2 VSPH 1988/2015-B-35
KSPH 72 INS 28249/2014 2 VSPH 1988/2015-B-35

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Tomáše anonymizovano , anonymizovano , a Gabriely anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Vilapark 262, Zdiby-Přemyšlení, o odvolání Sládek & Partners, advokátní kancelář, v.o.s., sídlem Karlovo náměstí 2097/10, Praha 2, zast. advokátem Mgr. Petrem Šlaufem, sídlem U Kublova 1021/20, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 28249/2014-B-24 ze dne 3. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 28249/2014- B-24 ze dne 3. června 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením schválil oddlužení dlužníků (manželů) Tomáše anonymizovano a Gabriely anonymizovano (dále jen dlužníci) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), v bodě II. výroku deklaroval, že insolvenčním správcem je BERGER-insolvenční správce a spol. (dále jen správce), v bodech III.- VII. výroku uložil plátci mzdy, dlužníkům, správci a přihlášeným věřitelům povinnosti související s realizací splátkového kalendáře a v bodě VIII. výroku deklaroval, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu věřitelky GE Money Bank, a.s., že dne 19.12.2015 podali dlužníci návrh na povolení oddlužení a usnesením ze dne 12.2.2015 (č.d. A-20) byl zjištěn jejich úpadek a jako způsob jeho řešení bylo povoleno oddlužení. Při rozhodování vyšel soud z toho, že dlužníci mají 11 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 3.393.402,28 Kč, jednoho zajištěného věřitele s pohledávkou ve výši 7.600.554,18 Kč, dlužníkův čistý měsíční příjem činí 70.000,-Kč, dlužnice je bez příjmu, dlužníci mají vzájemnou vyživovací povinnost a společnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti; vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 2927 v k.ú. Přemyšlení, osobní automobil a dlužník vlastní obchodní podíl (55 %) v korporaci PlayBev Czech Republic s.r.o. (dále jen obchodní podíl). Vedle toho soud zjistil, že dne 18.4.2012 převedli dlužníci isir.justi ce.cz

členská práva a povinnosti v Bytovém družstvu Hlaváčova (dále jen členský podíl) na svého syna.

Dále soud popsal průběh schůze věřitelů konané dne 30.3.2015, na níž věřitel č. 4 Sládek & Partners, advokátní kancelář, v.o.s. (dále jen odvolatel), vznesl námitky, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; tvrdil, že dlužníci v seznamu majetku neuvedli obchodní podíl, dne 18.4.2012 převedli smlouvou na svého syna členský podíl, který by měl být součástí majetkové podstaty, neuvedli v seznamu závazků pohledávku odvolatele, nejsou schopni uspokojit nezajištěné věřitele ani v minimální výši a neposkytovali správci všestrannou součinnost. Na to soud konstatoval, že námitky projednal na jednání konaném dne 29.5.2015, přičemž nejprve dospěl závěru, že dlužníci splňují podmínku pro schválení oddlužení splátkovým kalendářem dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), když při zachování dosavadních příjmů budou schopni v průběhu 5 let uspokojit 99,25 % (vycházeje z celkové výše přihlášených pohledávek), resp. při zohlednění popřené pohledávky 100 % (vycházeje ze správcem uznaných pohledávek) nezajištěných pohledávek. Dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2012 uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyložil podmínky pro posouzení, zda dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, a usoudil, že ačkoliv dlužníci pochybili, když neuvedli obchodní podíl v seznamu majetku a pohledávku odvolatele v seznamu závazků, nelze dovozovat jejich nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení. Konstatoval, že mu motiv převodu členského podílu na syna není zřejmý, avšak považoval za nezbytné zohlednit, že za současného stavu mají dlužníci majetek a příjmy v takové výši, že mohou být zajištění i nezajištění věřitelé uspokojeni do 100%. K poslední námitce odvolatele podotkl, že dle vyjádření správce s ním dlužníci spolupracují. S poukazem na to, že dosavadní výsledky řízení nedokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení ani jiné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu, rozhodl o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, jakožto způsobu, jenž nabízí možnost nejvyššího uhrazení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání a navrhoval, aby je odvolací soud změnil tak, že zamítne návrh na povolení oddlužení a zároveň rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníků formou konkursu, in eventum, aby je zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Setrval na stanovisku, že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužníci návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr. Ten spatřoval v tom, že jednak neuvedli obchodní podíl v seznamu majetku, jednak zatajili existenci jeho pohledávky, když ji neuvedli v seznamu závazků v rozporu s ust. § 392 odst. 1 písm. a) IZ; soudu prvého stupně přitom vytýkal, že se s touto námitkou náležitě nevypořádal. Druhou naplněnou podmínku odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení spatřoval v lehkomyslném, popř. nedbalém přístupu dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení, neboť v počáteční fázi řízení porušili svou povinnost poskytovat správci součinnost dle ust. § 210 odst. 1 IZ, když byli nekontaktní a se správcem nespolupracovali.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Z obsahu spisu se podává, že na schůzi věřitelů konané dne 30.3.2015 soud prvého stupně přijal usnesení ve znění jako způsob oddlužení dlužníků je zvoleno plnění splátkového kalendáře , přičemž odvolatel byl jediným věřitelem oprávněným hlasovat a jediným věřitelem hlasujícím pro zvolený způsob oddlužení. Z protokolu o schůzi věřitelů (č.d. B-5) je přitom patrné, že zápis byl diktován hlasitě bez námitek k protokolaci. K následně vzneseným námitkám, jimiž odvolatel zpochybnil správnost protokolace a domáhal se změny v tom smyslu, že hlasoval proti oběma způsobům oddlužení (tedy de facto změny svého stanoviska), již nelze přihlížet, neboť dle ust. § 402 odst. 2 IZ svůj souhlas se způsobem oddlužení není věřitel oprávněn změnit. Je tak zřejmé, že o způsobu oddlužení dlužníků bylo řádně rozhodnuto hlasováním na schůzi věřitelů dne 30.3.2016. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolatel (jakožto hlasující o způsobu oddlužení) byl legitimován k podání námitek dle ust. § 403 odst. 2 IZ, a jelikož jeho námitkám nebylo vyhověno, byl legitimován i k podání odvolání proti napadenému usnesení.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle ust. § 395 odst. 2 téhož zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ust. § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v ust. § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odst. 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v ust. § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odst. 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odst. 3).

Podle ust. § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (ust. § 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle ust. § 414 a násl. IZ .

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. K úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Ve smyslu uvedeného stojí konstantní soudní judikatura na tom, že insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro případný navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

Soud prvého stupně v dané věci schválil oddlužení dlužníků na základě závěru, že nebyli při podání návrhu vedeni nepoctivým záměrem, přičemž nedovodil ani jejich lehkomyslný či nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje s tím, že k odvolací argumentaci považoval za potřebné uvést následující:

Otázkou neuvedení některého z věřitelů v seznamu závazků dlužníkem se odvolací soud zabýval opakovaně; k námitce neuvedení pohledávky odvolatele v seznamu závazků proto odkazuje na svoji dosavadní judikaturu (např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 10/2016, MSPH 60 INS 30124/2014 ze dne 26.1.2016), dle níž lze jen stěží dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat (bez dalšího) jen z toho, se v insolvenčním řízení posléze ukázaly být neúplnými údaje o stavu jeho věřitelů nebo výši jejich pohledávek, které uvedl v podaných návrzích (v seznamu závazků). Dlužník totiž nemůže rozumně počítat s tím, že by zatajením některých svých věřitelů (či skutečné výše jejich pohledávek)-jde-li o tuzemské věřitele-mohl výsledek řízení zmanipulovat tak, aby schválení oddlužení dosáhl, neboť tímto způsobem nemůže zabránit tomu, aby se do řízení všichni jeho věřitelé (s plnou výší svých pohledávek) přihlásili a aby pak soud podle toho-se zřetelem k výsledku přezkumu přihlášených pohledávek-podmínky schválení oddlužení (dostatečnost dlužníkovy nabídky pro předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu dle ust. § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) posoudil. Ani ti tuzemští věřitelé, které dlužník v návrhu (seznamu) uvedl, nejsou o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku se stanovením konečné přihlašovací lhůty (ust. § 136 odst. 2 písm. d/ a odst. 3 IZ) zvlášť zpraveni, tedy jinak než doručením usnesení jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (tj. vyhláškou dle § 71 odst. 1 IZ). Příležitost tuzemských věřitelů k přihlášení jejich pohledávek za dlužníkem je tedy zásadně stejná bez ohledu na to, zda je dlužník soudu uvedl, či nikoli.

Dle názoru odvolacího soudu nelze dovodit nepoctivý záměr dlužníků ani z toho, že v seznamu majetku neuvedli obchodní podíl. Dlužníci jej totiž-jak vyplývá z protokolu o projednání námitek ze dne 29.5.2015-zakoupili od odvolatele za 30.000,-Kč, přičemž v době vydání napadeného rozhodnutí měl zanedbatelnou hodnotu; tuto skutečnost ostatně odvolatel při projednávání námitek ani v odvolání nijak nerozporoval. Za takové situace ovšem nelze v jednání dlužníků (zatajení takového majetku) spatřovat úmysl zkrátit své věřitele či ovlivnit jejich volbu způsobu oddlužení, a to zejména s přihlédnutím k hodnotě jejich dalšího řádně označeného majetku (oceněného minimálně na 5,6 milionu Kč) a jejich ekonomické nabídce (tvořené příjmem dlužníka) zaručující plné uspokojení nezajištěných věřitelů.

Pokud odvolatel v odvolání dále namítal nedbalý přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení s poukazem na to, že neposkytovali insolvenčnímu správci všestrannou součinnost, neboť byli v počáteční fázi řízení nekontaktní a nespolupracovali s ním, pak odvolací soud ze sdělení správce při jednání konaném k projednání námitek (č.d. B-21) zjistil, že dlužníci již toto pochybení napravili a se správcem již plně spolupracují.

Odvolací soud dále ověřil, že ekonomická nabídka dlužníků při zvoleném způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře zaručuje předpoklad-při zachování stávajících příjmů (70.000,-Kč měsíčně) a zohlednění nezabavitelné částky, vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a mezi manželi navzájem-uspokojení 100% zjištěných pohledávek všech nezajištěných věřitelů.

Na základě výše uvedených zjištění tak dospěl odvolací soud k závěru, že ačkoliv se dlužníci dopustili určitých pochybení (zejména neuvedení veškerých jim známých údajů v povinných seznamech), nelze v daném případě se zřetelem ke všem okolnostem případu (zvláště s přihlédnutím ekonomické nabídce zaručující plné uspokojení nezajištěných věřitelů) považovat tato pochybení za natolik závažná, aby odůvodňovala neschválení jejich oddlužení.

Proto odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Nad rámec uvedeného považoval odvolací soud za nutné doplnit, že vyjde-li posléze v průběhu oddlužení najevo, že dlužníci neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, anebo vyjdou dodatečně najevo okolnosti nasvědčující nepoctivému záměru dlužníků, bude to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení postupem dle ust. § 418 odst. 1 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 31. října 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková