2 VSPH 1989/2015-A
MSPH 60 INS 24513/ 2014 2 VSPH 1989/2015-A 95

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse ve věci dlužnice HALLA, a.s., sídlem Litvínovská 288, Praha 9, IČO 60201916, zast. advokátkou JUDr. llonou Vaněčkovou, sídlem Na Pankráci 404/30a, Praha 4, zahájené na návrh a) TELEPIKE, s.r.o. V likvidaci , sídlem V Zátiší 810/1, Ostrava, IČO 29415403 a b) Download, s.r.o. vlikvidaci, sídlem Jeseniova 1151/55, Zižkov, Praha 3, IČO 28893255, za účasti státního zastupitelství, o odvolání navrhovatelky a) proti usnesení Městského soudu vPraze č.j. MSPH 60 INS 24513/2014-A 47 ze dne 4. června 2015 takto:

1. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS

24513/2014-A 47 ze dne 4. června 2015 se p o t v r z uj e.

11. Navrhovatelkám a) a b) se ukládá, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili dlužníci společně a nerozdílně 12.342,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám advokátky JUDr. Ilony Vaněčková.

Odůvodnění:

Městský soud vPraze shora označeným usnesením vbodě l. výroku zamítl insolvenční návrh, jímž se TELEPIKE, sro v likvidaci , /dále jen navrhovatelka a) / domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku HALLA, a.s., (dále jen dlužnice), a vbodě Il. výroku uložil navrhovatelce a), aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila dlužníci 18.755, Kč na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu tak, že navrhovatelka a) tvrdila, že má za dlužníci splatnou pohledávku ve výši 3.000.000, Kč, neboť dlužnice vystavila dne 5.12.2013 na její řad směnku vlastní znějící na částku 3.000.000, Kč. Směnka zajišťovala půjčku navrhovatelky a) dlužníci. Dlužnice se zavázala půjčku vrátit navrhovatelce a) do 5.7.2014. Dlužnice navrhovatelce půjčku nevrátila. Jako další věřitele, kteří mají splatné pohledávky za dlužníci, navrhovatelka a) označila UKMO, v.o.s., a FIROHAM company, sro



Dále soud uvedl, že dlužnice tvrdila, že se jedná o šikanózní insolvenční návrh, neboť nemá žádné závazky vůči navrhovatelce a) ani jí označeným věřitelům, žádnou půjčku od navrhovatelky a) neobdržela a směnku nepodepsala. Zdůrazňovala též, že má dostatek finančních prostředků, z nichž by mohla v případě existence splatných závazků tyto závazky uhradit. sust. 5 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) projednal vjejí nepřítomnosti.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvého stupně při rozhodování ztoho, že: smlouvu o půjčce ze dne 5.12.2013 měla uzavřít navrhovatelka a) jako věřitel a dlužnice jako dlužník, navrhovatelka a) měla půjčit dlužníci 3.000.000, Kč ke dni uzavření smlouvy s tím, že půjčka měla být vrácena do 5.7.2014; k zajištění závazku ze smlouvy o půjčce měla dlužnice vystavit dne 5.12.2013 směnku vlastní znějící na částku 3.000.000, Kč; -ve smlouvě o půjčce je jako místo uzavření uvedena Praha; směnku znějící na částku 3.000.000,-Kč měla vystavit dlužnice na řad navrhovatelky a), směnka měla být vystavena dne 5.12.2013 v Ostravě, dle daňového přiznání za období od 29.1.2013 do 31.12.2013 neměla navrhovatelka a) v uvedeném období žádné příjmy, do obchodního rejstříku byla zapsána dne 29.1.2013; fakturou č. 2131256 ze dne 10.1.2014 FIROHAM company, s.r.o., fakturovala dlužníci částku 240.000,-Kč, s DPH částku 290.400, -Kč, za pronájem nebytových prostor za d na 2013 do prosince 2013, úhrada měla být provedena na účet c. a turou č. T20140316 ze dne 2.3.2014 UKMO, v.o.s. fakturovala dlužníci částku 26.500, Kč, s DPH částku 32.065, Kč, za úklidové práce, fakturou č. T20140327 ze dne 10.4.2014 fakturovala tatáž společnost dlužníci částku 69.000, Kč, s DPH částku 83.490, Kč, za úklidové práce; úhrada o a poskytnuté práce měla být provedena na účet





V

C.

ani je na z výše uvedených společností nebyla nikdy plátcem daně z přidané hodnoty, což vyplývá z výpisů z veřejných rejstříků FIROHAM company, s.r.o a UKMO, v.o.s., a z údajů o registraci k DPH;

-bankoví účet číslo 19 55294765226/ 0100 není 11 Komerční banky, a.s., veden, což soud zjistil z vyjádření této banky ze dne 9.10.2014;

bankovní účet č. 6892214468/5500 není u Raiffeisenbank, a.s. veden, což soud zjistil z vyjádření této banky ze dne 27.10.2014;

z potvrzení Komerční banky, a.s., ze dne 2.6.2015 o zůstatcích na účtech vyplývá, že dlužnice disponuje finančními prostředky v částce přesahující pohledávky navrhovatelky a) a jí označených dalších věřitelů.

'?

Dále soud poukázal na to, že insolvenční návrh byl podán u místně nepříslušného soudu a že navrhovatelka a) podala u místně nepříslušných soudů i další obsahově totožné návrhy proti TREVOS, a.s., a HORMEN , CE a.s.

pOKI'acuv 31111



V rovině právního posouzení věci soud uvedl, že navrhovatelka a) tvrdila, že má za dlužníci splatnou pohledávku ve výši 3.000.000, Kč ztitulu půjčky, jež je zajištěna směnkou, přičemž dlužnice činila existenci pohledávky-ale i listin ji osvědčujícich spornou. Konstatoval, že ačkoliv navrhovatelka a) k návrhu předložila originál směnky a kopií smlouvy o půjčce, má pochybnost o existenci jeji pohledávky, neboť poskytnutí půjčky nijak neprokazovala. V souvislosti s tím zdůraznil, že z daňového přiznání navrhovatelky a) za období od 29.1.2013 do 31.12.2013 zjistil, že v roce 2013, kdy měla být dlužníci půjčka poskytnuta, neměla navrhovatelka a) žádné příjmy, z nichž by půjčku ve výši 3.000.000,-Kč mohla poskytnout. Za věrohodné pak neměl ani listiny předložené k osvědčení pohledávky, neboť smlouva o půjčce i směnky jsou datovány stejným dnem, přičemž směnka měla být vystavena dlužníci v Ostravě a smlouva o půjčce uzavřena v Praze. Na základě toho uzavřel, že nemá existenci pohledávky navrhovatelky a) za dlužníci za osvědčenou.

Za osvědčenou pak neměl ani existenci pohledávek dalších označených věřitelů, neboť faktury & výzvy k úhradě dlužných částek neosvědčují vznik pohledávky, její výši ani splatnost, přičemž zejména faktury vystavené dalšími věřiteli jsou nevěrohodné, neboť je k ceně služeb či nájemného účtována daň z přidané hodnoty, ačkoliv ani jeden z věřitelů není registrován jako plátce teto daně, a rovněž čísla účtů, na něž měly být provedeny platby, neexistují.

Spoukazem na to, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice má dostatek disponibilních finančních prostředků k úhradě uplatňovaných pohledávek navrhovatelky a) i FIROHAM company, s.r.o., a UKMO, v.o.s., pak dovodil, že tyto pohledávky odmítá uhradit proto, že je činí spornými, a nikoli z důvodu nedostatku finančních prostředků.

Na základě uvedeného uzavřel, že navrhovatelka a) neosvědčila existenci své splatné pohledávky za dlužníci ani splatné pohledávky dalšich věřitelů, a dle ust. & 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh zamítl. Dodal přitom, že navrhovatelka a) zneužívá insolvenčního řízení k poškození dlužnice a dalších společností, což je zneužitím práva ve smyslu ustanoveni % 2 o.s.ř., kterému nelze poskytnout ochranu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. % 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka a) včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně kdalšimu řízení, anebo je změnil a rozhodl tak, že se insolvenční návrh neodmítá. V odvoláni zejména namítala, ze:

-skutečnost, že podala obdobné insolvenční návrhy na další obchodní partnery, nejsou důkazem či skutečnosti, o kterou by bylo možné odůvodnění napadaného usneseni opřít,

-soud rozhodl před tím, než bylo rozhodnuto o její žádosti o osvobození od soudního poplatku, a v tomto smyslu nebyl dodržen procesní postup,

- hodnocení, že došlo z její strany ke zneužití práva ve smyslu ustanovení 5 2 o.s.ř., je zcela nepodložené; byl podán komplexní návrh a byly sděleny veškeré podstatné skutečnosti a důkazy, aby mu bylo možno vyhovět,

-nepřítomnost navrhovatelky a) u nařizeného jednání byla řádně omluvena, a to v dostatečné lhůtě k tomu, aby soud nařízené jednáni odročil; v tomto smyslu bylo navrhovatelce a) odňato zákonné právo se řádně bránit a především právo na soudní ochranu práv, která byla uplatněna vůči dlužníci, -v souvislosti s tím bylo porušeno i právo navrhovatelky a) na řádné poučeni; pakliže

! l V. ! V soud až V odůvodnění uvad1 urc1te skutecnosti, které byly primárně řešeny patrne až právo porušeno,

dlužnice měla dostatečný prostor k tomu, aby činila veškeré pohledávky spornými, přičemž mohla-li by být navrhovatelka a) být přítomna jednáni, jistě by mohla k účelovým tvrzením dlužnice uvést a předložit důkazy další, a tím její tvrzení vyvrátit; důkazy však již v odvolacím řízeni nelze odvolacimu soudu předkládat, a je a uzavřít tak, že dlužnice má vícero veritelů, kteří vůči ní mají pohledávky, jež jsou staré více jak 30 dnů; byla tedy předložena tvrzení dostatečně skutkově podložená, která prokazují závěr, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence dle ust. Q 3 odst. 1 a 2 IZ.

Dlužnice ve vyjádření k odvolání uvedla, že:

ničemu nebrání, pokud insolvenční soud o nepřiznání osvobození od soudních poplatků rozhodne až po vydání usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, takže rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků není překážkou pro rozhodnutí ve věci samé,

insolvenční soud hodnověrně odůvodnil závěr o tom, že ze strany navrhovatelky a) došlo ke zneužití práva ve smyslu ust. & 2 o.s.ř.; navrhovatelka a) nenamítá, že by závěr o zneužití práva z její strany byl projevem nesprávného právního hodnocení, ale insolvenčnímu soudu vytýká toliko to, že závěr nebyl podložen důkazy a nebyl neprokázání existence pohledávek jiných věřitelů, přičemž k tomuto závěru dospěl na základě provedených důkazů, které byly dlužníci a navrhovatelkou a) označeny a předloženy před nařízeným jednáním (tedy byly navrhovatelce známy), přičemž měl insolvenční návrh zařádný a kompletní,

stěží by v právním státě obstálo rozhodnutí o úpadku, které by přehlíželo tu ' ' půjčky (jedná se o reálný, nikoliv konsenzuální kontrakt), že věřitel předložil faktury, které jsou vystaveny neplátci DPH, avšak k účtovaným službam DPH účtují, a které odkazují na neexistujici bankovni účty (vždyť v takovém případě by dluznice nemohla závazky ani nikdy uhradit, existovaly li by),

-insolvenční řízení nenahrazuje řízeni sporné, nutnost prokazování existence tvrzené

pOKI'aUU V aun pohledávky, nutnost znaleckého posudku z oboru grafologie, písmoznalectvi, výpovědi svědků, atp.,

navrhovatelka a) v odvolání brojí proti závěrům insolvenčního soudu prvního stupně toliko z procesních důvodů, a nikoli z důvodu nesprávného právního posouzeni,

--závěr o dostatku prostředků k úhradě pohledávek na straně dlužnice zcela vylučuje, aby byl insolvenční návrh důvodný a aby insolvenční řízeni suplovalo nalézací (sporné) řízení.

S ohledem na uvedené navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízeni.

Městské státní zastupitelství ve vyjádření k odvolání uvedlo, že se soud prvého stupně velmi zevrubně zabýval jak tvrzeními navrhovatelky a), tak dlužnice, shrnulo jeho skutková zjištění a konstatovalo, že tato skutková zjištění zjevně znevěrohodňuji tvrzení navrhovatelky a). Zdůraznilo rovněž, že bylo prokázáno, že dlužnice disponuje finančními prostředky, jež přesahují pohledávky navrhovatelky a) i jí označených věřitelů. S poukazem na zjištěné skutečnosti a s přihlédnutím k okolnostem, které vyšly v řízení najevo, shrnulo, že navrhovatelka a) neosvědčila existenci své splatné pohledávky za dlužníci a neosvědčila ani existenci pohledávek dalších věřitelů.

Vrchní státní zastupitelství doplnilo, že navrhovatelka a) zejména neodstranila pochybnosti o vzniku a existenci ji tvrzeného závazkového vztahu s dlužníci. Závazek dokládala pouze shora zmíněnými dokumenty, pochybnosti o tom, zda skutečně, jakým způsobem a z čeho půjčku ve výši 3.000.000 Kč poskytla, však nijak nevyvrátila. S přihlédnutím ke zjištěním o majetkových poměrech navrhovatelky a) -zejména absentujíci podnikatelské činnosti a vykázaným nulovým příjmům, současně s neexistenci účtu u podnikající právnické osoby- ale i kdalším v napadeném rozsudku zmíněným rozporům (ohledně mista podpisu smlouvy a směnky), mělo za to, že navrhovatelka a) neosvědčila svoji pohledávku. V závěru pak argumentovalo ve prospěch závěru, že i návrh navrhovatelky b) Download, s.r.o. v likvidaci, /dále jen navrhovatelka b) /, jež přistoupila do řízení v průběhu odvolacího řízení, je nedůvodný. Navrhovalo proto, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Dlužnice se dále vyjádřila knávrhu navrhovatelky b) a uvedla, že je zjevně nedůvodný a nepravdivý, neboť žádná ze smluv tvrzených v návrhu nebyla dlužníci nikdy uzavřena, tvrzená směnka nebyla vystavena, dlužnice není v úpadku a ani nikdy nebyla v jakémkoli obchodním vztahu se společností SOBIN, s.r.o., jež je označena jako další věřitel, a tudíž ji nic nedluží. Poukázala přitom i na tu skutečnost, že návrh za navrhovatelku b) podepsal Daniel Pintea, jenž je zapsán v obchodním rejstříku jako její jednatel, přičemž v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS 4/2017 (tento šiknózní návrh byl podán na jiného výrobce světel, a to společnost TREVOS, a.s.) vyšlo najevo, že osoba jménem Danel Pintea neexistuje; to vyplývá i z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové

0 odmítnutí insolvenčního návrhu ze dne 28.4.2017 č.j. KSHK 40 INS 4/2017 A 24.



Vrchní státní zastupitelství při jednání před odvolacím soudem potvrdilo, že z trestního řízení skutečně vyplývá, že Daniela Pintea, jenž podepsal návrh za navrhovatelku b), neexistuje.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadené usneseni i řízeni jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považoval za potřebné předevšim uvést, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu (a v provedeném dokazování) potřebnou oporu, když am

V soudem a případně doplnit skutková tvrzení a důkazy, a ze jeji insolvenční návrh byl z hlediska formálních náležitostí perfektní a projednatelný.

Otázku, zda byl návrh navrhovatelky a) z hlediska tvrzení vněm obsažených perfektni, a tedy projednatelný, zodpověděl soud prvého stupně tím, že jej projednal a věcně o něm rozhodl zamítnutlm (nikoli jeho odmítnutím, jak dovozovala navrhovatelka) ; odvolací soud se proto touto námitkou dále nezabýval.

Z obsahu spisu pak odvolací soud zjistil, že soud prvého stupně předvolal navrhovatelku a) k jednání ve věci na den 4.6.2015 usnesením (č.d. A 37), jež jí bylo do její datové schránky doručeno dne 25.4.2015. Podáním ze dne 25.5.2015, doručeným soudu prvého stupně dne 29.5.2015, omluvil jednatel navrhovatelky a) svoji neúčast na jednání s tim, že je dlouhodobě mimo území ČR, a požádal o jeho odročeni. K žádosti nepřipojil žádný doklad toto tvrzení prokazující, přičemž zásilku podal dne 27.5.2015 k přepravě na poště Depo Liberec 70, tedy v ČR. Soud prvého stupně jeho omluvu posoudil jako nedůvodnou a věc projednal dle ust. % 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti navrhovatelky a).

V nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout -jak vyplývá z ustanovení 5 101 odst. 3 o.s.r.- jen tehdy, byl li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročeni jednáni (dalšího jednáni). Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane prekážka nebo jiná okolnost, která mu bráni se jednání zúčastnit. Tato překazka nebo Jlná okolnost současně musí představovat důležitý důvod ; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelnosti, závažnosti, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelností (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat).

PUM'ÍIUU V 1.1.1



Důležitým důvodem jsou nejen událostí mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení % 101 odst. 3 o.s.ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotni indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), taki okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat -zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce)-za důležitou.

K tomu, aby žádost o odročení byla podložena důležitým důvodem, je potřebné, aby účastník tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast 11 jednání soudu omluvit, tj. ty, jež mu znemožňují se jednání zúčastnit a současně jsou vážné (důležité, omluvitelné) jak z hledisek objektivních, tak subjektivních (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99). Dokládat tyto skutečnosti (a to i zpětně pro potřeby odvolacího řízení) je

) povinen pouze v případě pochybnosti o jejich existenci.

V dané věci navrhovatelka a) v odvoláni nijak blíže nespecifikovala důvody své nepřítomnosti na jednání u soudu prvého stupně, přičemž kprokázání skutečnosti odůvodňujíci odročení jednání nenavrhla ani nepředložila žádný důkaz, a to ani v řízení před soudem prvého stupně, ani v řízení odvolacím (přestože jí závěr soudu o nedůvodnosti její omluvy byl znám). Způsobilý důvod pro odročení jednání tak nedoložila. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvého stupně nepochybil, když věc dle ust. % 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

V souvislosti s tím je třeba konstatovat, že navrhovatelka a) tim, že se nezúčastnila jednání o insolvenčním návrhu před soudem prvého stupně, rezignovala na možnost reagovat na obranu dlužnice a být v případě potřeby soudem poučena dle ust. š 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) o nutnosti doplnit skutková tvrzení či označit důkazy nutné k jejich prokázání, stejně jako na možnost být poučena dle ust. ?; 119a o.s.ř. o nutnosti uvést veškeré rozhodné skutečnosti a označit veškeré důkazy dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, což má za následek, že později uplatněné skutečnosti a důkazy mohou být v odvolacím řízení uplatněny pouze za podmínek uvedených v ust. % 205a o.s.ř. Ostatně navrhovatelka a)

---zřejmě vědoma si této skutečnosti - v odvoláni žádne nove skutečnosti netvrdila ani nenavrhovala další důkazy k prokázání svých tvrzení.

Dlužnice přitom v rámci obrany proti insolvenčnímu návrhu navrhovatelky a) zpochybnila, že by s ní uzavřela smlouvu o půjčce a že by podepsala směnku tuto půjčku zajišťující; tím zpochybnila pravost těchto soukromých listin.

K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromé listiny se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2670/98 ze dne 10.10.2000 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Uvedl, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje,



že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Jiné důsledky, než popírání pravdivosti soukromé listiny, má popření jeji pravosti. Popření pravosti listiny není pouhým popiránim (jako je tomu v případě pouhého popírání jeji pravdivosti), ale zahrnuje v sobě implicitně tvrzení, že údajný vystavitel listinu nepodepsal ani nevystavil; další tvrzení zpravidla nepřicházeji v úvahu (nelze po tom, jehož podpis byl zfalšován, požadovat např. tvrzeni, za jakých okolností k falšování došlo). Takové popření je proto pro sebe dovozuje příznivé právni důsledky. Je li tedy zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobe příznivé následky, tedy vdané věci navrhovatelka a). Ta však potřebné důkazy neoznačila.

Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, přitom nese případné nepříznivé nasledky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkoveho stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. tvrzeni, avšak hodnoceni provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování pravdivost jeho skutkových tvrzení nepotvrdilo. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (srovnej ust. & 120 odst. 3 o.s.ř.) jako procesní odpovědnost účastníka

Vdané věci navrhovatelka a) nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svých tvrzení (zejména pravosti listin, znichž dovozovala existenci své pohledávky) a neprokázala (nedoložila) tak existenci své splatné pohledávky za dlužníci; prvého stupně postupoval správně, když insolvenční návrh navrhovatelky a) pro nedoložení její pohledávky zamítl.

Návrhem navrhovatelky b), jež přistoupila do řízení vprůběhu odvolacího

řízeni podáním doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 13.7.2015 a proti napadenému usnesení odvolání nepodala (dle ust. & 107 odst. 3 IZ ani podat

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že o žádosti navrhovatelky b) o osvobození od soudních poplatků rozhodl soud prvého stupně usnesením ze dne 25.6.2015 (č.d. A 51), osvobozeni ji nepřiznal a odvolací soud toto rozhodnutí usnesením ze dne 18.8.2015 (č.d. A 62) potvrdil. Skutečnost, že insolvenční soud o žádosti rozhodl až po vydání napadeného usneseni, přitom není procesní vadou, jež by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

PUN anu V 111



Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatelky a) důvodným a napadené usneseni podle ust. % 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. % 224 odst. 1 a 5 142 odst. 1 o.s.ř., neboť dlužnice v něm byla zcela úspěšná. J ejí náklady spočívají v odměně advokáta ve výši 9.300,-Kč za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření k návrhu navrhovatelky b/ , účast na jednání u odvolacího soudu) a náhradě hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 900,-Kč, vše dle ust. % 11 odst. 1 písm. d), g) a k), % 9 odst. 4 písm. c), % 7 bodu 5 a 5 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s připočtením odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 12.342,-Kč.

,

P 0 u č e n : Proti bodu 1. výroku tohoto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu vPraze k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu ll. výroku tohoto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. října 2017

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu si

/ _!Jf-

Za správnost vyhotovení: /'_/ J. Vlasáková ' í *