil soud dlužníkovi, aby zaplatil zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně isir.justi ce.cz k dalšímu řízení. V odvolání, jež doplnil na výzvu soudu prvního stupně, namítal, že soud prvního stupně napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, a proto je nezákonné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 28.6.2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu a předložených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 7 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 4.479.854,-Kč s příslušenstvím (závazky vůči UniCredit Bank Czech Republik, a.s. a Komerční bance, a.s. jsou zajištěny vlastními blankosměnkami, jež se staly splatnými ke dni 15.12.2014, resp. 2.3.2015), přičemž nemá žádný zpeněžitelný majetek (dle seznamu majetku vlastní pouze stolní počítač, jenž je morálně zastaralý a jehož účetní zůstatkovou hodnotu vyčíslil částkou 19.500,-Kč, ale označil jej jako zcela nehodnotný).

Vycházeje ze shora popsaných zjištění dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem a že dlužník nemá žádný zpeněžitelný majetek, nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k výši nároků insolvenčního správce v konkursu, jež bude třeba v insolvenčním řízení uhradit. Na adresu dlužníka dlužno přitom poznamenat, že jde toliko k jeho tíži, že nesplnil povinnost, již mu jako podnikateli ukládá ust. § 98 insolvenčního zákona, tj. že bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (některé z jeho závazků se totiž staly splatnými již v prosinci 2013, další-jak zmíněno shora-v prosinci 2014 a v březnu 2015), nepodal insolvenční návrh, a nevyužil finančních prostředků, jimiž v té době disponoval, na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senát

Za správnost: J. Vlasáková