2 VSPH 1951/2013-A-15
MSPH 91 INS 25178/2013 2 VSPH 1951/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Pavla Foltýna, bytem Bratří Venclíků 1139, Praha 9, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 25178/2013-A-6 ze dne 23. září 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 25178/2013-A-6 ze dne 23. září 2013 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Pavel Foltýn (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 11.9.2013 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v jehož kolonce 6, jež má obsahovat popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek, dlužník toliko označil své věřitele, uvedl spisové značky a přibližnou celkovou výši svých závazků s tím, že všechny jsou vykonatelné, a tedy více než 3 měsíce po splatnosti; konkrétní data splatnosti závazků však neuvedl. Tento nedostatek nezhojil ani předložením seznamu závazků, neboť v něm sice uvedl právní důvod vzniku závazků a jejich výši, avšak údaj o jejich splatnosti nikoli. Z toho soud prvého stupně dovodil, že dlužník v návrhu neposkytl konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že jeho závazky jsou déle než 30 dnů po splatnosti, a proto insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o jeho úpadku a povolení oddlužení, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání podrobně zrekapituloval důvody svého úpadku vylíčené v kolonce 6 insolvenčního návrhu a poukázal na to, že v návrhu uvedl, že všechny jeho závazky jsou vykonatelné a jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti; to je dle jeho názoru patrné z označení exekučních příkazů, když z jejich spisových značek vyplývá, že exekuční řízení byla zahájena např. v letech 2009, 2010 a 2011, tedy více než 3 měsíce před podáním návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl. Výslovný požadavek na uvedení splatnosti jednotlivých závazků v seznamu závazků byl do ust. § 104 odst. 3 IZ vtělen s účinností od 1.1.2014.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím,

že dlužník označí položku 7 (dříve 6, původně 21) a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích bodu 6 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Rozhodující okolnosti svého úpadku přitom vylíčil tak, že své závazky vůči dvanácti věřitelům v celkové výši přesahující 1,087 milionu Kč splatné po dobu delší tří měsíců není ze svého příjmu ve výši 12.405,-Kč schopen splácet, přičemž k návrhu připojil mj. seznam závazků, v němž své věřitele řádně označil názvy, identifikačními čísly a adresami, uvedl výši jejich pohledávek a připojil též údaj o tom, že všechny jeho závazky jsou vykonatelné; jednacími čísly a daty vydání pak označil rozhodnutí, na jejichž základě se závazky staly vykonatelnými, a uvedl též spisové značky, pod nimiž byla v rozmezí let 2005-2012 zahájena (vyjma jednu pohledávku) exekuční řízení či nařízena exekuce.

Vzhledem k tomu, že exekuci na majetek dlužníka je možno nařídit pouze k vymožení splatné pohledávky, lze z uvedených údajů dovodit, že závazky dlužníka, k jejichž vymožení byla poslední (nejmladší) exekuce nařízena v roce 2012, musely být již tomto roce splatné, a ke dni podání návrhu (11.9.2013) byly tedy po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce. Údaje obsažené v insolvenčním návrhu tak dle názoru odvolacího soudu vytvářejí ve skutkové rovině takový obraz věci, z nějž lze logicky dovodit-pokud budou tvrzení uvedená v návrhu shledána pravdivými-skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Protože insolvenční návrh splňuje i ostatní zákonem požadované náležitosti, neměl insolvenční soud žádný důvod k postupu podle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnut j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 17. září 2014 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková