2 VSPH 1985/2014-B-19
KSUL 45 INS 417/2014 2 VSPH 1985/2014-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Hůrce 474, Vroutek, o odvolání Central system, s.r.o., sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 417/2014-B-9 ze dne 25. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 417/2014-B-9 ze dne 25. září 2014 se zrušuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením v bodě I. výroku nařídil předběžné opatření podle ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), kterým zamezuje dražbě-bytové jednotky č. 474/3, nacházející se v budově Vroutek, č.p. 474,475, bytový dům, na parc.č. st. 633 na LV č. 785, k.ú. a obec Vroutek a spoluvlastnického podílu o velikosti 440/10000 na společných částech budovy Vroutek, č.p. 474,475, bytový dům, na parc.č. st. 633 na LV č. 785, k.ú. a obec Vroutek , a v bodě II. výroku uložil insolvenčnímu správci Ing. Oldřichu Valtovi (dále jen správce), aby v určené lhůtě průzkumem trhu dle vlastního uvážení zjistil, v jaké cenové relaci by bylo možné uvedené nemovitosti v uvedené lokalitě zpeněžit, doložil znalecký posudek na zpeněžovanou nemovitost a doložil, jakým způsobem byla provedena inzerce dražby .

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že při jednání konaném po schválení oddlužení dne 23.9.2014 předložil Josef anonymizovano (dále jen dlužník) dražební vyhlášku, z níž vyplynulo, že dne 2.10.2014 má být provedena dobrovolná dražba nemovitostí v k.ú. a obci Vroutek zapsaných na LV č. 787 Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Žatec. Správce k tomu sdělil, že obdržel pokyn ke zpeněžení těchto nemovitostí v červnu 2014, přičemž dražbu inicioval sám zajištěný věřitel s dohodnutou dražební společností ; správce přitom neměl proti provedení dražby námitek, neboť dle jeho názoru dává IZ zajištěným věřitelům prostor k takovému jednání. Nato soud-cituje ust. § 82 odst. 1, § 409 odst. 2 větu první a § 287 odst. 2 IZ-vysvětlil, že je možné, aby správce zpeněžoval nemovitosti dle pokynu zajištěného věřitele, pokud se s nimi ztotožní, přičemž pokyn zajištěného věřitele ani znalecký posudek nemusí soudu předkládat, neboť IZ mu tyto povinnosti neukládá. Dodal však, že dle ust. § 287 odst. 2 IZ se smlouva o provedení dražby stane

účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor, a protože v daném případě působí jako věřitelský orgán soud, musí ji schválit on. Nato konstatoval, že by nemohl schválit smlouvu o provedení dražby, kdyby neměl dostatek informací. Není známo, proč bylo stanoveno nejnižší podání na 110.000,00 Kč, jak bylo inzerováno, jaký je stav nemovitosti podle fotodokumentace ze znaleckého posudku, a uzavřel, že nařídil i bez návrhu předběžné opatření, kterým zamezil dražbě, jež se má konat 2.10.2014, neboť z doložených skutečností není zřejmé, zda byl při zpeněžování zajištěného majetku dodržen zákon . Současně uložil správci povinnosti v rámci dohledu.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal zajištěný věřitel Central system, s.r.o. (dále jen Věřitel) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že -bod I. výroku napadeného usnesení je nejasný, neboť formulace zamezuje se dražbě je neurčitá, a výrok v tomto znění nemůže být překážkou provedení dražby; -soud prvého stupně rozhodl v rozporu se zákonem, neboť k nařízení předběžného opatření, jímž zakázal provést dražbu směřující ke zpeněžení předmětu zajištění, jej zákon, resp. ust. § 82 IZ neopravňuje; -soud vycházel nesprávně z předpokladu, že k účinnosti smlouvy o dražbě je nutný jeho souhlas v pozici věřitelského orgánu, avšak podle ust. § 293 odst. 2 IZ v rozhodném znění se ust. § 287 odst. 2 IZ použije pouze v případě, že není pokynu zajištěného věřitele-ten však byl správci doručen elektronicky dne 11.6.2014.

Dále se podrobně vyjádřil k otázce vyvolávací ceny dražených nemovitostí, k jejich stavu a předpokládaným obtížím spojeným s jejich vyklizením. Dodal, že dlužník neplní splátkový kalendář, a soudu prvého stupně vytýkal, že nezákonně přerušil proces, který by v krátkém časovém horizontu vedl k uspokojení přihlášených pohledávek .

Brojil rovněž proti bodu II. výroku, jímž soud dle jeho názoru překročil své zákonné zmocnění, neboť v rámci dohlédací činnosti může přezkoumávat pokyn zajištěného věřitele pouze v jediném, zákonem předpokládaném případě, a to pokud insolvenční správce pokyn zajištěného věřitele odmítne.

Soud prvého stupně v předkládací zprávě s poukazem na znění ust. § 409 odst. 3 věty první IZ doplnil, že zpeněžení zajištěného majetku neprováděl správce (ten obdržel pouze pokyn, ale aktivně nic nekonal), ale zajištěný věřitel; měl proto zato, že byl porušen zákon.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V daném případě nařídil soud prvého stupně předběžné opatření, jímž zamezil dražbě , dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ.

Podle ust. § 82 odst. 1 IZ může insolvenční soud nařídit v insolvenčním řízení předběžné opatření i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Předně je třeba uvést, že smyslem ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka, a nikoli zamezovat zpeněžení majetku dlužníka po rozhodnutí o úpadku. Proto je též možnost nařídit předběžné opatření dle tohoto ustanovení časově omezena na dobu do rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

V daném případě rozhodl soud prvého stupně o insolvenčním návrhu dlužníka usnesením ze dne 30.1.2014 (č.d. A-8) tak, že zjistil jeho úpadek a povolil jeho řešení oddlužením; napadené usnesení, jímž nařídil předběžné opatření dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ, však vydal až dne 25.9.2014, tedy po rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Již jen z tohoto důvodu nemůže napadené usnesení obstát.

Odvolací soud je přitom zajedno s Věřitelem v tom, že neobstojí ani formulace bodu I. výroku napadeného usnesení co do jeho určitosti a srozumitelnosti. Z výroku formulovaného jako zamezuje se dražbě totiž nevyplývá, komu je v rámci řízení ukládána povinnost něco konat, něčeho se zdržet či něco strpět (správci, Věřiteli, dražebníku či někomu jinému), a dostatečně není specifikována (alespoň datem konání) ani dražba, jíž se zamezuje . Výrok každého soudního rozhodnutí přitom musí být přesný, určitý a srozumitelný, neboť nedostatek některé z těchto vlastností by mohl způsobit jeho materiální nevykonatelnost. V daném případě však není zřejmá nejen osoba povinná (není zřejmé ani to, zda je ukládána povinnost účastníku řízení či třetí osobě), ale ani rozsah a obsah povinností, jež jí jsou předběžným opatřením ukládány. Toliko pro úplnost pak odvolací soud podotýká, že v bodě I. výroku soud zamezuje dražbě nemovitostí zapsaných na LV č. 785, zatímco v odůvodnění uvádí, že dle dražební vyhlášky mají být draženy nemovitosti zapsané na LV č. 787.

Důvodnou přitom odvolací soud shledává argumentaci Věřitele i v tom, že dle ust. § 293 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 se ust. § 287 odst. 2 IZ-dle něhož se smlouva o provedení veřejné dražby (prováděné na návrh insolvenčního správce) stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor-použije pouze tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. Protože však soud v napadeném usnesení sám konstatoval, že správce obdržel pokyn Věřitele ke zpeněžení nemovitostí v červnu 2014, nemůže jeho argumentace založená na potřebě jeho souhlasu (coby věřitelského orgánu) obstát.

Na rozdíl od soudu prvého stupně je tak odvolací soud v daném případě toho názoru, že nařízení předběžného opatření z důvodů, jež jsou popsány v odůvodnění napadeného usnesení, nebylo namístě.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné podotknout, že za přiléhavou má toliko tu argumentaci soudu prvého stupně, jež je obsažena v předkládací zprávě, neboť ust. § 398 odst. 3 ani § 409 odst. 3 IZ vskutku nepředpokládá, že by zajištěný věřitel sám (a nikoli insolvenční správce) zpeněžoval v insolvenčním řízení (dlužníkův) majetek, jenž slouží k zajištění jeho pohledávky. Tato argumentace však v odůvodnění napadeného usnesení nezazněla a nejsou v něm popsána ani dostatečná skutková zjištění pro závěr, kdo a kdy, popř. za jakých podmínek smlouvu s dražebníkem uzavřel. Případné nedostatky v postupu správce při zpeněžování (zajištěného) majetku dlužníka je přitom dle ustálené judikatury odvolacího soudu namístě řešit zásadně dohledovým opatřením ve smyslu ust. § 11 IZ, a nikoli předběžným opatřením.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání Věřitele důvodným a napadené usnesení v bodě I. výroku i na něm závislém bodě II. výroku za přiměřeného použití ust. § 219a odst. 1 občanského soudního řádu bez dalšího zrušil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. července 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová