2 VSPH 1973/2016-B-37
KSUL 71 INS 33617/2014 2 VSPH 1973/2016-B-37

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Antonína Zaťka, bytem Česká 479/29, 434 01 Most, o odvolání insolvenčního správce Insolvency Project, v.o.s., sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, provozovna Bělehradská 360, 434 01 Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 33617/2014-B-25 ze dne 8. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 33617/2014-B-25 ze dne 8. září 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 33617/2014-B-25 ze dne 8.9.2016 (správně mělo být označeno pod č.d. B-29) v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby Insolvency Project, v.o.s. (dále jen správce) Antonína Zaťka (dále jen dlužník) vydal Komerční bance, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení ve výši 196.820,55 Kč, v bodě II. výroku vyslovil souhlas s náklady spojenými se správou zpeněžených nemovitostí ve výši 4 % výtěžku zpeněžení, tj. ve výši 10.384,48 Kč, a s náklady spojenými se zpeněžením nemovitostí ve výši 39.930,-Kč, v bodě III. výroku uložil správci a) provést vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle upraveného seznamu přihlášek do 20 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, b) zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, event. jaká je její zbývající část, c) podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zpeněžení do 20 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a v bodě IV. výroku přiznal správci odměnu z výtěžku zpeněžení ve výši 12.476,97 Kč včetně DPH.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 9.5.2016 doručen návrh správce na vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jenž má v insolvenčním řízení zjištěnu pohledávku ve výši 550.879,36 Kč, zčásti zajištěnou do výše 312.311,29 Kč a nezajištěnou ve výši 238.568,07 Kč. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka (bytové jednotce v katastrálním území Most II.). Na základě pokynu zajištěného věřitele došlo ke zpeněžení předmětu zajištění za částku 259.612,-Kč. Cituje ust. § 298 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud konstatoval, že zajištěný věřitel souhlasil se zvýšenými náklady spojenými se zpeněžením nemovitostí, avšak nesouhlasil se zvýšenými náklady spojenými se správou nemovitostí ve výši 20.700,-Kč, a proto vyslovil souhlas s náklady spojenými se správou nemovitostí pouze do zákonné výše 4 % výtěžku zpeněžení isir.justi ce.cz

(10.384,48 Kč). O odměně správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele rozhodl dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. s tím, že v ní zohlednil (odečetl) náklady spojené se správou předmětu zajištění přesahující 4 % výtěžku zpeněžení, tj. částku 10.315,52 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal správce včasné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že vysloví souhlas s tím, aby správce vydal zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení ve výši 186.505,03 Kč, vyslovil souhlas s náklady spojenými se správou zpeněžených nemovitých věcí v plné výši 20.690,-Kč a náklady spojenými se zpeněžením nemovitostí ve výši 39.930,-Kč. V odvolání namítal, že nezpůsobil žádné průtahy při zpeněžování a jednal dle pokynů zajištěného věřitele. Zrekapituloval průběh zpeněžování tak, že dne 11.6.2015 dal zajištěný věřitel (jakožto první v pořadí zajištění) pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce prostřednictvím zprostředkovatele RE/MAX 4you realitním makléřem Janem Hájkem. Dne 25.6.2015 mu udělil pokyn v pořadí druhý zajištěný věřitel Finanční úřad a dne 17.7.2015 v pořadí třetí zajištěný věřitel Allianz pojišťovna, a.s. Dne 20.8.2015 byl zpracován znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny předmětu zajištění a zajištěný věřitel oznámil minimální nabídkovou cenu ve výši 290.000,-Kč. Dne 13.10.2015 oznámil zajištěný věřitel, že došlo ke změně realitního makléře, a dne 28.10.2015 byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva se společností RE/MAX. Dne 19.1.2016 snížil zajištěný věřitel minimální cenu na 270.000,-Kč a dne 27.1.2016 byl evidován zájemce o koupi za tuto cenu. Zajištěný věřitel udělil souhlas s prodejem. Dne 29.1.2016 a 3.2.2016 udělili souhlas s prodejem i v pořadí další zajištění věřitelé. Kupní smlouva byla uzavřena dne 17.2.2016 a dne 16.3.2016 bylo vloženo vlastnické právo k předmětu zástavy pro kupujícího. Z důvodu celkové doby prodeje vznikl dlužníkovi za období od 7/2015 do 2/2016 závazek vůči společenství vlastníků bytových jednotek ve výši 19.766,-Kč a závazek z titulu daně z nemovitostí ve výši 924,-Kč, jež představují náklady spojené se správou předmětu zajištění a jež přesáhly 4 % zákonný limit. Správce nesouhlasil s tím, že tyto zvýšené náklady byly odečteny z jeho odměny, vyjádřil názor, že by je měl nést zajištěný věřitel, a odkazoval v této souvislosti na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 1281/2015 ze dne 14.8.2015.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4).

Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Ust. § 230 odst. 1 IZ vymezuje pojem správy majetkové podstaty tak, že se jí rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, jež směřuje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů.

Podle ust. § 230 odst. 2 IZ jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními oprávněními vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí; jinak pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud, který současně rozhodne o nákladech spojených s provedením jeho pokynu. Osoba s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Dle ust. § 230 odst. 3 IZ nese zajištěný věřitel náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 ze svého.

Dle názoru odvolacího soudu je napadené usnesení nedostatečně odůvodněné, neboť z něj nelze zjistit důvody, pro něž nebyly zvýšené náklady spojené se správou předmětu zajištění odečteny z výtěžku zpeněžení, ani důvody, pro něž byla snížena odměna správce. Správci je nutno přisvědčit v tom, že z ust. § 298 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) vyplývá, že výši nákladů, jež zajištěný věřitel (odečtením od dosaženého výtěžku zpeněžení) ponese ze svého, může insolvenční soud stanovit i jinak než podle odstavce 4 téhož ustanovení. Navzdory této úpravě vycházel soud prvního stupně z toho, že je mezemi výše odečitatelných nákladů dle ust. § 298 odst. 4 IZ bezvýhradně vázán a jejich vyšší rozsah může akceptovat jen se souhlasem zajištěného věřitele. Ve správcem citovaném usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 1281/2015 ze dne 14.8.2015 dospěl odvolací soud k závěru, že mezemi výše odečitatelných nákladů stanovenými v ust. § 298 odst. 4 IZ není insolvenční soud vázán bezvýhradně. K prolomení zákonem stanovené procentní míry odečitatelných nákladů (k jejich odečtení ve větším rozsahu) soud ve smyslu ust. § 298 odst. 2 IZ přistoupí nejen tehdy, když s tím souhlasí zajištěný věřitel (tedy ve smyslu odstavce 4), ale též pokud jde o náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě předmětu zajištění, které dle ust. § 230 odst. 2 (popř. ve spojení s odst. 4 a 5) IZ udělil zajištěný věřitel, nebo je za něj (protože tak ve stanovené lhůtě sám neučinil) udělil insolvenční soud, a které zajištěný věřitel podle ust. § 230 odst. 3 IZ nese (zcela) ze svého. Obdobně to platí pro pokyny ke zpeněžení předmětu zajištění (ust. § 293 odst. 2 IZ). Pokud zajištěný věřitel, který pokyn udělil (anebo za nějž byl udělen insolvenčním soudem), náklady spojené s tímto pokynem neuhradil bez dalšího, jakmile vznikly (či byly soudem stanoveny dle ust. § 230 odst. 2 části věty druhé za středníkem IZ), musí být výše uvedeným způsobem vypořádány při vydání výtěžku postupem dle ust. § 298 IZ. Jestliže správci takové pokyny nebyly uděleny, lze ve smyslu oprávnění soudu vyplývajícího z ust. § 298 odst. 2 IZ uvažovat o stanovení jiného (vyššího) rozsahu odečitatelných nákladů než v mezích odstavce 4 jen v mimořádných případech, typicky pokud si správce od zajištěného věřitele (insolvenčního soudu) objektivně vzato nemohl včas opatřit pokyny ke správě předmětu zajištění a k jeho nezbytnému okamžitému zaopatření (ve smyslu ust. § 230 odst. 1 IZ) musel vynaložit náklady, které byly v uvedeném smyslu účelné a přiměřené výše a dále že náklady spojené se správou a zpeněžením majetku sloužícího k zajištění pohledávky zajištěného věřitele, který náleží do majetkové podstaty, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 IZ, a pokud je nelze přičíst na vrub zajištěného věřitele (nebudou-li postupem dle ust. § 298 odst. 2 IZ odečteny od výtěžku zpeněžení zajištění), budou uspokojeny z ostatního majetku podstaty, a to v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku dle ust. § 168 odst. 3 IZ, nejpozději před rozvrhem v režimu ust. § 305 IZ (zcela dle ust. § 305 odst. 1 IZ nebo poměrně postupem dle ust. § 297 a § 305 odst. 2 téhož zákona), ledaže by tyto výdaje při projednání konečné zprávy nebyly správci soudem schváleny jako řádné, z podstaty opodstatněně vynaložené.

Z výše uvedeného je zřejmé, že o způsobu uspokojení nákladů spojených se správou předmětu zajištění, jež přesahují zákonem stanovenou mez a jež zajištěný věřitel neodsouhlasil, rozhodne soud podle shora uvedených kritérií tak, že je buď odečte od výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěnému věřiteli, nebo budou uspokojeny z majetkové podstaty jako pohledávky za podstatou. Z odměny správce je však odečíst nelze. Dle ust. § 38 odst. 3 IZ může insolvenční soud podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností, nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Snížení odměny správce je tedy zásadně sankčním opatřením, jež reflektuje konkrétní postup správce v daném řízení, musí být řádně odůvodněno a soud musí uvést, v čem konkrétní pochybení správce spočívalo. Těmto požadavkům však soud prvního stupně nevyhověl, neboť nevysvětlil, z jakého důvodu má za to, že vzniklé náklady nesouvisejí s pokyny zajištěného věřitele, ani v čem spočívá případné pochybení správce, jež vedlo ke snížení jeho odměny.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dovodil odvolací soud, že usnesení soudu prvního soudu nelze v části napadené odvoláním potvrdit ani změnit, proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba znovu rozhodnout o výši odčitatelných nákladů spojených se správou předmětu zajištění, určit odměnu správce a na základě toho rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 21. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík